Výsledek žaloby Andreje Babiše na slovenský Ústav paměti národa mohli u bratislavského soudu začátkem tohoto týdne výrazně ovlivnit bývalí příslušníci Státní bezpečnosti. Jeden z nich, František Hákač, vypověděl, že má kvůli mozkové příhodě výpadek paměti a Andreje Babiše, jehož styčným důstojníkem měl být, nezná. Archivní materiály popřel i Július Šuman, který měl Babiše zverbovat. Podle něj jde o zfalšované dokumenty.
Nejde o nic překvapivého ve světle toho, že koncem minulého roku týdeník Euro zveřejnil rozhovor s Andrejem Kuľhou, který byl ve druhé polovině 80. let kapitánem ekonomické sekce kontrarozvědky a do jeho působnosti měl patřit i podnik zahraničního obchodu Petrimex, kde tehdy Babiš pracoval. A Kuľha, který Babišův spis v roce 1987 zakládal do archivu, uvedl, že „Babiš na 98 procent nebyl agent“ a že jeho bývalí kolegové zfalšovali podpis pod vázacím aktem. Stejně měli postupovat až v 60 procentech případů.
Výpovědi i ztráta paměti hrají ve prospěch Andreje Babiše
„Kuľhova výpověď na mě působila velice nevěrohodně. Navíc se ukázalo, že on sám měl v té práci problémy, měl obtíže s vedením nějakých svazků a dostal se do konfliktu se svými nadřízenými. Takže relevance tohoto svědka se blíží výrazně limitně nule,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz šéfreportér týdeníku Euro Jan Hrbáček s tím, že ztráta paměti, na níž se odvolal další ze svědků František Hákač, se používá u soudu poměrně běžně. Zaráží ho ale, že se nepodrobil grafologické expertize, která by prokázala, zda jeho podpis na materiálech je pravý, či nikoli.
Július Šuman u soudu vypověděl, že se schůzky ve vinárně U Obuvníka v centru Bratislavy, kde se měl v roce 1982 vázací akt odehrát, nezúčastnil. „Přiznám se, že jsem výpověď, v níž podrží Andreje Babiše, čekal. Těžko se bude jeho výpověď rozporovat. V tuhle chvíli to vypadá, pokud se něco neobjeví, že se to hraje ve prospěch Andreje Babiše. Těch případů, kdy si řídící důstojníci buď nevzpomínají, nebo něco popřou, protože to nelze doložit, je celá řada. A to jak v České republice, tak na Slovensku,“ upozorňuje Hrbáček, že vyhraných soudů bylo ze strany těch, co napadli svoji evidenci u Státní bezpečnosti, poměrně hodně.
Náš pohled na nedávné dějiny mohou nadále držet v rukou estébáci
Nad svědectvím bývalého příslušníka Státní bezpečnosti Júlia Šumana, že spis agenta Bureše sám zfalšoval, se zamýšlí v komentáři redaktor MF Dnes Luděk Navara a připomíná, že pro soudkyni bude tato výpověď důkazem, který nebude možné přehlédnout a možná ovlivní i výsledné rozhodnutí. „Ale jde o mnohem víc než jen o kariéru jednoho mocného muže. Jde o náš pohled na nedávné dějiny a o to, zda jej i nadále mají držet v rukou estébáci, kteří svou verzi minulosti tak ochotně nabízejí soudům,“ konstatuje Luděk Navara.
„Je strašně málo lidí, kteří se za to, co dělali, stydí a u soudů vypovídají naprosto pravdivě. Těch případů, kdy řídící důstojníci pokryjí svoje agenty, své prameny, je x. A těžko se bude dokazovat něco jiného. Ale kdybych byl v tuhle chvíli na místě Andreje Babiše, tak bych podal trestní oznámení na všechny ty, kteří vypovídali, pro zneužití pravomoci veřejného činitele. Pokud to tedy byly zfalšované svazky, zfalšované dokumenty a tak dál,“ říká pro ParlamentníListy.cz šéfreportér týdeníku Euro Jan Hrbáček.
Svědci by si měli uvědomit, že z toho jen tak beztrestně nevyklouznou
Tvrdí totiž, že nic jiného než podat na ně trestní oznámení, když mu takhle „zkazili život“, nepřichází v úvahu. „Domnívám se, že by se to mělo stát opravdu trendem, aby si ti, kteří u toho soudu křivě svědčí, uvědomili, že z toho také nevyklouznou jen tak beztrestně. A myslím si, že bude rovněž celkem zajímavé sledovat majetkové poměry těch lidí po skončení soudu – ale to je hypotéza – jestli za to, jak vypovídali, nedostali nějaké plnění,“ poznamenává Jan Hrbáček.
A upozorňuje na to, že pokud jsou na dokumentech podpisy bývalých příslušníků StB, tak přece nemohou nyní jen tak před soudem prohlásit, že to je lež, že tam nebyli, že se to nestalo a podobně. „Přitom všichni víme, že si ve Státní bezpečnosti málokdo dovolil udělat nějakou botu a pokud se na to přišlo, tak za to velice tvrdě pykal. A že by v té tajné policii byl takový bordel, aby z toho vyplouvalo, že je tady tolik nevinných agentů a spolupracovníků, to si každý průměrně inteligentní člověk dovodí, že v žádném případě nebyl,“ míní šéfreportér týdeníku Euro.
Věrohodnost papírových dokumentů se nedá zpochybnit tak jako mikrofiše
Sám je ale přesvědčen, že Andrej Babiš k žádné takové žalobě nesáhne. „Bude mu stačit, že soud rozhodne o tom, že nebyl vědomým spolupracovníkem i přesto přese všechno, že nadále v evidencích jako spolupracovník veden bude. Jenom u něj bude kolonka, že nespolupracoval vědomě, a rozsudek soudu, jak to tak bývá,“ předjímá Jan Hrbáček verdikt soudu. Ačkoli jméno spolupracovníka Bureše prochází několikery spisy s tím, že předával hlášení, tak je přesvědčen, že tyto historické prameny rozhodně nepřeváží svědectví živých lidí.
Třeba i proto, že příslušník StB Rastislav Mátray, který se měl zúčastnit podpisu ve vinárně, už nežije. „Takže mrtvý nepromluví a živá svědecká výpověď vždy převáží nad dokumenty archivního charakteru. Ale ještě je tam zajímavá jedna věc. Ty dokumenty se zachovaly v papírové podobě, nejsou tedy na mikrofiších, jejichž věrohodnost by se dala zpochybnit snáz než ta papírová materie. Ale i tak, nechci být prognostikem, jsou v tuhle chvíli karty rozdány pro Andreje Babiše,“ říká pro ParlamentníListy.cz šéfreportér týdeníku Euro Jan Hrbáček.
Šéf Ústavu paměti národa by uvítal, kdyby Babiš žalobu stáhl
Soudkyně bratislavského soudu, která tento případ rozhoduje, zmínila možnost mimosoudní dohody. „Nikdy jsem nad tím neuvažoval, protože to byl pan Babiš, kdo nás zažaloval. Neumím si představit, jak by to mimosoudní vyrovnání vypadalo, jak bychom ho měli dosáhnout a jaké by to mělo být. Ovšem nejlepší by bylo, kdyby pan Babiš řekl, že tu žalobu stáhne, to bychom uvítali,“ prohlásil v rozhovoru pro Lidové noviny ředitel Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák. Další stání je naplánováno na 15. května.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník