Důvodem zákazu měla být podle předkladatelů návrhu možná zdravotní rizika vyplývající z kontaktu pokožky a křišťálového skla. Hovoří se ale především o silném lobbistickém tlaku ze strany velkých světových výrobců křišťálu, kteří jako jediné mají k dispozici dostatečné technologické zázemí pro výrobu bezolovnatého křišťálu.
Lobbistický tlak
„V tuto chvíli platí hranice 0,05 procenta obsahu olova ve špercích, všechny typy křišťálu mají ale z nařízení výjimku,“ říká člen výboru pro životní prostředí Miroslav Ouzký, který na možné ohrožení českých i evropských výrobců bižuterie upozornil jak domácí skláře, tak ostatní české europoslance.
Výjimku pro křišťál stanovila evropská agentura pro chemické látky (ECHA) se souhlasem všech států sedmadvacítky i Evropské komise. Podle vyjádření expertů totiž v případě křišťálového skla žádné riziko přenosu olova na kůži neexistuje, olovo ze skla neuniká stejným způsobem, jako z jiných materiálů.
„I sám předkladatel návrhu připouští obrovský lobbistický tlak,“ komentuje Ouzký předložení návrhu, který by vyhovoval několika velkým společnostem, ale znamenal by faktickou likvidaci malých a středních podniků.
Česko by bylo poškozeno
„Pro mě je naprosto nepřijatelná už jen skutečnost, že se někdo pokouší vymýšlet normu, která by byla mnohem přísnější než ta, která upravuje obsah olova v dětských hračkách. Navíc v České republice se vyrábí nejširší sortiment skla pro výrobu bižuterie v Evropě a některé druhy skloviny vůbec nelze v bezolovnatém provedení vůbec vyrábět. Někdo tu zkrátka až podezřele horkou jehlou ušil návrh, který by okamžitě poslal ke dnu na dvacet procent českého sklářství,“ dodává europoslanec.
Návrh na úplný zákaz olova v bižuterii z křišťálového skla předložil v Evropském parlamentu rakouský lidovecký poslanec Richard Seeber společně s německým lidovcem Peterem Liesem, zelenými a komunisty. Text byl ovšem při prvním projednávání ve výboru pro životní prostředí zamítnut poměrem hlasů 29 ku 12.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
