A tento názor podporuje řadou argumentů, které si mnozí z nás ani neuvědomují. Týkají se například prapodivných pravidel a zákonů. „Jak je možné, že farmáře zavaluje legislativa, za jakých podmínek lze vyrábět zemědělské komodity, a přitom se vesele dováží s všeobecným souhlasem takové, které v žádném případě tyto standardy nesplňují?“ ptá se rozhořčeně. Jako příklad uvádí zmrazené maso z Argentiny a pokračuje: „Já, když o několik dnů později nahlásím narozené tele do evidence, nemám už nárok na přidělení dotací. Jako by to mělo zásadní vliv na jeho život, náklady a později třeba kvalitu masa. Musíme si nechat všechno líbit, zemědělská hnutí a strany bruselskými úředníky nedokážou pohnout. Oni se totiž ani mezi sebou nedokážou dohodnout, v tom je, myslím, ta chyba.“

Dlouhodobý trend - likvidace malých farmářů

Ivana se obává, že dlouhodobým trendem je zřejmě v Čechách zlikvidovat malé farmáře. „Velký ekologický podnik, který bere dotace na ekologii a přitom svou produkci sype do bioplynek, mi přijde na hlavu postavený. Měla by se tedy kdesi prodávat bioelektrika? Nás zavaluje hora nesmyslných papírů a už ani naši poradci se v tom pořádně nevyznají. Pořád riskujeme nějaké porušení předpisů z neznalosti a tedy případnou pokutu či snížení dotací. A o to zřejmě vlastně jde, jak nás donutit provádět práce na 100 % a pak nějakým okamžitým rozhodnutím nám vyplatit jen 70 % podpor, na kterých jsme bohužel naprosto závislí.

Farmářské trhy? Hezká věc. Ale...

Farmářka Ivana se na své biofarmě Epona činí, jak se dá a rozhodně nespoléhá jen na podporu státu. Zabývá se chovem koní, skotu, prasat, koz a drůbeže, pěstuje brambory, ovoce a byliny, to vše v harmonickém souladu s přírodními zákony. Navíc nabízí oblíbené letní pobyty pro rodiny s dětmi.