Rusko příští rok podle všeho zamíří do recese. Prý hlavně kvůli propadu cen ropy. Je to pravda?
Ano. Sankce související s ukrajinským konfliktem mohou za současnou ekonomickou tíseň Ruska maximálně z jedné třetiny, samy o sobě by nestačily.
Proč vlastně cena ropy klesá? V uplynulých měsících spadla o nějakých čtyřicet procent.
Podle převládajícího vysvětlení může za pokles její rostoucí nabídka na světových trzích při současně klesající poptávce. Jak ale upozorňuje třeba investor Peter Schiff, jeden z mála ekonomů, který doložitelně předpověděl finanční krizi, poptávka po ropě příliš neoslabuje. A ani její nabídka nijak závratně nestoupá. Schiff říká, že břidličná ropa významně navyšuje nabídku pouze na úrovni jednoho kontinentu, Severní Ameriky. Z celosvětového hlediska však nabídka zůstává v podstatě beze změny.
Co tedy za poklesem stojí?
Spojuje se zřejmě více faktorů. Zákony nabídky a poptávky a jistě i příslušná očekávání trhu se do poklesu ceny jistě promítají, stejně jako říjnové ukončení programu kvantitativního uvolňování americké centrální banky (pumpování nových dolarů do ekonomického systému – pozn. red.) nebo současné posilování dolaru, v němž se se strategickou surovinou obchoduje. Dalším zásadním zdrojem zlevnění ovšem mohou být geopolitické faktory.
Co máte na mysli?
V prvé řadě cenovou politiku Saúdské Arábie, která je největším ropným vývozcem na světě. Už letos v říjnu citovala turecká oficiální tisková agentura prezidenta rijádského Centra pro ropné záležitosti a strategické plánování, který uvedl, že Saúdská Arábie bude na asijských a severoamerických trzích prodávat ropu za 50 až 60 dolarů za barel, hluboko pod tehdejší úrovní průměrné ceny suroviny. Dodal také, že za „letní“ pokles cen ropy, ze 115 na 92 dolarů za barel, může právě „dumpingová“ politika Saúdské Arábie. Připomeňme, že od října, kdy daná slova padla, cena za barel suroviny dále klesla, dokonce až pod 60 dolarů.
Psali jsme:
Co by tím Saúdové sledovali? Vždyť by se tak připravovali o část výnosu z ropného exportu…
To je pravda. Levná ropa poškozuje každou z ekonomik, která je na jejím exportu významněji závislá, včetně Saúdské Arábie. Míra tohoto poškození se však značně liší. Levná surovina poškozuje nejvíce vývozce typu Íránu, Venezuely, Alžírska, Nigérie či Ekvádoru. Nebo Ruska. Naopak dopad na země, jako je právě Saudská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty nebo Katar už není zdaleka tak fatální. Například takový Katar může pohodlně spravovat své veřejné finance i při cenách ropy kolem 65 dolarů za barel.
Snaží se tedy země jako Saúdská Arábie nebo Katar získat tržní podíl na úkor zemí, na něž levná surovina dopadá tíživěji?
To je možné. Stejně jako je možné, že se tradiční ropné mocnosti typu Saúdské Arábie nebo Kataru snaží ochromit těžaře břidličné ropy v USA a Kanadě, kteří zažívají velký boom. Objevují se však ještě divočejší spekulace.
Povídejte…
Právě Katar, země svojí rozlohou téměř sedmkrát menší než Česká republika, se po boku Spojených států a Ruska počítá mezi tři největší světové producenty zemního plynu. Jeho geografická poloha jej však zatím předurčuje k tomu, že svůj plyn musí v objemech větších, než by si přál, vyvážet ve zkapalněné formě tankery. To je dražší než surovinu exportovat prostřednictvím plynovodů. Atraktivním trhem je z hlediska Kataru pochopitelně Evropa. Aby do ní svůj plyn dostal, musel by daný plynovod vést přes jiné blízkovýchodní země tak, aby se v Turecku napojil na tamní plynovodní síť. Jeden z plánu počítal s výstavbou plynovodu na syrském a saudsko-arabském území…
Jak se k tomu obě země postavily?
Nevstřícně. Mezi Katarem a Saúdskou Arábií jsou ovšem tenze jen takové povahy, že by je zřejmě šlo překonat. Horší je to se Sýrií. Když v roce 2009 Katar výstavbu daného plynovodu navrhl, u syrského vůdce Bašára Asada se pochopení nedočkal. Asad místo toho uzavřel kontrakt na výstavbu potrubí přepravujícího plyn z Íránu a přes Irák. Z náboženského hlediska rozhodně není divu, šíitský íránský režim mu je bližší než sunnitské režimy Kataru či Saudské Arábie.
Psali jsme:
Asad tedy z hlediska Kataru představuje jakousi „žábu na prameni“?
Možná i z hlediska Saúdů. Právě proto mohou podle oněch spekulací mít teď zájem na stlačených cenách ropy. Levná ropa negativně dopadá na Putinovo Rusko, které Asadův režim podporuje, ale to není vše. Neblaze zasahuje také Írán. Teherán tak má méně prostředků třeba na rozvoj svého jaderného programu, jehož se Saúdové obávají. Levná ropa by ochromila jak Moskvu, tak Teherán. O tom, že levná ropa může patrně sloužit jako geopolitická zbraň, svědčí i nedávná slova finančníka George Sorose. Ten navrhl, aby se Spojené státy zbavily části svých strategických zásob ropy, stlačily tak její cenu a negativně tím zasáhly ruskou ekonomiku.
Když už jsme u toho, jak by se k „dumpingové“ politice Saúdské Arábie stavěl právě Washington?
S eskalací konfliktu na Ukrajině samozřejmě může vzrůstat zájem Spojených států na dopravě plynu ze zemí typu Kataru do Turecka a dále do Evropy. Vyjednávací pozice Moskvy by v takovém případě byla významně oslabena. V roce 2013 prezident Obama nakonec ještě odvolal údery proti Asadovi. Po Putinově intervenci a k nelibosti Saúdů i Kataru. Jenže mezitím eskaloval nejen konflikt na Ukrajině, ale i moc a finanční možnosti Islámského státu v Iráku a Sýrii. Hrdlořezové této fanatické organizace rovněž profitují z vysokých cen ropy. I pro ně její nízká cena ranou – na černém trhu za ni prostě dostanou méně. Takže laciná ropa vlastně ochromuje nejen Teherán a Moskvu, ale i Rakku (syrské město, které lze považovat za de facto metropoli Islámského státu – pozn. red.).
Řekl jste ale, že levná ropa poškozuje také americké těžaře břidličné ropy.
To ano. Jak Spojené státy, tak Saúdská Arábie či Katar by dumpingovými cenami něco ztratily, aby mohly více získat. V USA jsou poškozeni tamní producenti břidličné ropy, která obtížněji konkuruje levné tradičně získávané ropě. Ale Washington dává evidentně přednost geopolitickým ohledům. Když se amerického ministra zahraničí Johna Kerryho po jeho zářijovém návratu z Rijádu novináři ptali, zda se při jednání se saudsko-arabskými protějšky dotkl otázky dopadu levné ropy na ruskou ekonomiku, jen se pousmál. „Saúdové si jsou velmi, velmi dobře vědomi své možnosti ovlivnit světové ceny ropy,“ vyhnul se pak přímé odpovědi.
Psali jsme:
A Saúdové a Katar?
Ti zase ztrácejí v tom smyslu, že postupují proti sice zvrácenému, ale stále sunnitskému – a i proti Asadovi bojujícímu – Islámskému státu, jejž měly údajně financovat rovněž jisté saúdsko-arabské a katarské finančnické kruhy. Také pochopitelně ztrácejí na výnosech z exportu ropy či plynu.
A co tedy mohou získat?
Saúdská Arábie by odchodem Asada ze scény upevnila svoji pozici v boji o post hegemona regionu. Vždyť, jak píše jedno ze zářijových vydání listu Wall Street Journal, z hlediska Saúdské Arábie představuje Sýrie ústřední frontu v rámci boje o regionální vliv, jejž vede s Íránem, Asadovým spojencem. Katar se zase pořád snáze než s Asadem dohodne na výstavbě plynovodu do Turecka se Saúdskou Arábií a režimem, který by byl v případě Asadova pádu v Sýrii dosazen. No a Spojené státy by v případě Asadova konce oslabily ruský vliv v celém blízkovýchodním regionu. Upevnily by naopak pozici svoji a zvýšily šance, že do Evropy bude plynovody proudit třeba právě katarský plyn, na úkor ruského. Při takovýchto ambiciózních cílech se momentálně stlačená cena ropy – klíčový prostředek k jejich dosažení – zdá být stále ještě jen malou obětí…
Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom ekonomického portálu Roklen24.cz, je členem správní rady think-tanku Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Od roku 2007 uveřejnil knižně i časopisecky více než stovku rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Napsal několik knih o ekonomii.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
