Exekuce a jejich následky jsou tak palčivým problémem české společnosti, že je až s podivem, jak málo se politici snaží s ním něco udělat. Ze spousty řešení, která se nabízejí, by nejúčinnější byla ta, která by automaticky omezila ve způsobu nakládání s penězi toho, u něhož musel soud řešit jakýkoli problém se splácením půjčky. Nemohl by kupříkladu uzavřít po nějaké období další půjčku, příjemci sociálních dávek by zase dostávali poměrné částky v kratších časových intervalech.
Psycholog Jeroným Klimeš považuje stav, kdy exekuce dostávají lidi do bezvýchodných situací, za třetí vlnu vykrádání od sametové revoluce. „Nejprve se jednalo o živelnou privatizaci, kdy se rozdal státní majetek. Pak přišla na řadu Evropská unie a její zdroje. Dnes, když už všechny tyto zdroje vyschly, obracejí finanční vykukové svou pozornost na majetek chudých, hloupých a slabých. Těch jsou davy, a není tak těžké je o peníze obrat,“ uvádí Jeroným Klimeš v jednom z textů knihy „Tři svíce za budoucnost“, která vyšla s podtitulem „Návody a nápady, jak přežít konec světa“.
- TÉMA: Exekuce
Sociální dávky plynule přecházejí ze státní pokladny k lichvářům
Konkrétně se zabývá situací těch, kteří pobírají sociální dávky, ale jejich smysl se míjí účinkem. „Pokud chce někdo dostávat dávky, měl by to být on, kdo prokazuje státu, že s nimi umí vyjít. Variant je možno vymyslet vícero, ale je užitečné vycházet z principu, jestliže někdo závisí na sociálních dávkách, pak je důvodné předpokládat, že s penězi neumí vycházet. Pokud to nedokáže, tak by mu měl stát vyplácet dávky rozdělené na menší částky, které by si mohl vybírat z automatu,“ říká pro ParlamentníListy.cz psycholog Jeroným Klimeš.
Psali jsme:
Za základní mechanismus třetí vlny vykrádání považuje spotřebitelské půjčky a na ně plynule navazující exekuce. „Exekuce likvidují nejen ty, co ještě nějaký ten rodinný majetek mají, ale především ty, kteří nemají majetek žádný. Princip spočívá v tom, že exekutor jim zabaví i ty dávky, které jim dává stát k tomu, aby nemuseli krást a prostituovat. Takže vlastně sociální dávky plynule přecházejí ze státní pokladny do kapsy lichvářských organizací,“ upozorňujeJeroným Klimeš.
Lidé neumějí vycházet s penězi a na výplatu mnohdy čekají jak na smilování
Je proto přesvědčen, že ochranou těchto nemajetných lidí, která ovšem naráží na politickou nevůli, je denní vyplácení sociálních dávek. „Velká část populace neumí vyjít s měsíčním platem – vyčkávají den výplaty jako smilování. To se dvojnásob týká všech, kteří jsou na sociálních dávkách. Člověk totiž není evolučně nastaven na uspokojení oddálené o celý jeden měsíc. Když se naši předci vypravili na lov, bylo samozřejmé, že si odměnu vychutnali ten den, kdy ji ulovili. Proč by měli čekat na 15. příštího měsíce?“ poukazuje psycholog na lidskou „přirozenost“.
Vyplácení dávek jednou za měsíc je prý stejné, jako je házet do kanálu. Příjemci je buď ihned utratí, nebo jim je vzápětí seberou exekutoři či lichváři. Cíle, ke kterému je zákonodárce zamýšlel, tak vůbec nedojdou. Jako ilustraci nabízí Jeroným Klimeš příklad z doby, kdy pracoval jako konzultant pro veřejného ochránce práv.
Sociální dávky jsou proto, aby jejich příjemci nemuseli krást a šlapat chodník
„Jednou k ombudsmanovi přišla asi dvaadvacetiletá dívka se dvěma dětmi a chtěla po doktoru Motejlovi, aby jí zaplatil interrupci. Měla muže v kriminálu. Bydlela u tety. Ta si na její občanku vzala nějaký spotřebitelský úvěr a následná exekuce jí zkrouhla sociální dávky na 500 Kč měsíčně. Samozřejmě že kradla plínky v obchodě a prostituovala. Co jiného měla taky dělat?“ ptá se psycholog.
Tvrdí, že je zbytečné meditovat nad její hloupostí. Ale důležitější je si uvědomit, že stát jí nedává sociální dávky, aby jí zbylo 500 Kč na měsíc. „Sociální dávky jí dáváme především proto, aby nemusela krást a šlapat chodník. Způsob, jak zaručit, aby ty peníze opravdu byly utraceny za jídlo a bydlení, je prostý,“ odkazuje Jeroným Klimeš na doporučení, která navrhl ve svém textu z knihy „Tři svíce za budoucnost“, která vyšla v nakladatelství Novela bohemica.
Automaty vázané na otisk prstu by vydávaly jen drobné částky
Prvním doporučením by bylo omezit podobné lidi v právní způsobilosti uzavřít jakýkoli dluh na následujících pět let. Pak je bylo třeba ustanovit zvláštním příjemcem sociálních dávek, aby z dávek bylo napřed zaplaceno bydlení. A zbytek peněz by museli dostávat v denním režimu. O tom, jak by to fungovalo v praxi, má psycholog Jeroným Klimeš docela jasnou představu.
„Rozmístily by se automaty, které by vydávaly nejméně padesátikorunu a nejvýše 200 Kč jednou za tři hodiny. Ty by byly vázány na kartu a otisk prstu. Pokud by příjemce dávek potřeboval peníze, musel by si dojít osobně k automatu a vybrat si je. Kdyby například měl dostat 3000 Kč za měsíc, tak by si mohl vybrat stylem každých 12 hodin 50 Kč, nebo jednou za čtyři dny by si mohl vybrat 200 Kč, pak počkat tři hodiny a vybrat si dalších 200 Kč,“ vysvětluje ParlamentnímListům.cz Jeroným Klimeš svou představu.
Naučili by se pravidelnému režimu a nejnutnější obnos by vždy měli
„Tento stroj by jednak příjemce dávek učil pravidelnému režimu. Ale hlavně by měli vždy po ruce nejnutnější obnos, když by měli hlad nebo děti něco urgentně potřebovaly,“ podotýká psycholog s tím, že lichvářům by nestálo za námahu s nimi běhat pro jednotlivé drobné částky. „Dnešní zákony sice umožňují vyplácet dávky denně, ale nikde se tak neděje. Tyto automaty by nás stály jistou vstupní investici, ale zaručily by nám, že dávky naplní cíl, ke kterému jsou určeny,“ dodává psycholog Jeroným Klimeš k problémům těch, co jsou jen hříčkou v rukách lichvářů a exekutorů.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Jiří Hroník
