Jste český továrník, průmyslník, pojem, který většina lidí, zejména mladá populace, už zná jen z prvorepublikových filmů. Z doby, kdy bylo československé strojírenství, a průmysl obecně, značkou nejen vysoké kvality, ale i skvělého obchodního ducha a morálních hodnot. Po revoluci nejspíš většina národa očekávala, že si tento statut dokáže naše země získat zpět. Proč se tak, podle Vás, nestalo?
Začátkem 90. let se změnil nejen celý systém, ale průmysl najednou hledal novou strategii, procházel restrukturalizací a ztrácel východní trhy. Z politických důvodů přestala od českých firem nakupovat Čína – obrovský rostoucí trh, ale i jiné země. K tomu se naše republika na základě politických rozhodnutí začala zbavovat špičkové strojařiny a vycouvali jsme i z jaderné energetiky. Průmysl tím ztrácel krédo i sílu. Český průmysl a zejména strojírenství je ale pořád vysoce kvalitní a je paradoxní, že má mnohdy lepší zvuk v cizině než doma.
V čem spočívá příčina Vašeho úspěchu? Sehrála v tom roli skutečnost, že jste si prošel ve Vítkovických železárnách výrobní proces takzvaně „od píky“?
Jako inženýr jsem po vysoké škole musel absolvovat všechno od nuly, od práce v provozu, což byla obrovská zkušenost a praxe, která se mi pak mnohokrát hodila. Znám fabriku skrz naskrz. Je ale složité takovou praxí projít a nikomu z mladých se do toho dneska už nechce. To je jejich velká škoda.
Není tajemstvím, že je o Vaše zaměstnance ve Vítkovicích dobře postaráno. Máte dokonce vlastní průmyslovku a gymnázium. Co Vás vedlo k vytváření zdravotnických, sociálních, kulturních, ale i vzdělávacích programů?
Potřebujeme kvalifikované lidi, strojaře, techniky. Na trhu je jich málo, všichni chtějí studovat marketing nebo práva. Nezbývá nám, než si vlastní lidi vychovat, vzdělávat a nabídnout jim něco, co je udrží ve strojařině.
V současné době se hodně hovoří o katastrofální situaci v učňovském školství. Potýkají se s tím i Vítkovice, nebo si své budoucí odborníky vychováváte sami?
Máme k dispozici analýzy trhu práce a jeho budoucího vývoje z pohledu množství absolventů různých typů škol, takže víme, že se bez vlastních škol prostě neobejdeme. Týká se to jak učilišť, tak střední průmyslovky. Máme naštěstí stovky studentů, ale než budou hotovými odborníky, potrvá to, takže kováři, obráběči, ale třeba i instalatéři nám pořád chybí a snažíme se je získávat i tak, že si je dovzděláváme u nás.
Psali jsme:
Jsme proexportní země a při skladbě vaší výroby je pochopitelné, že i Vítkovice jsou závislé na exportu. Jak už jste říkal ve svých dřívějších rozhovorech, nelze sázet jen na EU. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg však dával pokyn k uzavírání ambasád v zemích třetího světa z důvodů úspor. Zastupitelství ale mají i obchodní složku. Neomezuje takový krok možnost Vítkovic získávat nová obchodní teritoria?
My nepotřebujeme ambasády v Evropské unii, ale právě v těch zemích, kam se bez diplomatické podpory těžko vstupuje, kde je složitější se zorientovat, kde platí naprosto jiné zákony i obchodní zvyklosti a pravidla. My jsme velká skupina a postupně si cesty najdeme, ale stovky menších exportérů jsou na tom nesrovnatelně hůř. Všichni bychom potřebovali ambasády právě v rychle rostoucích třetích zemích.
Zemí nyní hýbe první přímá volba prezidenta. Právě prezident je reprezentantem, či dokonce megalobbistou, který otevírá dveře podnikům své země v cizině. Rusko, Čína, země BRICSu, Latinská Amerika, to všechno jsou obrovské trhy, s nimiž Československo tradičně spolupracovalo. Změnilo by se něco například v obchodních vztazích s Ruskem, kdyby na Hrad usedl Karel Schwarzenberg, který se po Poslanecké sněmovně procházel s plackou na klopě, s nápisem „Putine, ke mně! Mazej na místo!"?
Jsem realista, jedna věc jsou předvolební prohlášení a silná slova či gesta, druhá věc je politická realita po volbách. Očekávám, že ať dopadne volba prezidenta jakkoli, rétorika se pak zjemní a hlava státu bude postupovat v zahraniční politice korektně.
Psali jsme:
Není tajemstvím negativní postoj Karla Schwarzenberga k současnému Rusku pod vládou Vladimíra Putina. Ovlivnilo by nějak Vítkovice, kdyby Rusko zareagovalo na volbu Karla Schwarzenberga českým prezidentem?
Naší největší chybou je, že se jako malá země jednou nekriticky řídíme Východem, pak zase Západem. Ani jedno, ani druhé byznysu neprospívá, věřím, že najdeme rozumnou rovnováhu a že se nebude opakovat náš dobrovolný ústup z perspektivních trhů zaviněný politikou.
Podnikatelé a zejména velkopodnikatelé jsou už tradičně řazeni do pravicové strany spektra. Proč se ale český továrník, průmyslník, rozhodl podpořit levicového kandidáta Miloše Zemana?
Miloš Zeman byl pro mě jako někdejší premiér více pravicový než současný předseda vlády. Přivedl Českou republiku do NATO, připravil vstup do Evropské unie. V byznysu panoval klid, protože došlo ke stabilizaci daňových, ale i jiných zákonů. Průmysl rostl. Miloše Zemana vnímám jako středového politika s pragmatickými přístupy. Sociální aspekt není levicový. I Vítkovice byly ve své meziválečné kapitalistické historii sociální, ale rozhodně ne levicové.
Naše země byla už od dob Rakousko-Uherska pověstná šikovnými a tvůrčími lidmi. Zdá se i Vám, jako by někam zmizeli, nebo v jejich schopnost věříte i dnes? Kde se stala chyba?
Máme šikovné lidi a špičkový průmysl, jen o tom mnohdy nevíme. Tisíce firem, o kterých se nepíše v médiích, vyvážejí úspěšně do celého světa a dokazují, že když se do byznysu nemíchá politika, můžeme být velmi úspěšní. Takže schopnosti nezmizely, jen o nich veřejnost mnohdy neví a z politických etud se vytváří jiný obrázek Česka.
Může být chyba i v tom, že je dnes zdravé vlastenectví, na němž zbudoval T.G. Masaryk prosperující a respektovaný stát, téměř nadávkou, v rámci probíhající globalizace?
Podnikám v České republice, na severní Moravě, čili téměř na venkově, mimo Prahu a nemyslím si, že by tu národní hrdost a vlastenectví vymizely. Pokud se vědomí příslušnosti k naší zemi oslabuje, můžeme si za to do značné míry sami. Ode zdi ke zdi vyznáváme západní nebo východní vzory a zapomínáme, že nejlepší je to možná u nás doma. Pořád si stěžujeme, jsme se vším nespokojení a kritizujeme, jak se nám tu špatně žije. Jen jestli nás ale tak trochu nepálí dobré bydlo. Protože objektivně vzato se máme docela dobře.
Kdyby si měl český průmyslník Jan Světlík přát něco, co si nemůže koupit. Co by to bylo?
Přál bych si vidět půl milionu hrdých a sebevědomých Ostraváků, kteří spokojeně žijí v rostoucím zdravém městě, které se rozvíjí do nadregionálního centra s vazbou na Polsko a Slovensko, ke kterým má přirozeně hodně blízko. A samozřejmě bych si přál zdraví a štěstí.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
