Padesátník na životním minimu: Bojím se onemocnět, to by byl můj konec

27.05.2012 18:27

PŘÍBĚH Jak se žije ze životního minima? Těžce, říká bývalý dělník, padesátiletý Karel P. Na sociálních dávkách dostává každý měsíc životní minimum 3 410 korun. Protože bydlí sám v nájemním bytě v Praze, dostává ještě příspěvek na bydlení – 5 875 korun.

Padesátník na životním minimu: Bojím se onemocnět, to by byl můj konec
Foto: Filip Jandourek
Popisek: Na úřadech práce mají napilno

„Jenže nájem za garsonku, který zahrnuje i poplatky za vodu, elektřinu a topení, platím deset tisíc, a to nedám z peněz od státu dohromady, i kdybych celý měsíc vůbec nic nejedl,“ stěžuje si pro ParlamentníListy.cz.

„Přitom bych si neměl nic vydělat, abych o sociální dávky nepřišel. Jak mám tedy žít?“ ptá se zoufale. Nic jiného nezbývá, aby nemusel na ulici, potřebuje každý měsíc někde sehnat ještě pár tisícovek, část na nájem, aby měl kde bydlet, a zbytek na nejlevnější jídlo – chleba, polévky z pytlíku, brambory, kousek salámu, ale jen levného gothaje nebo junioru. O pořádném fláku masa, zelenině nebo ovoci si může nechat jen zdát. Hodně omezil i kouření, protože na drahé cigarety prostě nemá, balí si vlastní z řezaného tabáku, ale má strach, že i ten brzy zdraží, a pak už si nebude moci dovolit ani tu poslední neřest. „Do hospody jdu jen někdy, a to když mě pozve známý a zaplatí za mě.“ Z počátku mu to bylo trapné, ale hrdost si prý takový chudák prostě nemůže dovolit. Jenže ani kamarádi už nejsou tak ochotni sahat kvůli němu do vlastní kapsy.

A jak potřebné peníze shání? „Zatím nežebrám, stejně by mi nikdo nic nedal, když mám obě ruce i nohy,“ říká dále redakci. Zkoušel prodávat časopis Nový prostor, ale moc si tak nevydělal. „Navíc mi někteří prodejci nadávali, že jsem na tom dobře, ať jim neberu práci,“ směje se, jak je všechno relativní. Pro lidi, kteří přespávají na lavičkách v parku, je člověk bydlící ve „svém“ bytě téměř bohatý.

Chlapa bez koruny nikdo nechtěl

Do bezvýchodné situace se dostal jednoduše: je už léta rozvedený, byt v Praze, s tehdy ještě regulovaným nájmem, zůstal manželce, která podle rozhodnutí soudu pečovala o jejich dvě děti, a proto si musel najít nový podnájem, kde platil drahé tržní nájemné. Spolu s alimenty mu spolklo téměř celý plat, na živobytí už mu moc nezbývalo. Stálou partnerku, která by přispěla na výdaje v domácnosti, už si nenašel. „Kdo by chtěl chlapa bez koruny,“ usmívá se s trpkostí. A na pomoc svých dětí spoléhat nemůže a ani nechce. „Jednak se mi odcizily, když žily léta s manželkou, nijak moc se nestýkáme, jednak mají své starosti,“ říká pro ParlamentníListy.cz.

Na horší časy si z toho mála, co mu po zaplacení všech nákladů a alimentů zbylo, samozřejmě nic nenašetřil. „Říkal jsem si, až odrostou děti a osamostatní se, něco naškudlím,“ vypráví. Ale k tomu už nedošlo. Po čtyřicítce nastaly zdravotní potíže, které ho načas vyřadily z práce. Dostal se do dluhů, protože z nemocenské nemohl hradit bydlení a jídlo. Vzít si do bytu, kde je jen jeden pokoj, ještě někoho dalšího, sice zkoušel, ale prý to moc nefungovalo. „Každá ženská mi vyčetla, že mám málo peněz, a nakonec stejně zdrhla, když chytla lepší partii. A kamarád, kterému jsem poskytl postel, se domů vracel každý den opilý, vůbec jsem se nevyspal a ještě jsem po něm pak uklízel,“ vysvětluje, proč dal přednost samotě, i když se o vysoké náklady dnes nemá s kým podělit.

„Když jsem byl na nemocenské, rozprodal jsem, co se dalo, auto, televizi, dokonce i ledničku s mrazákem, doufal jsem, že až budu zdravý, zase se z finančních potíží dostanu.“ Ale problémů naopak přibývalo. Když po dlouhé době sehnal práci, nastala ekonomická krize a o zaměstnání zase přišel. Další pak nesehnal, i když prý moc náročný není, ale míst je málo a každý zaměstnavatel vezme raději někoho mladšího. „Nebo Ukrajince, ti jsou ochotni dřít i za pár korun,“ povzdychl si pan Karel. Ale nedá se nic dělat, musí si vydělat aspoň něco, aby poplatil nejnutnější výdaje. I když se už párkrát i stalo, že dlužil měsíc, dva za nájem. Ale nakonec se mu vždycky podařilo dluh nějak zaplatit. „Za léta, co jsem bez práce, jsem objevil podnikatele, kteří čas od času potřebují něco udělat a dají za to pár korun na ruku. Není to moc, ale zatím mě to udrží aspoň při životě,“ říká ParlamentnímListům.cz pan Karel. Vlastně už práci ani moc nehledá, protože by přišel o jistotu byť nízké sociální dávky a příspěvku na bydlení. Největší obavy má z toho, aby zase neonemocněl. Při takové životosprávě by nebylo divu. „Stejně jednou na té ulici skončím,“ nedělá si iluze o své budoucnosti.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Zuzana Marková

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Babiš v knize zúčtoval s Bémem. Hřib mu nestál ani za vyslovení jména

16:56 Babiš v knize zúčtoval s Bémem. Hřib mu nestál ani za vyslovení jména

EXKLUZIVNĚ Nová kniha premiéra Andreje Babiše má název „Sdílejte, než to zakážou!“ ParlamentníListy.…