Podnikatelé budou podle uznávaného ekonoma Pavla Kohouta utíkat z Česka ne kvůli Zemanem navrhovanému zákonu o prokázání původu příjmu a majetku, ale spíš kvůli vysokým daním. „Žádný takový zákon o majetkových přiznáních totiž nakonec nikdy nebude,“ soudí a pro ParlamentníListy.cz k tomu doplňuje celou řadu důvodů.
Zemanova Mantra
Ve svém inauguračním projevu Miloš Zeman prohlásil: „Jsem hluboce a dlouhodobě přesvědčen, že nejúčinnějším nástrojem v boji proti těmto ekonomickým mafiím je zákon o prokázání původu příjmu a majetku včetně možnosti nelegálně získaného, tedy nakradeného majetku. A i když prezident nemá zákonodárnou iniciativu, budu se trpělivě snažit přesvědčovat poslance a senátory, aby takový zákon navrhli a aby takový zákon byl přijat.“ O zmíněném zákoně hovoří už roky stejně, jako když buddhista opakuje mantru.
Psali jsme:
„Musíme si uvědomit, že žijeme v Evropě, kde platí určité mezinárodní normy. Jednou z nich je i Listina základních lidských práv a svobod, která zakotvuje mimo jiné i právo vlastnit majetek a povinnost státu jej chránit. Dále, soudní systém každé civilizované země obsahuje základní princip presumpce neviny. To znamená, že v žádné zemi prostě nelze schválit zákon, který by umožnil konfiskovat majetek podezřelého původu. Je možné zahájit policejní vyšetřování na základě podezření. Je možné na základě majetkového přiznání poslat daňovou kontrolu. Proto také italské a řecké úřady zkoumají majitele jachet, luxusních nemovitostí a výkonných automobilů. Pokud toto vyšetřování povede k soudu a rozsudku za majetkový trestný čin, pak je teprve možné tento majetek zabavit. Nelze ovšem konfiskovat jakýkoli majetek na základě presumpce viny, tedy na základě toho, že majitel nemůže prokázat jeho původ,“ vysvětluje Kohout.
Majetek z korupce
Kohout také rozvádí, jak těžce by se výše majetku určovala a dokazovala. „Velmi obtížně. Skutečně bohatý člověk nikdy přesně neví, jak velký majetek vlastní. Málokdo má celý svůj majetek na bankovním účtu. Bohatí lidé vlastní cenné papíry nejrůznějšího druhu a podíly na obchodních společnostech. Řekněme, že hodnocení portfolia veřejně obchodovatelných akcií nebo dluhopisů je celkem snadné, ale hodnocení neobchodovatelných společností, které u nás drtivě převažují, je značně složitá záležitost. Mimochodem i dosti nákladná. Znalecký odhad hodnoty firmy je práce pro odborníky a ne pro úředníky. Důkazní břemeno by v tomto případě leželo na státu. Státe, dokaž, že můj majetek spočívající v podílu na firmě přesahuje hodnotu deset milionů! To je nepředstavitelné,“ podotýká ekonom.
Psali jsme:
„Přiznávání příjmů pro daňové účely je samo o sobě složité. U majetku je vše ještě nejméně desetkrát složitější. Jen samotné nemovitosti, tedy majetek, který je centrálně evidován, který je dohledatelný a relativně snadno ocenitelný, jsou problém. Majetkové podíly ve firmách by již představovaly neřešitelný problém. Navíc, majetek, který pochází z korupce, nebývá evidován nikde. Buď jde o akcie na doručitele, kde lze skutečného vlastníka snadno zatajit, i po nedávné změně zákona. Anebo jde o svazky bankovek. Případ Davida Ratha, kdy aktéři korupce měli balíky hotovosti poschovávané různě po domech, je typickou ilustrací. Bankovky nenechávají po sobě elektronickou stopu. Nejsou evidované a nikdo je pochopitelně nebude nikde vykazovat. Stát nemá možnost šťourat politikům do skříní, ledaže případ je již ve stádiu povolení k domovní prohlídce. Pak ale zase není třeba podávat majetkové přiznání,“ pokračuje.
A nakonec člen představenstva a ředitel pro strategii významné společnosti na poli finančního poradenství Partners Financial Services Pavel Kohout podotýká: „Veřejnost bývá mnohdy překvapena, když se píše o nalezených krabicích s bankovkami. Lidé si pod vlivem filmů představují elektronické transakce s účty v Karibiku nebo v podobných lokalitách. Ve skutečnosti korupčníci dávají přednost těm nejjednodušším formám majetku, protože elektronické převody jsou snadno vystopovatelné a mohou sloužit jako důkazní materiál. Ale když u vás najdou krabici s bankovkami, můžete si vymyslet jakoukoli legendu. A důkazní břemeno je na obžalobě, aby prokázala, že jste ty miliony třeba nevyhrál v pokeru s úplně neznámými spoluhráči.“
autor: Jan Rychetský
