Pokud se vrátí do Evropy recese, dopady na nás budou velmi vážné. Tady je varování

Francie a Itálie odmítají podstoupit reformy, které by byly krátkodobě bolestivé, ale podle ekonomů by zrychlily dlouhodobý růst ekonomiky, místo toho spoléhají na stimulaci rozpočtovými deficity. Německo zase podráží slabá poptávka v eurozóně, negativní dopady na něj mají i sankce, ať už ty uvalené na Rusko kvůli ukrajinské krizi, nebo naopak Ruskem na Evropskou unii. Mezinárodní měnový fond varoval, že šance, že se recese do eurozóny vrátí, je až čtyřicetiprocentní.

Státní rozpočet není na krizi připraven

Je jisté, že pokud se zastaví ekonomický růst v eurozóně, nebo se dokonce vrátí recese, bude to mít závažné dopady i na českou ekonomiku. „Je dost pravděpodobné, že přichází další fáze krize, kdovíkolik jich ještě za sebou bude, tím pádem bychom na to měli být připraveni,“ řekla ParlamentnímListům.cz ekonomka Markéta Šichtařová. Kritizovala návrh státního rozpočtu s vysokým stomiliardovým deficitem, který tak není na možný příchod krize připravený.

Není to stejná krize jako v roce 2008, říká ekonom Niedermayer

Také podle bývalého viceguvernéra České národní banky, ekonoma Luďka Niedermayera nevypadá německá ani francouzská ekonomika dobře. „Naše ekonomika nabrala růstové momenty, proto by se u nás evropské ekonomické problémy neprojevily tak rychle. Ale kdyby se evropská ekonomika vrátila ke stagnaci, definitivně by se to projevilo i tady,“ potvrdil. „Ale je to úplně něco jiného, než co jsme tu měli před pěti lety. Francouzská ekonomika neroste proto, že Francie je jednou ze zemí, která toho zatím mnoho neudělala. Provedla jen málo strukturálních reforem,“ potvrzuje ParlamentnímListům.cz. Potřeba držet rozpočet pod kontrolou při absenci nutných reforem francouzské ekonomice podle něj také neprospívá. „Francouzi si za problém mohou trochu sami,“ konstatoval ekonom.

Výsledky v Německu může zpomalovat export

Jiná situace je podle Niedermayera v Německu. „Německá ekonomika prosperovala velmi dobře, o současné situaci můžeme jen spekulovat, data jsou zatím krátkodobá na to, aby to bylo jednoznačné,“ vysvětlil. Potvrdil, že výsledky může ovlivňovat zpomalení exportu. „Německá vláda je opravdu ultra ultrakonzervativní ve fiskální politice,“ konstatoval. Ale zásadní rozdíl proti roku 2008, kdy přišla světová hospodářská krize, je podle něj v tom, že tehdy existovaly dobré důvody, proč by se to mělo pokazit ve finančním i podnikovém sektoru. „Teď tady nic takového není. Co zatím sledujeme, je nějaká ztráta dynamiky růstu, ale je stejně dobře možné, že se ekonomika otočí nahoru, jako že uvázne ve stagnaci, nebo že by situace mohla být dokonce ještě horší,“ dodal ekonom.

Dramaticky se zlepšuje situace ve Španělsku

Ale těch růstových stimulů teď prý moc není. „Hodně může pomoci situace ve Španělsku, která se dramaticky zlepšuje, ale proti tomu jde už zmiňovaná Francie a Itálie,“ připustil. Ale pořád jde podle něj o úplně jinou situaci než v roce 2008. „Důvody pro podobné obavy nejsou, držel bych se odhadu Mezinárodního měnového fondu, který stále vidí jako pravděpodobnější, že se dynamika zlepší, než že by došlo k nějaké stagnaci nebo recesi,“ poukázal na říjnový odhad MMF, že riziko recese je „jen“ čtyřicetiprocentní.

Horší je to ve Francii a Itálii, nedělají potřebné reformy

Luděk Niedermayer považuje výhledy ekonomky Markéty Šichtařové, že krize, která tu byla, vlastně ještě nezmizela a že se jen vrací, za pesimistické. „Krize z roku 2008 byla něco jiného, protože finanční a podnikatelský sektor měl založeno na nějaké problémy,“ prohlásil. Ale připustil, že je docela komplikující faktor, že na potřebu změnit fiskální politiku, což nelze bez provedení některých reforem, některé země reagovaly provedením reforem, ale jiné ne. „Takže bych si nedovolil podceňovat situaci ve Francii a Itálii,“ dodal ekonom. Přesto by viděl vývoj spíš tak, že se dynamika růstu obnoví. „Data o německé ekonomice jsou krátkodobá a koneckonců evropská ekonomika nemůže být závislá na německém vývozu, takže to, že se nějak mění struktura, mi připadá v pořádku,“ objasnil pro ParlamentníListy.cz, z čeho jeho opatrný optimismus vychází.

Česku pomáhá vyšší spotřeba

Bývalý vicepremiér centrální banky ale současně přiznává, že proti tomuto optimismu hovoří situace ve Francii, kde si prý člověk dokáže představit lecjaký vývoj. „Kdyby se zhoršovala důvěra spotřebitelů, nebude to pro Evropu dobré,“ řekl Luděk Niedermayer a zopakoval, že by to mělo nepříznivý dopad i na Českou republiku. V případě české spotřeby, která se v poslední době zvýšila díky důvěře spotřebitelů, nevidí důvod ke změně. „Ale vývoz není anonymní, je to vývoz hodně spojený s automobilovým průmyslem, a kdyby se zhoršila důvěra spotřebitelů v Evropě, projevilo by se to na něm negativně, protože auta jsou něco, co reaguje docela významně,“ poukázal na fakt, že český export táhne právě automobilový průmysl.

Záleží na odvaze Evropské centrální banky

Hlavní analytik a stratég společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka prohlásil, že na počátku roku se jevilo, že celkem slušně porostou všechna ekonomická centra, tedy jak Spojené státy, tak eurozóna, Japonsko i Čína. Ale kdyby srovnal dnešní situaci se situací před půl rokem, rozhodně je na trhu méně optimismu a čísla o ekonomickém vývoji jsou horší. „Ale ukázalo se, že ekonomická situace se v posledních měsících zhoršuje, že bude potřeba dalších podstatných kroků, zejména v Evropě. Asi hodně záleží na tom, jak moc odvážná bude Evropská centrální banka,“ uvedl. Pravděpodobnost, že by se Evropa dostala do nějaké recese nebo deflace, se podle něj v poslední době zvýšila. „Neříkám, že je to momentálně základní scénář, ale bez podpory ze strany měnové politiky, a hlavně pravděpodobně i fiskální politiky v problémovějších státech, je situace poměrně negativní. „A je jasné, že se tomu česká ekonomika nemůže vyhnout. Pokud v Německu vidíme horší makrodata, je jen otázkou času a výše, do jaké míry to ovlivní českou ekonomiku,“ konstatoval.

Jen ne návrat myšlenky sektorové daně

Marek Hatlapatka neskrývá obavy, že pokud by došlo ke zhoršení ekonomického růstu v Česku, mohla by se politická reprezentace vrátit k plánu sociálních demokratů na uvalení sektorové daně, tedy myšlence, která se díky ekonomickému oživení zatím ocitla u ledu. „Obávat se musím, protože podle toho, co se děje v okolních státech, vidím, že se tyhle daně staly v poslední době poměrně populárním zalepovacím prostředkem pro veřejné rozpočty,“ sdělil. Přitom už ekonomové vidí reálně spoustu negativních konsekvencí, které to přináší. „Když se podíváme do Maďarska, vře to tam mezi tamními bankami a vládou, tedy bankovním regulátorem. Je jasné, že na jednu stranu je lákavé si ve slabším ekonomickém růstu pomoci nějakými miliardami či desítkami miliard speciálních sektorových daní. Na druhou stranu, pokud se podíváme na sektory, na které by tyto daně byly pravděpodobně uvalovány, jsou to sektory, jež ekonomika potřebuje, aby silně rostly,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz hlavní analytik společnosti Cyrrus.

Vyšší daň bankám by znamenala dražší úvěry a nižší výnosy u vkladů

Pokud jde o bankovní sektor, uvalením vysoké daně ovlivníme podle Hatlapatky úvěrování. Pokud jde o energetický sektor, který má sám o sobě velké problémy, vrátí se to státu z druhé strany. Především proto, že stát drží v ČEZ majoritní podíl, z čehož plynou do státní kasy nemalé finanční prostředky formou dividend. „Stačí se podívat, jaký příspěvek má ČEZ prostřednictvím dividendy,“ uvedl analytik, že i když na jednu stranu vypadá sektorová daň kvůli výnosu pro státní pokladnu lákavě, v konečném důsledku je efekt záporný. „A v horší ekonomické situaci je ještě zápornější. Právě proto, že zpomalující ekonomika může ještě výrazněji zpomalit tím, že banky budou méně ochotně poskytovat úvěry,“ je přesvědčen Marek Hatlapatka. Navíc by zhruba polovinu zmíněného daňového efektu zaplatili klienti bank přímo prostřednictvím vyšších úrokových sazeb u úvěrů a nižších vkladů.

Celkový efekt pro blahobyt společnosti by byl negativní

Analýza společnosti Cyrrus k sektorové dani ukázala, že celkový výnos dodatečného zdanění bankovního, energetického a telekomunikačního sektoru by po odečtení negativních dopadů podle odhadů mohl být nejvýš sedm až čtrnáct miliard korun ročně při navýšení pěti, respektive deseti procent navýšení daně z příjmů. „Od této částky je nutné odečíst ještě přímé negativní dopady těchto daní na státní rozpočet, především se jedná o odečtení ztracené dividenty ČEZ kvůli nižšímu zisku,“ doplnil. Ovšem negativní vliv zavedené sektorové daně na společnosti kótované na burze, které by byly zavedením daně dotčeny, tedy ČEZ, Komerční banku a O2 Czech Republic, by byl až sedmkrát vyšší, protože hodnota jmenovaných společností by v důsledku zavedení daně klesla za čtyři roky o 40, respektive téměř 80 miliard korun. „Celkový efekt zavedení daně pro blahobyt společnosti by tak byl dokonce negativní. Podle našeho modelu v případě pětiprocentní bankovní daně by se do roku 2018 snížil blahobyt společnosti o 31 miliard korun, u desetiprocentní daně by to bylo o 47 miliard korun,“ varuje Marek Hatlapatka před tím, aby Česká republika následovala v této oblasti Maďarsko.