Izrael se možná brzy stane první bezhotovostní ekonomikou světa. Speciální výbor, jenž řídí šéf kabinetu premiéra Netanjahua, navrhuje třífázový plán vedoucí k úplné eliminaci hotovostních transakcí v zemi. Je podle vás realizovatelný?
Čistě z hlediska dostupných technologií proveditelný jistě je. Otázka je, jak na to budou reagovat řadoví občané Izraele. Černý trh, jemuž je hotovost živou vodou, tam vytváří přes dvacet procent hrubého domácího produktu. Existuje možnost, že lidé, kteří z černého trhu tak či onak profitují, budou směňovat své elektronické šekely za měnu nějaké jiné země, která dosud hotovostní operace umožňuje. Z hlediska izraelské vlády by tedy zřejmě byl mnohem přijatelnější ten postup, kdy by na bezhotovostní platby přešly v jeden určitý okamžik – nebo alespoň v nějakém krátkém časovém rozmezí – všechny země, například v rámci nějaké mezinárodní dohody.
A taková dohoda dosažitelná je?
V současné době určitě ne. Například Japonsko, třetí největší ekonomika světa, je stále ve velké míře ekonomikou hotovostní. Ale vývoj v řadě zemí světa bezpochyby směřuje k tomu, že jednoho dne dosažitelná bude. Však se zamysleme nad tím, že takřka s jakoukoli novou technologií, která je v rámci platebních systémů uváděna, pozvolna a celkem nenápadně mizí starý, „hotovostní“ svět. Rozmach e-commerce, e-shopů a internetových platebních systémů, jako je PayPal, je určitě krokem k bezhotovostní ekonomice.
Kdy v naší zemi bude lépe?Anketa
Stejně tak relativně nedávno uvedené bezkontaktní platební karty. Ty umožňují, aby se elektronicky hradily i nepatrné částky, za noviny v trafice či za rohlík a kafe na benzince. Těmto platbám dosud dominovala hotovost, ale těm časům brzy odzvoní. Pro lidi to znamená úsporu času a je to pro ně i pohodlnější. Jejich platba za to či ono, na tom či onom místě, je už však vždy zpětně dohledatelná. Ostatně právě proto je bezhotovostní svět tak atraktivní z perspektivy vlád – slibují si od něj, že výrazně omezí černý trh.
A jak vnímáte bezhotovostní svět vy?
Ze života se s jeho nástupem zcela vytratí anonymita, soukromí a určité tajemství či romantika. Umím si představit tisíc a jeden případ, kdy člověk může preferovat platbu v hotovosti, aniž by páchal trestný čin. Vezměme si třeba osmnáctileté kluky, co ze zvědavosti zajdou do erotického klubu. Nebo uvažme libůstky nejrůznějšího charakteru, zvláště intimního. Čímž neobhajuji prostituci ani nevzývám nějak uchýlené chování. Jen si uvědomme, že po tisíce let bylo lidstvo uvyklé anonymním platbám, ať už se platilo oblázky, plátnem, tolary, zlatem, stříbrem, groši nebo korunovými bankovkami, a nyní poprvé máme vstoupit do věku, kdy je s touto anonymitou konec. Nové technologie mají spoustu výhod, jsou hospodárné, spoří čas a nechci působit jako staromilec nebo zpátečník, jelikož dějiny nás kromě jiného učí, že pokrok nezastavíme – a ani bychom se o to neměli snažit, jen je třeba mít na vědomí, že „žádný oběd není zadarmo“.
Psali jsme:
Co tím v tomto kontextu máte přesně na mysli?
To, že je tak báječně snadné platit jedním kliknutím na internetu, není žádným lidumilstvím někoho jiného, ale tím, že někdo jiný na těch platbách vydělává. Ostatně tento moment byl v dějinách přítomen vždy, stačí si přečíst Bohatství národů od Adama Smithe, „bibli ekonomie“. Někdo jiný vydělává na platbách buď přímo finančně, nebo nepřímo – tím, že získává cenné informace o spotřebním chování jiných, o jejich libůstkách, koníčcích, a tom, zda mají rádi holky, nebo vdolky. Každým kliknutím na internetu o sobě poskytujeme informaci. Informaci, kterou někdo, koho nejspíše neznáme, nakonec zpeněží.
Neříkám, že je na tom cokoli špatného, jen mám pocit, že ne všichni si uvědomují, že díky novým technologiím si kupují ještě vyšší míru pohodlí a úspory času a energie, přičemž ovšem prodávají své soukromí, svoji anonymitu, svá tajemství. Pokud si to všichni uvědomujeme a pohybujeme se v online světě s tímto na zřeteli, pak je vše v pořádku, a pokud nové technologie přesto skoncují se starým hotovostním světem, budu ten poslední, kdo něco namítne. V takovém případě by totiž rozhodl trh. A trh, pokud je svobodný, zůstává tím zdaleka nejlepším známým ukazatelem obecných preferencí ve společnosti. Zároveň je ale trhu vlastní asymetrie informací. To, že jedna strana transakce bývá mnohem lépe informovaná o nejrůznějších aspektech produktu či služby, které jsou předmětem transakce, než druhá strana. Nejsem si úplně jist, zda jsou transakce v dnešním online světě vždy symetrické. Skoro bych řekl, že ne.
Uvedl jste, že vlády si od bezhotovostního světa slibují omezení černého trhu. Dojde k němu opravdu?
Nemyslím si, že přechod na bezhotovostní ekonomiku značí konec černého trhu. Lidé jsou velmi vynalézaví a budou se v mnoha případech snažit v maximální možné míře své transakce anonymizovat. Svůj jistý boom prožívají kryptoměny typu bitcoinů. Jde vlastně o elektronickou měnu, nad jejímž „provozem“ nebdí žádná centrální banka ani žádná vláda. Ale i bitcoin má jisté rezervy v možnosti anonymizace plateb, tudíž se objevují jeho klony, například darkcoin, které nabízejí ještě větší míru anonymity než bitcoin. Poměrně vysoká cena bitcoinu a růst jeho ceny v posledním zhruba roce stvrzují, že lidé mu v rostoucí míře důvěřují. Bitcoin jistě může z řady příčin tuto důvěru ztratit a skončit v propadlišti dějin, avšak alternativní měny obecně mají tuhý kořínek. Když skončí bitcoin, nahradí jej jistě nějaká jiná kryptoměna, zřejmě na technologicky vyšší úrovni.
Psali jsme:
A co centrální banky, ty přece mohou tyto alternativní měny zakázat?
Nemyslím si, že je to tak snadné. Zatím se zdá, že k tomu, abyste mohli alternativní měny sprovodit ze světa, musíte nejprve vypnout celý internet. To by však dnes rozvrátilo celou světovou ekonomiku a vážně podlomilo důvěru lidí právě v konvenční bezhotovostní transakce. Důvěra uživatelů je přitom pro jakoukoli měnu to nejpodstatnější. Proto si také myslím, že když někdo bude chtít s kryptoměnami skoncovat, nepůjde cestou zákazů, ale spíše cestou snahy o jejich naprostou diskreditaci v očích široké veřejnosti.
Kryptoměny ale mají po ruce trumfy. Kromě možnosti větší či menší míry anonymizace plateb to je i jejich algoritmus, který znemožňuje, aby byla daná kryptoměna vytvářena v inflačním množství. Kryptoměny jsou spíše deflačního rázu. Například v případě bitcoinu existuje již nyní známý jejich maximální počet, asi 21 milionů jednotek. Tak tomu není dokonce ani v případě zlata, jehož celkový objem na světě stále stoupá, tempem asi dvou procent ročně, díky nově vytěženému množství drahého kovu. Takže bitcoin je vlastně ještě více deflační než zlato. Pokud by se uplatnil jako plnohodnotná měna, lidé, kteří by jej užívali, se nemusí obávat inflačního znehodnocení svých úspor.
Když jsme u zlata, někteří ekonomové stále volají po návratu zlatého standardu, kdy byly peníze kryté právě drahým kovem, a nikoli – jako nyní – vlastně jen příslušnou státní legislativou. Co si o tom myslíte?
Principiálně si myslím, že peníze by opravdu měly být podloženy nějakou hmatatelnou hodnotou. Ostatně finanční krize ukázala, jak ošidné je nezřízené vytváření peněz a zejména úvěrů „z ničeho“ – ovšem nutno říci, že úvěry primárně vytváří banky komerční, nikoli banka centrální. Někteří ekonomové navrhují vytvoření určitých košů aktiv, které by kryly peníze. V těchto koších aktiv by bylo nejen zlato, ale třeba i akcie, dluhopisy a jiné cenné papíry a tak podobně. Peníz by tedy představoval zároveň nárok na určitou část zlata, akcií či dluhopisů z onoho koše aktiv.
Mezi většinou ekonomů ovšem, zdá se, převládá Keynesův pohled na zlato a míní jako on, že jde o „barbarský relikt“. Jakýmsi „barbarským reliktem“ je jim pak i zlatý standard. Z hlediska centrálních bank je také jednodušší emitovat měnu, jež není opřena o hmatatelnou hodnotu. Vůbec nejjednodušší je pak pro ně emitovat bezhotovostní nekrytou měnu. Takže kromě vlád jsou pro bezhotovostní ekonomiku i centrální banky.
Proč přesně?
Třeba proto – přidržíme-li se aktuálního vývoje, že v bezhotovostní ekonomice lze mnohem snáze a účinněji operovat s negativní úrokovou sazbou z depozit. Pokud je taková sazba uvalena, držitel peněz vlastně platí svého druhu daň bance za to, že u ní má prostředky uloženy. V hotovostním světě si je však může stále u přepážky vybrat a uložit doma v sejfu – nulový úrok je pořád výhodnější než úrok záporný. Evropská centrální banka začátkem června jako první ze světově významných centrálních bank nastavila zápornou sazbu z depozit, které u ní mají komerční banky, takže vidíme, že možnost negativních sazeb není realitě vůbec vzdálená. S nadsázkou řečeno, v bezhotovostním světě bude klient vlastně úplným zajatcem své banky.
Psali jsme:
Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom finanční skupiny Roklen, je členem správní rady think tanku Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Od roku 2007 uveřejnil knižně i časopisecky více než stovku rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Napsal několik knih o ekonomii.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
