Profesor ekonomie na jedné z amerických univerzit, Milan Zelený, přiznal, že i v USA znají před volbami podobné problémy s vybíráním mezi dvěma stejně špatnými alternativami - tedy takzvanou volbou menšího zla.
„V jedné reklamě nabídli volbu mezi odpornou tekutinou a psím žrádlem. Dospělí se snažili ‚volit‘ a vyhrálo to psí žrádlo. Malý chlapec jediný tu nechutnou volbu odmítl a dodal, že se mu nechce věřit, že tolik lidí může jíst psí žrádlo. To je pomatený svět, že? říká v té reklamě dospělý hlas. Ano, to je, odpovídá dítě. Někdy mám pocit, že v tom všichni lítáme stejně a dlabeme ‚psí žrádlo‘ globálně, ve jménu stranické demokracie,“ předeslal pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený. Poté se ale zamyslel nad tím, co ho zaujalo na českých volbách a jejich výsledcích. Stranou jeho zájmu nezůstala ani situace v ČSSD.
Český apetit pro nechutné koalice je prý asi neukojitelný
„Výsledek voleb překvapivý nebyl, politické strany už dříve ztratily důvěru občanů jako instituce. Ti, kteří šli volit, museli stejně volit strany, poněvadž nic jiného nemáme, a tak nám jich tam zatím vniklo sedm. Naštěstí ekonomická situace v Česku není závislá na vládě či počtu stran. Každý ministr bude stejně poplatný nějaké straně, i když třeba jako nestraník. Vláda tedy sestavena být může, poněvadž český apetit pro nechutné koalice je zřejmě neukojitelný. Jenže pouze nezávislá odbornická vláda, s plnou a legitimní podporou občanů, může vládnout pro dobro všech, nejen politických minorit,“ uvedl dále profesor ekonomie a muž, který zvažoval svoji kandidaturu na prezidenta v historicky první přímé volbě hlavy státu.
Psali jsme:
Svá slova pak dále rozvedl. „Znamená to, že bychom měli volit skutečné odborníky a lokální osobnosti do parlamentu a tudíž následně i do vlády. Ovšem, opravdová osobnost nemůže být straník, nemůže podřídit své vědomí a svědomí stranické ideologii. Výraz ‚stranická osobnost‘ je oxymóron 21. století. Nechápu současné skuhrání - a hůře, dokonce vážné úvahy - nad takovými ‚osobnostmi‘,“ konstatoval Milan Zelený.
A opět dal příklad i ze země, v které nyní převážně žije. „My máme ve Spojených státech pouze dvě strany, silného prezidenta plus přes dvě stě let tradice – a stejně nevíme ‚kam skočit‘. Politická scéna je nadobro zablokovaná. Se sedmi stranami, a se stranickým prezidentem navíc, bychom si už asi mohli opravdu ‚hodit mašli‘,“ řekl Zelený.
Štěpení sociální demokracie
Rozkol v ČSSD Milana Zeleného prý nepřekvapil. Byl totiž opakovaně mediálně „avizován“, což on sám zaznamenal už letos v létě.
„Stačilo jen sledovat jejich výroky a sestavy na tiskovkách. Každá strana se především snaží o diferenciaci od ostatních. To je jejím hlavním posláním. Jestliže však diferenciace začne selhávat, jako dnes u všech stran v ČR, pak se strana začne diferencovat (štěpit) uvnitř. A důvěra v politickou scénu nutně klesá. Čím více stran, tím menší jejich rozlišitelnost a diferenciace, tím více frakcí,“ vysvětlil možné důvody situace profesor.
Podle něj to bohužel nemá řešení. „Jestli se strany nedokážou odlišit, pak by stačila jen jedna; když ale i přesto budou o povrchní a kosmetická odlišení usilovat, začnou se štěpit. Tak jako tak to mají sečtené: Bez pravdy to už dál nepůjde. Za pravdu totiž neexistuje náhrada. Stranická pravda, jako každá polopravda, je horší než lež. Lež je průhledná, polopravda ne. Je třeba lidí, kteří se nebojí pravdy a pohrdají politikařením, stranickými maršrutami, koaličními kompromisy a zákulisním handlem. Politické ‚koňské handlíře‘ bychom neměli volit vůbec, bez ohledu na billboardy, peníze a mediální zájmy; a už vůbec ne jim odpouštět: Jednou a dost; stačí! Po více než dvaceti letech by už měli být známí všichni – a všem,“ okomentoval poměrně radikálně stav a vývoj politiky Zelený.
Psali jsme:
Sliby dobře fungujícího státu? Nic nezaručují, nikdo totiž neví, co to je...
Jelikož to byli právě sociální demokraté, kdo slibovali občanům před volbami dobře fungující stát, je na místě se asi ptát, zda se od nich pod tlakem událostí dá skutečně očekávat to, že stát by pod jejich vedením posílil například sociální jistoty?
„Slib dobře fungujícího státu nezaručuje nic, protože nikdo neví, co to je. Sociální jistoty může prosadit i stát nedobře fungující. Je to vše věcí ideologie. ‚Sociální jistoty‘ lze podobně přislíbit, ale ty jsou závislé na výkonnosti ekonomiky, a tu lze zaručit pouze odbornou dlouhodobou strategií, bez stranických úskoků a poskoků. Jinak bude nutné přiznat hospodářské zchudnutí a sociální jistoty tomu přizpůsobit. Pak již jde o občanskou důvěru ve zvolenou ‚elitu národa‘: že bude jejich problémy řešit a ne jen veřejné prostředky ničit a rozkrádat,“ reagoval na otázku, která logicky napadla asi řadu voličů, Milan Zelený.
Zmínil i to, co je přičítáno k dobru a také dobrým volebním výsledkům hnutí ANO Andreje Babiše. Tedy dobré podmínky pro podnikání.
Zvyšte autonomie regionů - a ne že se budou posilovat ideologická centra
„Ohledně té podpory podnikatelům a živnostníkům – je třeba říci, že podnikání přece není otázkou ‚podpory podnikání‘. Podpor máme ze strany EU až dost; jde o návykové plýtvání veřejnými prostředky. Ale je otázkou rozvoje podnikatelské kultury samotné. To nelze dělat z ministerstva, ale pouze v dané lokalitě či regionu, s plnou účastí triády Podnik-Univerzita-Samospráva. K tomu je třeba zvýšené autonomie regionů, ne dalšího posilování ideologického centra,“ řekl ParlamentnímListům.cz Zelený.
Psali jsme:
A připomněl fakt, že zřejmě všichni víme, že stát není firma a nelze jej ani jako firmu řídit.
„Zkusil to kdysi Lenin se strategií NEP (Proč neřídit SSSR jako GM?); podobně i Mussolini a komunisté s jejich RVHP… Větší firma je řízena centrální hierarchií, bez vnitropodnikového trhu a demokracie. Málokdo, kromě Lenina, by dnes chtěl žít v gigantické firmě-stát - nejméně ze všech pak ty firmy samotné. Až země rozkvete žloutenkou monokultury a vytratí se vztah k půdě, návyk a instinkt k soběstačnosti, jakož i poslední znalosti a dovednosti zdravého zemědělství, budeme alespoň vědět, že jsme se obětovali pro Německo,“ rozvinul svůj názor profesor americké univerzity.
Česká ekonomika je zkopaná do klubíčka. Bez vyzrání občanů zdola to nepůjde...
Podle něj byla špatná ekonomika naší země nastartována již masivními výprodeji na počátku 90. let. S tím už nelze nic dělat, obzvláště na centrální úrovni ne.
„Jediné řešení spočívá v decentralizované revitalizaci alespoň některých regionů. Českou ekonomiku nelze ‚nakopnout‘ centrálně shora, je již zkopaná do klubíčka, ale pouze nezávisle rozvíjet znovu a zdola. Bez vyzrání a spolupráce lokálních a sebevědomých občanů-voličů to však nepůjde. Jinak zůstaneme v tom, kde jsme…“ uzavřel svůj pohled ze zámoří na současný stav Milan Zelený.
Psali jsme:
Suverenita Česka je ohrožena již od roku 1992, varoval již před časem ekonom
Je to již několik měsíců, kdy pro čtenáře ParlamentníchListů.cz uvedl Milan Zelený, že naše suverenita země byla nezvratně omezena již v roce 1992.
"Tedy v době, kdy jsme s neskrývaným nadšením odsouhlasili rozprodej národního kapitálu do zahraničních rukou, rozptýlení vlastnictví pomocí kuponové privatizace a téměř úplné zaháknutí české ekonomiky na ekonomiku německou. Nyní německá ekonomika padá spolu s ekonomikami Číny a EU, a my v tom lítáme. Od 90. let nejsme autonomní, naše ekonomika je plně odvozená, závislá a zcela uzavřená vnitřnímu podnikání a národním podnikatelům. Žádná země nemůže být suverénní, jestliže nevlastní, neovládá a nerozhoduje o vlastních výrobních prostředcích,“ řekl tehdy zkušený ekonom.
Svět se změnil, k posunu nepotřebujeme lidi stranicky svázané
A už tehdy apeloval na to, že současnost si žádá změnu. „Dnes jde o to, jak dělat politiku moudrou, potřebnou, odborně fundovanou a hlavně národně lidskou – tedy výrazně nestranickou. Svět se změnil a konec už byl. Ani v Česku nejde jen o jména politiků, nebo o pár rebelů. Nejde ani o mediálně zajímavé kauzy zlodějů a zločinců – dnes jde především o plné pochopení situace nás všech, jejího odborného a fundovaného vysvětlení širší veřejnosti, třeba i bez médií, a obrácení našeho úsilí do budoucnosti. Naše vytrvalé čekání na Godota post-krizových příslibů v sobě nemá zrnko racionality. Probíhající transformaci je třeba pochopit, přizpůsobit se jí, a využít nově nabízených příležitostí. K tomu musíme být autonomní a ne závislí; k tomu potřebujeme lidí svobodných, ne stranicky svázaných,“ konstatoval Milan Zelený.
To, do jaké míry tyto vize naplnily předčasné volby, je na čtenáři samotném.
Kdo je Milan Zelený?
Přední český ekonom. Pravidelně obsazuje 1. místo v žebříčku nejcitovanějších českých ekonomů. Působí jako profesor na Fordham University v New Yorku, přednáší také na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jako hostující profesor pak navštěvuje řadu světových univerzit - přednáší na čínské Xidian University v Xi´anu, Fu Jen University v Tchaj-peji, Indian Institute of Technology v Kanpuru a IBMEC v Rio de Janeiru.
Mezi jeho nejznámější knihy v češtině patří například Cesty k úspěchu a Neučte se z vlastních chyb.
autor: Alena Hechtová
