Jak ke svým výpočtům došli? "To je trošku složitější, musíme brát v úvahu řadu faktorů,“ řekla pro ParlamentníListy.cz Šichtařová s tím, že se pokusí vše zjednodušit.
„V první řadě je třeba se podívat na výnosy fondů v rámci třetího pilíře (důchodové připojištění) v posledních letech,“ uvedla ekonomka s tím, že jako stabilní základnu je třeba brát do minulosti maximálně rok 2000. „Zde byl již trh víceméně stabilizovaný a lze ho na rozdíl od roku 1995 srovnávat se současností,“ dodala.
Tři kačky k tisícovce za rok střádání
A pak už přišla na řadu další čísla. „Od roku 2000 do roku 2009 činil průměrný výnos penzijních fondů jako celku 3,11 % ročně, přičemž za tu samou dobu činila průměrná meziroční spotřebitelská inflace 2,8 %. Čili ať počítáte, jak počítáte, vychází mi to na průměrný roční reálný výnos fondu, a to i se započtením inflace, ve výši 0,3 procenta,“ vypočítala Šichtařová s tím, že jak sami vidíme, nejde o žádné terno. V praxi tak totiž výnos činí tři koruny na tisícovku.
Psali jsme:
„Podívejme se ale na úspory,“ pokračovala ekonomka. „Pokud střadatel hypoteticky každý rok uložil stejnou částku po dobu 35 let, a tu neustále zhodnocoval stejnou sazbou jako výnosy z předešlých let, pak měl při daném zhodnocení nastřádáno ke konci období nominálně 63,6násobek ročního vkladu,“ tvrdí ekonomka.
Slamník se nevyplatí, ovšem fondy?
K tomu přidává již zmíněnou inflaci. „Od počátku spoření rostly ceny neustále o 2,8 %. To znamená, že koncem druhého roku už byly ceny vyšší o 5,7 % než na počátku spoření a rostly dále. Za 35 let tak vyskočí cenová hladina již na 2,6násobek původní úrovně,“ vypočítává ekonomka.
Podle ní pak se započtení inflace po dobu celého pětatřicetiletého střádání oholí zmíněný nastřádaný 63,6 násobek ročního vkladu na pouhý 24,2 násobek.
„Za předpokladu, že tedy někdo po 35 let spořil 1000 korun ročně, pak nominálně ve fondech naspořil 63,6 tisíce korun. To reálně v cenách roku, kdy začal spořit, představuje 24,2 tisíce korun,“ dodává Šichtařová. Ta podotkla, že alternativní úložka ve slamníku, nezhodnocená o výnosy penzijního fondu by činila jen 22,1 tisíce korun.
Tak to zkusíme s HDP
„Takže fondy tedy mají v průměru nepatrně vyšší výnos, než činí inflace. Tudíž se z tohoto pohledu střadateli nevyplatí spořit do slamníku. Nicméně pokud si uvědomí, kolik nocí nespal ve strachu z hospodaření fondů, je to rozdíl až příliš malý. Tak malý, že stojí za zvážení, zda to odpovídá riziku, které střadatel s fondem podstupuje,“ dodala Šichtařová skepticky.
Nicméně připustila, že uvedený výčet je hodně zjednodušený a rozšířila výpočet o další data. „Předpokládejme, že růst průměrných reálných příjmů je odvozen od produktivity v ekonomice, a ta se zase vyvíjí podobně jako reálný hrubý domácí produkt (HDP),“ říká Šichtařová.
A pokračuje. „Reálný HDP za posledních 10 let v průměru rostl o 3,4 % a dejme tomu, že tak v průměru poroste dál. Vedle toho předpokládejme, že čistá mzda střadatele činí 20 000 Kč měsíčně, což znamená 240 000 ročně,“ nastavila ekonomka parametry pro další výpočty.
Tak jinak, jenže zase nic moc
„Ročně tento střadatel uloží do fondu měsíční čistý plat 20 000 Kč. Ukládá tedy dvanáctinu svých ročních čistých příjmů. To znamená, že po 35 letech naspoří nominálně 1 271 173 korun. Ovšem reálně – se započtením inflace - naspořil ale jen 483 555 korun. Mezitím však jeho roční příjem rostoucí v souladu s HDP po 35 letech už reálně činí 773 446 Kč,“ spočítala ekonomka modelově.
„Jinými slovy, střadatel si v prvních letech spoření utrhoval od úst jednu dvanáctinu příjmu, aby nakonec po 35 letech zjistil, že naspořil jen 63 procent svého posledního ročního čistého příjmu. Člověk, který se celý život snažil spořit, si nakonec naspořil méně, než kolik vydělá za 8 měsíců. To se nám mi zdá naprosto, naprosto zoufalé,“ konstatovala Markéta Šichtařová.
Můžete namítnout že...
K uvedeným výpočtům očekává i protiargument. „Jistě, někdo by mohl říci, že náš model je nerealistický, protože vychází z toho, že člověk spoří stále stejnou částku svého platu. Pojďme ho tedy upravit na to, že střadatel neustále spoří jednu dvanáctinu svého ročního příjmu s tím, že je mzda pravidelně zvýšena od každého následného roku,“ nahodila ekonomka.
Tím se podle ní samozřejmě zvyšuje i výše střadatelových ročních úspor. „Celkově pak člověk nominálně naspoří 2 141 855 korun, reálně, opět minus inflace, je to 814 763 korun. To znamená, že naspořená částka při vstupu do důchodu je o pět procent vyšší, než kolik si novopečený důchodce vydělal čistého za poslední rok před důchodem,“ shrnula výpočty Šichtařová.
Inu střádejte, rok se budete mít fajn
Ty pak v knize Všechno je jinak vedly oba ekonomy ke konstatování, že důchodce si v tomto posledním případě může svůj důchod jeden rok užívat, aniž by se mu změnila životní úroveň, na kterou byl zvyklý před odchodem do důchodu. „Celý život šetřil, a našetřil si na jeden další rok. To tedy také není terno,“ konstatují ekonomové. „A pokud by se důchodce uskromnil a byl by ochoten snížit si životní úroveň na polovinu toho, na co byl zvyklý, tak tak překlepe dva roky, dodávají lakonicky. .
„Zdá se vám to málo? Máte dojem, že utrhovat si od pusy po 35 let dvanáctinu příjmu a pak si užívat rok v důchodu se nevyplatí? Pak vězte, že tento výpočet je ještě pro fondy milosrdný (pro důchodce nikoliv). V realitě je totiž situace střadatelů ještě horší kvůli různým poplatkům, které jsme pro jednoduchost úmyslně opomenuli,“ uzavírají Pikora a Šichtařová kapitolu důchody.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Ondřej Vaněk
