Žijí jen s mámou a mají hlad. Víme více o otřesných případech českých dětí, co nemají na oběd

Poprvé na to upozornily ParlamentníListy.cz letos na jaře. A i když se tenkrát strhla velmi ostrá diskuze, ukázalo se, že to například na Praze 7 řeší sbírkou, z jejíhož výtěžku některým dětem ty obědy zaplatí. Další měsíce bohužel potvrzují, že se nejedná o ojedinělé případy a že naopak podobných případů napříč Českem přibývá. I proto v září vznikla organizace, která obědy potřebným dětem platí.

„Dětem platíme obědy anonymně, tipy na ně nám dodávají ředitelé základních škol. Existují určitá kritéria, jakým dětem je tato pomoc určena, tak nějak obecně se dá říci, že by se neměla týkat dětí, jejichž rodinám jsou veškeré sociální dávky vypláceny, ale rodiče s nimi naloží jinak než na to, aby zaplatili obědy. To je pak spíše záležitostí úřadů a sociální péče. V současné době máme smlouvu s 26 školami, v nich jsme od září zaplatili obědy 93 dětem,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Jana Skopová z občanské společnosti Women for Women, kde má přímo na starosti získávání tipů na to, kde nějaké dítě potřebuje pomoci (www.obedypro deti.cz - jde o charitativní projekt Ivany a Pavla Tykačových).

Smutný prim vedou děti samoživitelů

„Většina dětí, kterým naše společnost pomáhá, jsou děti, které žijí v chudých poměrech dlouhodobě, nutno dodat, že převažují ty, které jsou vychovávány pouze jedním rodičem. Žen je více, ale máme i chlapce, který žije jen s otcem a dědečkem, a ten je velmi statečný. I když chceme, aby naše pomoc byla anonymní, profily těch dětí většinou známe – díky ředitelům škol, kteří se na nás obracejí. Navíc teď před Vánocemi nám ty děti vyráběly přáníčka, do kterých měly možnost něco napsat, takže lze říci, že o nich opravdu víme mnohé a i to, že to nemají jednoduché. Mezi dětmi, kterým pomáháme, jsou ale i takové, které pocházejí z úplné rodiny, ale matka je na mateřské a otec onemocněl a dokonce musel jít do invalidního důchodu, takže se ta rodina skutečně ocitla ve finanční krizi. Dá se říci, že díky tomu, že se nám hlásí dárci, budeme snad moci pomáhat i dalším školákům, o kterých třeba ani v tuto chvíli nevíme. V republice je škol skutečně hodně,“ dodala Jana Skopová.

Zakladatelka a ředitelka společnosti Women for Women Ivana Tykač byla prý velmi zneklidněna poznáním toho, že v Česku žijí děti, které hladovějí. „Prostřednictvím těchto stránek bychom rádi oslovili školy, aby se nám ozvaly a aby nám pomohly zmapovat, kolik dětí žije v takových sociálních podmínkách, že si jejich rodiče nemohou dovolit obědy zaplatit. Je nám ale jasné, že ty děti potřebují okamžitou pomoc a že kdo rychle dává, dvakrát dává, a proto jsem se rozhodla okamžitě uvolnit za tímto účelem částku 100 tisíc korun, která bude použita v co nejkratším čase pro potřebné děti,“ uvedla pro média.

Pro další postup chce znát podrobnější informace o počtech dětí, o tom zda jde o celoplošný problém, nebo zda se to týká jen regionů s vysokou nezaměstnaností. „Nechceme a nemůžeme suplovat státní sociální systém, ale jsme připravení pomoci tam, kde selhává. Musíme ale najít spravedlivý a nezneužitelný klíč, na základě něhož budeme moci pomáhat potřebným rodičům,” dodala v ČT.

Organizace tak žádá školy o pomoc při mapování problému. Bez úzké spolupráce se školami je totiž získat informace o potřebných dětech velmi složité, protože rodiče i děti se mnohdy za rodinné problémy stydí. Znalost prostředí, z kterého dítě pochází, tak může zabránit i případnému zneužití pomoci. Jak ParlamentníListy.cz zjistily, původní stotisícová částka nakonec do tohoto fondu putovala opakovaně ještě dvakrát, nyní ji pomáhají rozšiřovat dobrovolní dárci.

Nejčastěji peníze putují na obědy školákům do Středočeského kraje, dále do Jihočeského a Plzeňského.

Ani v Praze není všem blaze…

To, že i v Praze jsou některé děti hladové, ukázal překvapivě před několika měsíci průzkum o stravování školáků, který odhalil, že někteří během dne vůbec nejedí. A tak byla zorganizována v Praze 7 dokonce sbírka na pomoc chudým dětem. Výtěžek z ní šel také přímo tamním žákům ze sociálně slabších rodin na uhrazení jejich obědů ve škole. Místní radnice se k tomuto kroku odhodlala poté, co ze zmiňovaného průzkumu zjistila, že řada dětí je podvyživených.

„Já jsem samozřejmě počítal s problémy, že školáci jedí pozdě, mají špatnou skladbu potravin, ale byl jsem zcela šokován tím, že vyplynulo, že některé děti nejedí vůbec. Nesnídají, nesvačí a pak třeba ani neobědvají. Po rozhovoru s panem ředitelem ve škole jsem navíc zjistil, že někteří nechodí na oběd proto, že rodiče jim je nemohou zaplatit,“ uvedl k tomu tehdy místostarosta Prahy 7 Daniel Štěpán (ČSSD). A tak radnice rozhodla, že pro tyto „hladové“ děti uspořádá sbírku.

Máme se dobře, nikdo u nás nehladoví

Někteří politici s oblibou používají frázi o tom, že Češi ani neví, co je skutečná chudoba. Na druhé straně lidé, kteří pracují v terénu v sociální oblasti, bubnují již delší čas na poplach a říkají: Jak kdo se má dobře. Hovoří pak také o tom, že chudoba, v níž vyrůstají v současné době některé děti, bude přenosná i na další generace, protože tyto děti nemají šanci se z ní vymanit. A to, že děti nemají na školní obědy, jak nedávno upozornila média, je jen vrcholem ledovce, o kterém se však příliš nehovoří.

Je to tak, lidé sáhnou do svých kapes a peněženek a přispívají na děti v Africe a v jiných koutech světa. Nechtějí totiž věřit tomu, že i u nás takové žijí. Přesto tomu tak je, mnohé děti například nechodí na obědy do školních jídelen jen proto, že jejich rodiče na to nemají. A zdaleka skutečně nemusí jít vždy o rodiče, kteří by holdovali alkoholu či byli pravidelnými návštěvníky heren, stejně jako nejde jen o specifikum určitého etnika.

Děti se sociálním handicapem jím trpí pak často celý život

„Nejde jen o to, že by rodiny neměly na obědy pro své děti. Ve své praxi při práci v terénu se dozvídáme informace o tom, že rodiče nemají v mnohých případech ani na to, aby kupovali dětem školní pomůcky, aby jim platili nějakou mimoškolní činnost či aby jim mohli umožnit návštěvu kina či divadla, pokud se tam jejich školní třída vydá. O výletech ani nemluvě. To vše je pro takové děti velmi frustrující, naprosto je to vyčleňuje z kolektivu. Vždyť kde se nejvíce utužují vztahy? Právě při výletech, návštěvách kulturních zařízení. O to jsou ty děti ochuzeny a tím pádem uvrženy do izolace. Sociální handicap je však postaví do role druhořadých či podřadných. To se odráží na jejich sebevědomí, a tak se ocitají v začarovaném kruhu,“ popsal ParlamentnímListům.cz pracovník Člověka v tísni Martin Kovalčík.

Případů přibývá, ale byly už i v minulých letech

Pravdou je, že děti, jejichž rodiče neměli na zaplacení obědů, byly v Česku i v minulých letech. Velmi často se jednalo o děti z neúplných rodin. „Učila jsem takového chlapce. Matka měla ještě dceru, pracovala, brala si ještě na sebe různé přivýdělky, ale bydleli v podnájmu, kde platili nájem tak vysoký, jako bylo zřejmě vše to, co ta matka vydělala. Naděje na získání levnějšího bydlení se nikde nerýsovala, takže peníze v té rodině stále chyběly. Bylo to hlavně tím, že otec dětí neplatil výživné, nebo jen nárazově a ve zlomcích částky určené soudem, neplnil si i další povinnosti, které mu i po rozvodu jako otci příslušely. Ta matka měla děti velmi ráda, byl mezi nimi úzký, pěkný vztah, takže to, že by děti byly odebrány a předány do vyřešení situace někam do ústavní výchovy, nepřicházelo v úvahu. Snažila jsem se tedy alespoň o to, že ten chlapec dostával k obědu polévku, která jinak skoro vždy zbyla. Ale na sebevědomí to tomu dítěti samozřejmě nepřidalo, nemluvě o jeho postavení mezi spolužáky,“ popsala smutný příběh ze své pedagogické praxe učitelka na prvním stupni ZŠ z Prahy 6, která si přála zůstat v anonymitě.

Chudobou je v ČR ohrožena pětina dětí

Narazila tím samozřejmě na otázku, od jaké míry by měla do podobných situací zasahovat státní správa – pokud dítě není týrané, ale „jen“ ohrožené chudobou, zatímco vztahy mezi ním a rodiči či jedním rodičem zůstávají funkční. V Česku totiž často dochází k situacím, že právě kvůli chudobě bývá dítě z rodiny odebráno a dáno do dětského domova. To ho však frustruje ještě více. I proto před dvěma roky Světová zdravotnická organizace vydala doporučení, aby v takovýchto situacích stát pomohl vyřešit nuzné poměry a rodinu zachoval. Jenomže – teorie a praxe se někdy může značně rozcházet. Konkrétní návod na to, jak některé rodiny z bídy vytrhnout, neexistuje.

Podle Eurostatu je v Česku chudobou ohrožena pětina dětí. Čtyři procenta nemohou jíst denně maso a dvě procenta ovoce a zeleninu.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.