První ukázka se zaměří na nedávno zesnulého Miloše Jakeše, jenž dlouhodobě zaujímal v KSČ vedoucí funkcionářské pozice. V prosinci 1987 nakonec stanul jako muž, který nejméně vadil, v jejím čele a snažil se poněkud krkolomně vyrovnat se změnami, které nově a stále energičtěji ordinoval pod proklamativním označením „perestrojka“ a „glasnosť“ sovětský lídr Michael Sergejevič Gorbačov. Jak Sověti bez diplomatických příkras vyhodnocovali Jakeše a jeho připravovanou návštěvu Moskvy v dubnu 1989, tj. půl roku před jeho politickým pádem, nabízí následující řádky.

„Miloš Jakeš přijíždí do Moskvy s největší pravděpodobností proti své vlastní vůli. Navíc, jak nám sdělili naši přátelé (myšleno českoslovenští informátoři), má z této návštěvy a z případných přímých otázek na realitu aplikace perestrojky v Československu strach.

Hraje proti Adamcovi a je ‚tlačen‘ do Moskvy V. Biľakem, J. Fojtíkem, A. Indrou, přičemž si neuvědomuje svou roli v této ‚jezuitské hře‘. M. Jakeš jde do Moskvy doslova s ničím, s největší pravděpodobností bude návštěva odůvodněna ‚potřebou‘ dohody na prezidentském kandidátovi, protože zdraví G. Husáka se prudce zhoršilo, a i když zůstane naživu, nebude nadále moci pokračovat ve výkonu prezidentské funkce (Husák byl v této době hospitalizován po úderu cévní mozkové příhody, ale oproti původním očekáváním se nakonec zotavil a prezidentský mandát zastával až do prosince 1989).

Po Jakešově návštěvě se samozřejmě v československé politice nic nezmění, protože M. Jakeš zcela ztratil svou vůli a vše ‚řídí‘ konzervativní křídlo stranického vedení. Navíc lze dokonce očekávat otužení tvrdšího vztahu k opozičnímu národnímu hnutí, což pak bude ve veřejném mínění v Československu nevyhnutelně přikládáno jednání mezi M. S. Gorbačovem a M. Jakešem.