Překvapivý výklad Sobotkova Prouzy o Číně. Byli u toho Herman, profesorka i Kundra

14. 4. 2016 12:34

V úterý večer se konala další z řady debat týdeníku Respekt v Knihovně Václava Havla. Tématem tentokrát byla návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze a vše, co s ní souvisí. Vystoupili na ní bývalý velvyslanec v Izraeli a nyní prorektor Vysoké školy CEVRO Institut Tomáš Pojar, státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, ministr kultury Daniel Herman a sinoložka Olga Lomová. Závěr odborníků je jasný. Veřejná i politická debata se totiž stočila někam, kam vůbec neměla. K problému vlajek.

 Překvapivý výklad Sobotkova Prouzy o Číně. Byli u toho Herman, profesorka i Kundra
Foto: vlada.cz
Popisek: Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza
reklama

Anketa

Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)

52%
1%
2%
32%
1%
2%
0%
hlasovalo: 9645 lidí

Úvodní slovo po představení jednotlivých diskutujících dostal Daniel Herman, kterého se redaktor Respektu Ondřej Kundra dotázal, jaké to je, být členem vlády, za které po ulicích pobíhají čínské bojůvky. Herman se přiznal k tomu, že za to cítí spoluzodpovědnost. „Jestliže se tady dějí věci, o kterých jste hovořil, tak jsou to určitě věci závažné, na které je třeba velice zostřeným způsobem hledět,“ řekl Herman s tím, že jakožto člen vlády demokratické země musí říct svůj názor. „Cítím zvýšenou míru odpovědnosti, spoluzodpovědnosti za tuhle zemi a k té se hlásím.“

Herman si myslí, že co se týká zásahu policie na FAMU, určitě pak existoval nějaký plán, nemohlo se podle něj jednat o čirou shodu náhod, či přílišnou horlivost příslušníků bezpečnostních složek. „Já jsem sám před řadou let pracoval na policejním prezidiu,“ řekl Herman s tím, že podle něj policie od roku 1989 udělala ohromný kus práce. Je však velmi zvědavý na výsledek vyšetřování. Na Kundrovu vyslovenou domněnku, zda by takový rozkaz nemohl přijít například z Hradu, řekl Herman, že opravdu neví.

„Co se týče toho policejního zásahu, ta reakce bude mít smysl ve chvíli, kdy budou na stole jasné informace, kdo co udělal a na základě jakého pokynu,“ řekl Prouza a dodal, že s premiérem Sobotkou hlavně řešil to, že veřejná debata se od důležitých věcí odklonila k řešení vlajek.

„Místo debaty o tom, jaký vztah mít s Čínou, tak to bylo posunuto, neudělal to nikdo z vládních představitelů, do debaty, jestli Evropa nebo Čína. To je nakonec ten největší průšvih téhleté návštěvy,“ poznamenal Prouza. Připomněl také, že česká vláda ve vztahu k Číně postupovala úplně stejně, jako všechny ostatní země. „To pro mě bylo to důležité, že doháníme to, co dělá řada evropských zemí. To co se bohužel stalo s tou návštěvou, díky těm velmi podivným vyjádřením o tom, že teď už nejsme v područí Ameriky a Evropy, ale děláme to samostatně, tak se to posunulo někam jinam,“ řekl Prouza.

„Když tam může Číňan mávat čínskou, tak nevím, proč někdo nemůže jako mávat tou tibetskou,“ řekl Pojar. O policii to však nijak zvlášť nevypovídá, problém vidí spíš s celou atmosférou návštěvy. „Já myslím, že se nemá nikomu lézt do zadku víc, než je zdravé, protože příště musíte vlézt ještě hloubš a tak to funguje úplně u všech, ve všech vztazích. V diplomacii platí, že určitá míra pokrytectví je v pořádku a je někdy jako správná, ale nesmí to přerůst v něco jiného,“ dodal Pojar s tím, že by se však měly emoce uklidnit, protože čínský prezident se do ČR opět dalších sto let nepodívá.

Velký problém se samotnou návštěvou však měla Lomová. „Mě celkem nic nepřekvapilo, mně přišlo, že se to dalo čekat, ten průběh. Co mě překvapilo, byly ty přípravy, já si myslím, že celá ta...“ spustila Lomová a najednou odběhla od tématu s tím, že ji mrzí, že se vůbec nemluví o česko-čínských vztazích jako takových a ohrožení, které z nich pro Českou republiku plyne. Vyvěšení čínských vlajek ji přišlo „iritující“, jelikož visely dlouho a za chyby při návštěvě viní Lomová především prezidenta Zemana. Myslí si také, že česká veřejnost měla pocit, že ji někdo do něčeho v případě spolupráce s Čínou nutí.

Pojar vstoupil do diskuse s tím, že by se mělo rozlišovat, zda si umístění vlajek někdo zaplatil, či nikoli a jak to všechno probíhalo. „Dokonce i kdyby někdo zaplatil celou Evropskou tibetskejch vlajek, tak tam budou viset tibetský vlajky.“

Podle Lomové je Si Ťin-pching politik, který sází především na kontrolu populace, politiky i médií. Čínská politika totiž jede po křivce, někdy je liberálnější, někdy naopak přitvrdí a právě nyní je tvrdší. Čínská politika vychází ze stalinské ideologie, na kterou je navázán divoký kapitalismus.

Prouza pak začal uvažovat nad tím, zda je vůbec možné v tak velké zemi, jako je Čína, mít nějakou jinou vládu, než tu autoritativní, která drží moc v rukou. „Když se na to podívám českou optikou, kdy desetimilionová země se není schopná dohodnout na ničem dlouhodobém, kdy nejsme schopni se dohodnout přes jedno volební období téměř na ničem a je to v zemi, kde se téměř každý zná, tak proti tomu, je miliarda a půl lidí úplně o něčem jiném.“ Podle Prouzy se Čína nyní snaží co nejrychleji rozšířit nově nabyté bohatství mezi své občany.

Čína se podle něj snaží na jedné straně zakotvit se v Evropě, na straně druhé však otevřít svůj trh mnoha evropským subjektům, jako jsou společnosti se zkušenostmi s ochranou životního prostředí. Rozhodně by však neřekl, že jsme čínským trojským koněm v Evropě.

„Já bych jako nepřeceňoval velikost České republiky v zájmu Číňanů, jednak se nechováme jako trojský kůň,“ řekl Pojar s tím, že „trojští koně“ jsou na různých místech po Evropě, kde by je člověk opravdu nečekal. Rozhodně se však nebojí toho, že by Čína skrze nás chtěla ovládnout Evropu. Má totiž velmi pestrou politiku, která není vystavená jen na jedné dimenzi. Mít jen jednu dimenzi politiky je podle Pojara špatné. „Já mám větší obavy o česko-americké vztahy než o ty česko-čínské, musím říct. Nebo vůbec americko-evropské. To mě děsí daleko víc než Česko s Čínou.“

„Do Číny vyvážíme za 45 miliard korun, zaplať pánbůh za to, a je to jen zlomek našeho vývozu,“ podotkl Pojar s tím, že i například do takového Izraele lze zvýšit vývoz, jelikož tam vyvážíme jen za 18 miliard korun ročně. Následně však uvedl, že toho zase tolik není. „Neobával bych se žádných problémů, a prosím, ať si ještě Čína koupí několik fotbalových klubů a pivovarů a baráků na Příkopech,“ dodal Pojar s tím, že důležité jsou strategické investice, nad těmi je třeba mít kontrolu. Tehdy by teprve nastal problém, ale tento problém se netýká jen Číny, je totiž třeba mít určité strategické sekce státu pod vlastní kontrolou.

Do debaty po chvíli opět vstoupila Lomová s tím, že podle ní se obchod a lidská práva vzájemně nevylučují a připomněla, že obchod s Čínou se rozvíjel již mnohem dříve, než s ním vyrukoval Miloš Zeman. „Já tam vidím jeden velký, nestandardní prvek. A nejde o to, jestli vítáme čínského prezidenta, jestli podepisujeme strategické partnerství, skutečně ten dokument je vypracován velmi solidně a nemám proti němu žádných námitek,“ řekla Lomová s tím, že problém vidí především v přítomnosti firmy CEFC, která je napojená na čínské bezpečnostní složky.

„Oni mají zatím hlavní slovo ve všech věcech, které se tu dějí,“ připomněla Lomová a vysvětlila, že ji vadí, že má tato firma přístup k české vládě. Zpochybnila také velikost a množství investic, o kterých vlastně vůbec nic nevíme. „Já si myslím, že je prostě skandální, že v nejbližší blízkosti nejvyšších státních představitelů, kteří v tuto chvíli mění politiku k Číně, se pohybují lidé, podezřelí, zdvořile řečeno,“ podotkla sinoložka.

Kundra následně podotkl, že v případě CEFC existují víceméně jen podezření, nikoliv však fakta, která by ukazovala na spojitost firmy s čínskými tajnými službami. Lomová odpověděla, že je to spíše věc státu, než týdeníku Respekt a dodala, že Číňané, kteří v České republice již žijí, nemají o CEFC žádné iluze a moc dobře vědí, co je ta firma zač. „Je to subjekt, který by se neměl pohybovat v nejbližších kruzích našich,“ řekla s tím, že i na webových stránkách firmy je uvedeno, že jejím cílem je hájit národní zájmy.

„Prostě Číňané nejsou amatéři,“ řekl Prouza a vyjádřil, že podle něj není spojitost mezi CEFC a čínskou tajnou službou a pokud ano, tak se nijak neangažuje ve strategických odvětvích České republiky. V případě, že by opravdu byla CEFC napojena na tajné služby, nikdo by to nevěděl a ani by neexistovaly domněnky o takovém spojení. Podle Pojara je však spojení zcela zřejmé a nejde zdaleka o jedinou firmu, která s čínskými tajnými službami spolupracuje.

První dotaz od posluchače z publika byl spíše připomínkou k zamyšlení. Čína podle něj využila toho, že si u nás může dělat takřka cokoliv, což pochopila na základě „signálů“, které vyslala například nedávná kauza Petra Nečase a Jany Nagyové. Zajímaly jej však také rozdíly v bezpečnostních opatřeních, které Česká republika přijala v případě čínského prezidenta a v případě návštěv prezidentů USA.

Podle Prouzy v technickém ohledu nebyl žádný rozdíl v jednotlivých návštěvách. Herman uvedl, že rozdíl byl v tom, že během návštěvy čínského prezidenta byly potlačovány hlasy jeho odpůrců i ze stran samotných Číňanů, kteří mlátili tyčemi od vlajek Čechy, kteří mávali tibetskými vlajkami. Pojar jen namítnul, že bychom si měli uvědomit, že na tom nejsme v ohledu bezpečnostních složek zdaleka tak špatně jako mnohé západní země, ale samozřejmě máme co zlepšovat. „Zase to nepřehánějme, ale nehaňme to, co tady máme.“ Každý někdy udělá chybu, důležité je se z nich poučit, mínil Pojar.

Z publika následně vstal pán, který řekl, že prezident Zeman už natropil dost škody a že „škodí republice“ a zda je tedy možné jeho působení nějak omezit. Odpovědi se chopil Herman a pánovi vysvětlil, že vláda nemá vůči prezidentovi moc pravomocí, není to ale on, kdo dělá zahraniční politiku a z toho je třeba vycházet. „Nikdo z členů vlády si nemyslí, že snad bychom byli v nějakém područí Evropské unie, protože to ani není možné, protože jsme její součástí. Protože Evropská unie jsme my,“ řekl Herman. Prezident však dělá vládě starosti. Pojar následně podotkl, že kdyby šla vláda do přímého konfliktu s prezidentem, byla by situace výrazně horší než teď a dodal, že celou situaci zhoršují „zhoubné“ instituty přímé demokracie, které jsou vysoce zneužitelné, až „kakofonické“.

Následně přítomní diskutovali o tom, že sice Zeman pro mnohé představuje určitý problém, naše situace však není ničím výjimečná a podle Pojara si ji procházejí i sousední země, nejen my.

Další pán se zeptal, zda vláda věděla o tom, že prezident plánuje znovu otevřít plán na vystavění kanálu Labe-Odra-Dunaj. Také se ptal, jestli by nebylo lepší, aby si vláda s prezidentem sedla a probrala jak budou postupovat v zahraniční politice. Prouza na to řekl, že si s ním občas promluví, občas to však nevyjde a výstavbu kanálu označil jako „všem známý velký sen Miloše Zemana“.

„Nikoho nepřekvapilo, že to téma zkusil vytáhnout, já myslím, že prostě ho bude zkoušet vytáhnout kdykoliv to půjde,“ řekl Prouza, na což Pojar dodal: „Podle mě tam CEFC patřičně vykrvácí.“ Herman jen přitakal Prouzovi s tím, že každý má nějaké sny. Poté se však všichni shodli na tom, že od CEFC České republice nehrozí žádné nebezpečí. Jen Lomová vidí v Číně bezpečnostní riziko.

Stanislav Spanilý, spolupracovník redakce PL

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: spa
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Špinavá hra proti ČD Cargu. Někdo se prostě rozhodl, že zničí, co funguje a vydělává?

16:45 Špinavá hra proti ČD Cargu. Někdo se prostě rozhodl, že zničí, co funguje a vydělává?

Pojďme zničit to, co funguje. A funguje to dobře. Proč? Protože my jsme přišli o kšefty. Ve zkratce …