Dorazili lidé nejen z druhé strany oceánu, ale také třeba ze Slovinska. Plzeň si připomínala své osvobození koncerty na náměstí po celý víkend.

Amerika vzor demokracie

„Amerika má budoucnost!“ nadšeně zahovořil pan Jaroslav v khaki uniformě. „Největší demokracie a náš nejlepší přítel a jediný vzor na světě,“ horoval nadšeně. „Amerika pomáhá všude a jako jediná umí zjednat pořádek a klid. Je to paráda, že její vojáci osvobodili Plzeň. Škoda že se s tou ruskou pakáží nepřetahovali tak, aby osvobodili i Prahu a nenechali tam řádit komouše Koněva.“

Na muže, který na podomácku zhotoveném transparentu upozorňoval na spojenci rozbombardovanou Škodovku a nádraží na samém konci války, se lidé dívali jako na zajímavé zvířátko v ZOO. „Blázen,“ smál se podstaditý třicátník s partou kámošů. „Museli to rozbít, aby Němci už nic tady nevyráběli. Že umřeli i naši lidé, to je smutné, ale co naděláte. Válka je válka. Tady se dělala děla, torpéda, spoustu věcí, takže co s tím než to všechno rozšmelcovat. Podívejte, jak se Němci zesrali strachy po náletu na Drážďany! Dobře udělali, kluci jedni zlatí,“ hodnotil tehdejší situaci muž.

Pivo, vlajky, klobásy

„Měli by ho zavřít, ruského švába,“ špitl jeden z mladíků své přítelkyni. „Že ho neodvedou stranou a nedají mu po hubě.“ Kdo by tohoto excentrického staršího člověka vyvlékl z davu, ale nespecifikoval.