Analytickému pořadu Události, komentáře patří úvod pravidelného ohlédnutí za tím nejzajímavějším, co se v uplynulém týdnu objevilo v českých sdělovacích prostředcích. „Ve čtvrtek v něm Česká televize názorně předvedla, jak nerozumí pojmům ´nezávislost´ a ´svoboda slova´, ačkoli právě tyto pojmy stály u každé turbulence jak v ní, tak i kolem ní. Vzpomeňme na takzvanou krizi v zimě 2000. Při ní byl přece výskyt slov svoboda a nezávislost až opulentně nestřídmý, ačkoli se záhy ukázalo, že jde o politické zájmy lidí mimo Českou televizi a finanční zájmy lidí uvnitř České televize,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Konkrétně má na mysli tu část pořadu, kdy moderátor Lukáš Dolanský vedl debatu se dvěma hosty. „Jedním z nich byl Robert Břešťan, šéfredaktor serveru Hlídací pes, a druhým Jan Schneider. Ten byl v sedmdesátých letech bubeníkem Plastic People of the Universe, režimem pronásledovaný chartista. Po roce 1989 pracovník BIS, dnes bezpečnostní analytik a publicista, který se věnuje jako jeden z mála českých publicistů s maximální možnou objektivitou otázce mediální kampaně kolem ukrajinského konfliktu. Tématem diskuse byly plány Evropské komise na vytvořené jakési ´antipropagandistické´ mašinérie, která by měla vzdorovat ruské propagandě ve směru na západ,“ připomíná mediální odborník.

O tom, co říká Evropská unie, není třeba diskutovat

Podotýká k tomu, že se samozřejmě nejedná o nic nového. „Za studené války se navzájem protichůdné mocnosti také mediálně snažily zasahovat na území svého nepřítele – Amerika platila Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, Sovětský svaz měl obdobný, byť zdaleka ne tak mohutný systém zahraničního vysílání svých propagandistických obsahů. Význam elektronických médií – tehdy zejména filmu a rozhlasu – znali už diktátoři v první polovině dvacátého století – Stalin a Hitler. V Bruselu zřejmě teprve objevují to, co my učíme studenty žurnalistiky už v bakalářském studiu,“ konstatuje pobaveně Petr Žantovský.