Pro ruského prezidenta je televizní maraton otázek a odpovědí jednou z několika příležitostí, jak přímo oslovit na prvním místě ruské občany skrze akreditovaná ruská i zahraniční média. Televize je v případě Putinova Ruska velmi akcentovanou oblastí politické komunikace a kremelští političtí technologové ji vždy uměli dobře využít ve prospěch Kremlu. Je to dáno reálně i tím, že jde o nejsledovanější ruské médium, které má nejširší dopad na ruské publikum, tj. nejvíce lidí k ní má přístup, v zemi, která má vnitřně řadu ekonomických a sociálních asymetrií a nerovností. Někteří odborníci dokonce mluví o Putinovi jako o „televizním prezidentovi“ či politikovi, kterého „vygenerovala“ televize. Myslím, že každému, kdo pořad sledoval, bylo jasné, že Putin je jeho hlavním a jediným hrdinou. Ostatně, slova mluvčího Peskova k přítomným novinářům, aby svoje dotazy zkracovali, aby měl „Vladimir Vladimirovič dost prostoru na odpovědi“, to dobře ilustrují.

Kromě toho mohl pozornější divák nahlédnout do ruské politické kultury, ve které hraje prezident formálně, ale i neformálně hlavní roli jako ústřední politický aktér, který nese hlavní symbolickou odpovědnost za stát, má velké rozhodovací pravomoci a od kterého se očekává univerzálně odpověď na všechny otázky – od geopolitiky, přes ekonomiku, administrativní záležitosti, postavení matek-hrdinek až k tomu, jak dostat na trh ruský kvas. Přitom způsob, jak na otázky odpoví, určuje zcela prezident, včetně toho, co bude ignorovat, čemu chce věnovat prostor a jak dlouho bude na otázku odpovídat. Jde o formát pořadu, který má prvky politického divadla, PR a žurnalistiky.