Sněmovní vyšetřovací komise k OKD se Zdeňka Bakalu v červnu a v červenci opakovaně pokusila předvolat k výpovědi. Na druhý pokus se jí podařilo doručit elektronickou cestou předvolání. Počátkem srpna však Bakala prostřednictvím svého zástupce v ČR poslancům veřejně vzkázal, že svědectví odmítá poskytnout, protože vyšetřovací komisi považuje za politický orgán, jemuž se nemusí zpovídat. Že by poslanci jednání zneužili k jeho veřejné diskreditaci. Přestože je jednání komise neveřejné a zveřejněna z něj je až závěrečná zpráva. Ve svém veřejném odmítnutí prostřednictvím tiskového mluvčího komisi vzkázal, že posouzení případu chce nechat soudu.
V mezinárodním srovnání jde o nevídanou „drzost“, za kterou by třeba v USA dostal na ruce policejní „klepeta“. Před vyšetřovací komisi Kongresu USA by pak byl policií eskortován v zamřížovaném „antonu“.
Fotogalerie: - Bakalo, vraťte naše byty!
Svědčil i nejbohatší Američan
Odmítnout předvolání k výslechu vyšetřovací komisí federálního Kongresu si nedovolil ani nejbohatší Američan a ve své době jeden z nejbohatších lidí světa Howard Hughes. V roce 1947 byl předvolán k výslechu zvláštním výborem Senátu USA k prošetření nákupů ministerstva války USA. Výslechu před vyšetřovací komisí se nevyhnul ani přes těžké zdravotní problémy, kterými trpěl v důsledku zranění utržených při havárii prototypu bitevního letadla, které pilotoval v závěru 2. světové války při zkušebním letu, a obsedantní kompulzivní poruchy, jež jej sužovala od mládí. V jeho případě šlo o politicky motivovaný pokus o trestní postih. Hughes jako hlavní akcionář letecké společnosti TWA byl odpůrcem návrhu zákona, který v Kongresu USA prosazoval republikánský senátor za stát Maine Owen Brewster. Podle něj měl být konkurenční firmě PanAm svěřen federální monopol na mezinárodní lety. Hughes najal řadu lobbistů, kterým se v Kongresu dařilo schválení zákona blokovat. Současně proti návrhu zákona vedl ve sdělovacích prostředcích kampaň, v níž vysvětloval, že zavedení monopolu by poškodilo zákazníky, protože by umožnilo firmě PanAm diktovat neomezeně vysoké ceny letenek.
V první fázi se PanAm pokusil Hughese umlčet nabídkou odkupu aerolinií TWA. Když jejich majitel odmítl, musel čelit rozsáhlé šikaně ze strany zkorumpovaných státních úředníků. Federální úřad pro letectví (FAA) napřed nařídil TWA zákaz letů všech letadel typu Lockheed L-1049, jimiž TWA prováděla mezinárodní lety. Oficiálně jako preventivní opatření po havárii tohoto typu u jiné letecké společnosti. TWA to však nepoložilo. Hughes nechal zastavit veškerý svůj osobní majetek a na dobu odstávky L-1049 najal od jiných firem letadla Douglas DC-6, s nimiž pokračoval v mezinárodní dopravě.
Vzápětí byl předvolán před vyšetřovací komisi Senátu USA, aby se zodpovídal z korupce armádních důstojníků při dodávkách bojových letadel americkému letectvu. Vyšetřovací komisi vedl senátor Brewster, který inicioval i její ustavení. Komisi se nepodařilo usvědčit Hughese z žádného trestného činu, protože uplácení v armádě v té době ještě nebylo trestné. Brewster při jednání Hughese obvinil z defraudace 40 milionů USD za letectvem objednané a nikdy nepřevzaté letadlo – v té době největší na světě – osmimotorový Hercules. Předseda komise navrhoval Hughesovo trestní stíhání pro podvod. Nařkl jej, že vyrobil letadlo, které nelétá. Polohluchý konstruktér se při veřejném výslechu, který byl přenášen prostřednictvím rádií a televizí po celých USA, úspěšně bránil i pomocí výpadů o korupci předsedy komise firmou PanAm, k níž při jednání předložil řadu důkazů. Celé vyšetřování nakonec rozbil předvedením zkušebního letu Herculesu, který sám pilotoval, a z jehož paluby při prvním startu vysílala přímý přenos řada rozhlasových stanic.
Příběh osobního souboje Howarda Hughese a senátora Owena Brewstera byl zfilmován producentem Martinem Scorsesem ve snímku Letec (Aviator). Úchvatné výkony Leonarda Di Capria a Alana Aldy v hlavních rolích mohli zhlédnout i čeští diváci.
V důsledku zjištění, kterých se komise dobrala, byla později federálním zákonem zavedena trestnost úplatků při zadávání zbrojních dodávek. Toho se však již senátor Brewster v politice nedožil. Jeho kariéra v důsledku ostudy po krachu vyšetřování skončila. V závěru svého mandátu se dokonce musel zodpovídat nejen z korupce, ale i z manipulace voleb ve spolupráci s rasistickou organizací Ku-klux-klan.
Hughes zemřel 5. dubna 1976 ve věku 70 let jako třetí nejbohatší Američan. TWA létaly až do ledna 2001, kdy je v rámci režimu ochrany před věřiteli převzaly American Airlines. Jejich bankrot způsobilo odškodné vyplácené pozůstalým 230 obětí havárie Boeingu 747 při letu TWA 800 ze dne 18. července 1996, který krátce po startu z letiště JFK v New Yorku sestřelil neznámý útočník raketou Stinger odpálenou z ostrova Long Island. Před tím však mnoho let patřily k lídrům a průkopníkům na americkém leteckém trhu. Jako první zavedly do provozu na mezinárodních letech proudová letadla.
Podobný osud potkal i PanAm, které zbankrotovaly v roce 1991 v důsledku výplaty odškodného pozůstalým 270 obětí bombového útoku na let PA103. Trhavinu, která 21. prosince 1988 způsobila výbuch Boeingu 747 nad skotským městečkem Lockerbie, do letadla umístili agenti libyjské tajné služby. Aktiva firmy, která jako první na světě v roce 1939 začala provozovat transatlantické komerční lety, převzala největší letecká společnost světa Delta Airlines.
Nejvyšší mafiáni před vyšetřovací komisí
V roce 1950 byl z iniciativy demokratického senátora za stát Tennessee Estese Kefauvera zřízen zvláštní výbor Senátu USA pro vyšetřování kriminality v rámci mezistátního obchodu. Lidově byl přezdíván jako „protimafiánský“ výbor.
Zřízení výboru bylo reakcí na sérii odhalení předních amerických novin, které v roce 1949 publikovaly mnoho článků o tom, jak mafie postupně ovládla řadu odvětví americké ekonomiky. Od stavebnictví, přes přístavy a výrobu lodí až po prodej automobilů. K převzetí mnoha původně legálních firem, které s kriminalitou původně neměly nic společného, mafii pomohly nejen vraždy a vydírání, ale i peníze, které zločinci získali při obchodu s alkoholem v době prohibice, poté v obchodu s drogami a během války i obchodem s pohonnými hmotami. Prostřednictvím svých lidí se mafii podařilo ovládnout i velkou část odborových organizací sdružených v American Federation of Labour (AFL).
Senátor Kefauver chtěl původně dosáhnout zřízení vyšetřovací komise v rámci senátního výboru pro justici. Jeho snahu se zpočátku dařilo mařit kompetenčním sporem, který na plénu Senátu vyvolali senátoři výboru pro mezinárodní obchod. Pod obrovským veřejným tlakem spor přišel vyřešit viceprezident Alban Barkley, který navrhl kompromis ve formě zřízení zvláštního vyšetřovacího výboru Senátu, v němž byli zastoupeni členové obou výborů. Podle Ústavy USA má v případě rovnosti hlasů v Senátu právo rozhodnout hlasování viceprezident USA, který z titulu funkce vykonává i pravomoci předsedy Senátu. Jeho hlas, který se běžně při jednání nepoužívá, nakonec umožnil komisi zřídit.
Výbor fungoval 2 roky, během nichž prováděl vyšetřování na čtrnácti místech v USA. Na lavici svědků usedlo více než 600 lidí. Nevyhnuli se tomu ani nejvyšší šéfové americké mafie známé jako Cosa Nostra nebo Národní zločinecký syndikát. Včetně capo di tutti capi Franka Costella – přezdívaného „mafiánský předseda vlády“, protože předsedal nejvyššímu shromáždění představitelů mafiánských klanů označovanému jako „Komise“. Před výslechový mikrofon musel kromě jiných zločineckých „es“ usednout i Mayer Lansky, který byl označován za „ministra financí mafie“. Patřil k hlavním organizátorům praní špinavých peněz.
Ani tito nejmocnější bossové amerických zločineckých struktur, jejichž kariéry vroubily stovky zavražděných, si však nedovolili ignorovat předvolání k výsledku od vyšetřovacího výboru. Znamenalo by to pro ně velmi rychlou cestu do nejbližšího kriminálu pro trestný čin maření průchodu spravedlnosti. Snadno dokazatelný – potvrzením o převzetí obsílky doručené po zuby ozbrojeným policejním komandem. S trestní sazbou tehdy až 4 roky „natvrdo“. Tak snadno se nikdo z nich za mříže nechtěl nechat dostat.
I nejbohatší, neotrlejší a nejdrsnější mafiáni proto v letech 1950 a 1951 poslušně přicházeli na lavici svědků a v přímém televizním a rozhlasovém přenosu čelili velmi nepříjemným otázkám senátorů týkajícím se své předchozí činnosti. Jediné, čím se v tu chvíli mohli bránit, byl odkaz na pátý dodatek Ústavy USA, který zaručuje každému právo odmítnout svědčit sám proti sobě. Většina jejich odpovědí proto zněla: „Odmítám odpovědět s odkazem na pátý dodatek Ústavy USA.“ K jejich odsouzení před trestním soudem to samozřejmě nestačilo. Veřejnost a senátoři však touto cestou zjistili, že klíčové sektory americké ekonomiky a veřejná správa jsou skutečně prolezlé mafiány jak rakovinou.
Zpracování všech poznatků získaných zvláštním vyšetřovacím výborem nakonec v roce 1970 vyústilo ve schválení federálního zákona proti zločinnému spolčování – označovaného jako RICO. S jeho pomocí se řadu mafiánských klanů podařilo rozbít. Na jejich místo sice často nastoupily jiné bandy. Zločinci mají vždy náskok před státem a jeho policisty a soudy. Nikdy však už nešlo o tak semknutou a mocnou organizaci, jakou tvořila Cosa Nostra do šedesátých let dvacátého století.
Většina nejmocnějších mafiánských bossů se sice přímo před vyšetřovacím výborem ubránila, aby však později většinou skončila velmi bídně. Na Franka Costella byl spáchán atentát, který zorganizoval Vito Genovese, jenž chtěl převzít vedení Syndikátu. Costello sice s těžkými zraněními přežil a nařídil Genoveseho popravu. Nakonec se však z vedení mafie musel stáhnout. Zemřel 18. února 1973 v ústraní v nemocnici v New Yorku.
Mayer Lansky po výslechu před vyšetřovacím výborem opustil území USA. Peníze z kriminálních aktivit legalizoval napřed na Kubě, a po Castrově revoluci, při níž mafie přišla o velkou hromadu peněz, na Portoriku a dalších ostrovech. Všude však byl cílem sledování amerických tajných služeb. V roce 1970 se jako Žid pokusil pomocí úplatků získat azyl v Izraeli. Po telefonické žádosti šéfa FBI však nařídila jeho žádost zamítnout izraelská premiérka Golda Meierová. Po okružní cestě přes Švýcarsko a Uruguay, z nichž byl vyhoštěn, se Lansky vylodil na Floridě, kde byl zatčen. Odseděl si pouze krátký trest za drobné delikty. Od další stíhání u něj bylo upuštěno, protože nebyl v důsledku rakoviny schopen se účastnit soudního jednání. Zemřel 15. ledna 1983 v nemocnici v Miami.
Výslechy banksterů
V dubnu 2010 američtí novinářští matadoři vzpomínali na výpovědi šéfů mafie z padesátých let. Nápadně je připomínaly odpovědi nejvyšších šéfů investiční banky Goldman Sachs. Její manažeři museli předstoupit na lavici svědků senátního Stálého podvýboru pro vyšetřování, který je zřízen při Výboru pro vnitřní bezpečnost a vládní záležitosti. Jde o nejstarší kongresový vyšetřovací orgán, který byl ustaven v roce 1941 z iniciativy pozdějšího prezidenta Harryho Trumana.
V letech 2010 a 2011 pod vedením demokratického senátora za stát Michigan Carla Lewina vyšetřoval příčiny vzniku finanční krize, který vypukla jako hypoteční krize v roce 2009. K výslechovému stolečku museli nastoupit i nejvyšší šéfové banky, která radí – či spíše diktuje – podmínky vládám mnoha zemí. Včetně ČR. Do Goldman Sachs nastoupil v roce 1997 po svém odchodu z vlády bývalý ministr hospodářství Vladimír Dlouhý (tehdy ODA), který je dnes prezidentem Hospodářské komory.
Senátoři „grilovali“ otázkami členy představenstva banky 10 hodin. Na rozdíl od českých parlamentních vyšetřovacích komisí za přítomnosti televizních kamer vysílajících v přímém přenosu. Podobný výslech si poté „užili“ i bývalí členové vedení zkrachovalé Lehman Brothers. A také nejvyšší vedení největších světových investičních bank Merril Lynch a Morgan Stanley. K výslechu museli nastoupit i šéfové největší banky na světě Citigroup.
Všechna aktiva Zdeňka Bakaly – nejen peníze vyvedené z OKD – představují ve srovnání s příjmy i majetkem vyslýchaných hlavounů největších bank něco jako „kapesné na večer“.
V roce 2011 vydal stálý vyšetřovací podvýbor závěrečnou zprávu označenou jako Anatomie finančního kolapsu. Na 635 stranách popisuje selhání americké centrální banky FED a federálních dozorových orgánů. Za hlavního pachatele krize označila pět největších světových bank, které s penězi střadatelů a investorů prováděly operace, jež byly riskantnější než hazardní hry v kasinu. Zpráva podrobně popisuje, jak banky prováděly spekulační pákové operace s půjčenými penězi v poměru 1 dolar vlastního kapitálu ku 40 cizím dolarům. Celkový rozsah ztrát podvýbor vyčíslil na 15 bilionů dolarů. Což tehdy představovalo asi 120 % ročního hrubého domácího produktu USA.
Proti přirovnání k hazardu v kasinu v Las Vegas, které založil mafián Bugsy Siegel – bývalý spolupracovník Mayera Lanskyho, se přímo při jednání komise ohradil republikán John Ensign, jež byl senátorem za stát Nevada, v němž se nachází Vegas. „V kasinu vám nikdo během hry nemůže změnit pravidla,“ uvedl na obranu rulety senátor.
Siegel měl být rovněž jedním z těch, o jejichž výslech měla zájem vyšetřovací komise. Krátce předtím však byl zavražděn samopalem ve svém domě v Bevery Hills. Jeho vražda nebyla oficiálně nikdy vyšetřena. Je však připisována mafiánské popravčí četě přezdívané Murders Incorporated, která prováděla vraždy na zakázku. K smrti jej měla odsoudit mafiánská Komise na zasedání nejvyšších šéfů v Havaneza, šlo o defraudaci mafiánských peněz při stavbě kasin v Las Vegas.
Na základě zjištění vyšetřovacího podvýboru Senátu zabývajícího se finanční krizí Federální prokuratura zahájila trestní řízení proti stovkám federálních úředníků a bankéřů. Vyšetřování a soudní procesy se v řadě případů táhnou dodnes. Žádný z nejvyšších šéfů bank, ani nikdo z vedení FEDu a federálních regulačních a dozorčích orgánů nebyl soudem pravomocně odsouzen.
Výborová zpráva však posloužila jako základ balíku legislativních změn federálních zákonů, který předložila skupina senátorů a členů Sněmovny reprezentantů. Balík navržených změn, který měl zpřísnit regulaci bankovního sektoru a obchodníků s cennými papíry na Wall street, byl přirovnáván k regulačnímu balíku demokratického prezidenta Franklina Roosevelta. V rámci programu New Deal, který byl reakcí na velkou hospodářskou krizi z roku 1929, jej Kongres USA schválil ve třicátých letech. Velká část jeho institutů byla demontována během devadesátých let. Jejich odbourání zpráva popsala jako jedny ze spouštěčů krize.
V roce 2014 byl návrh změn finančních zákonů o jediný hlas zamítnut v Senátu. S kritikou „kasinového kapitalismu bank a investičních fondů“ však ve volbách v roce 2016 uspěl Donald Trump. V lednu 2017 se stal 45. prezidentem USA.
Poučení z krize
Parlamentní vyšetřování sleduje především dva cíle. Prvním je zdokumentování porušení zákonů. Tato svá zjištění vyšetřovací komise obvykle předávají dalším orgánům činným v trestním řízení. Z hlediska zájmu veřejnosti jde o sledovanější část jejich vstupů. I když je pak veřejnost často zklamána, že pravomocným odsouzením končí jen malé procento případů, které byly zahájeny z podnětu vyšetřovací komise. A nejen u nás.
Ještě důležitější, ovšem veřejností sledovanou s menším zájmem, představují analytické závěry vyšetřování. Ve smyslu: „jak změnit zákony, aby se něco takového už nemohlo opakovat“. Na základě analýzy vyšetřovacích komisí jsou často předkládány návrhy změn zákonů. V mnoha případech byly tyto změny zákonů přijaty až po mnoha letech politických bojů. Většinou se totiž jedná o finanční zájmy obrovského rozsahu. Což s sebou nese riziko obří korupce. Nejen v rámci trestního řízení, ale i v rámci tvorby legislativy.
Svoji závěrečnou zprávu by v prosinci měla předložit i sněmovní vyšetřovací komise k OKD. Již během jejího jednání poslanci odhalili, že náš právní řád je na mnoha místech „děravý“. Právě na případu Zdeňka Bakaly se ukázalo, že v našem trestním zákoníku chybí podobný trestný čin jako je v USA maření průchodu spravedlnosti.
V USA jej mají za středně těžký delikt. Ale hlavně jej mají zahrnutý ve všech mezinárodních smlouvách o justiční a policejní spolupráci. O jejího pachatele, který se vyhýbá trestnímu řízení v USA, mohou americké orgány žádat k vydání téměř po celé světě. To je jeden z hlavních důvodů, proč si v USA ani nejbohatší lidé nebo nejtvrdší zločinci nedovolí na výzvu soudu, policie nebo kongresové vyšetřovací komise se nedostavit k výslechu. Takové chování je v USA hodně rychlou zkratkou za mříže.
Náš trestní řád sice v § 97 stanoví, že: „Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení.“
Obdobně tuto povinnost zakotvuje i Jednací řád vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, který je přílohou zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V § 12 je stanoveno, že „každý je povinen na předvolání komise se dostavit ke komisi a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o věci, která má být vyšetřena, nebo o okolnostech důležitých pro vyšetření této věci“.
Sankce za nesplnění této povinnosti je však u nás ve srovnání s USA v podstatě „směšná“. Podle § 66 Trestního řádu může být absentér potrestán pouze pokutou do výše 50 tisíc korun. Což je hodně pro havíře, který těžce rube uhlí v dole. Ale pakatel pro uhlobarona.
Poslanci z vyšetřovací komise si tuto skutečnost již uvědomili a předložili návrh novely Trestního řádu, v níž navrhují sankci zvýšit na půl milionu. Součástí novely má být i změna Trestního zákoníku. Zatím sice neobsahuje obdobu amerického trestného činu maření průchodu spravedlnosti. Předkladatelé návrhu novely však přiznávají, že návrh bude finalizován při jednání ve sněmovních výborech. Mimo jiné právě s ohledem na všechny zkušenosti a zjištění vyšetřovací komise.
Na rozdíl od svého předchůdce Trestního zákona má dnešní Trestní zákoník vymezení trestného činu Maření výkonu úředního rozhodnutí v § 337 stanoven velmi úzce.
K trestu odnětí svobody a 2 roky může být podle odstavce 1 odsouzen pouze ten, kdo:
-
„vykonává činnost, která mu byla úředním rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl,
-
zdržuje se na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění,
-
bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu,
-
porušuje zákaz pobytu uložený podle jiného právního předpisu,
-
navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závažného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu,
-
bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu,
-
dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu,
-
dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby,
-
dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel zabezpečovací detence, nebo
-
dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloženy soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěžuje, anebo maří dohled uložený při ukončení ochranného léčení.“
Na rok do vězení může být podle odstavců 3 a 4 odsouzen ten, kdo:
-
zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc, které se takové rozhodnutí týká,
-
nebo uprchne stráži, z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,
-
poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícího se výchovy nezletilých dětí“.
Jde v podstatě o taxativní výčet skutků, k nimž lze uložit předběžné opatření podle Trestního řádu, nebo Trestního zákona. Jde však o podstatně užší definici, než byla dříve v § 169 Trestního zákona, který definoval Maření a ohrožování činnosti státního orgánu. A jenž byl velmi podobný americkému maření výkonu spravedlnosti.
Podle stávajícího § 90 Trestního řádu může být policií předveden obviněný, který se na výzvu orgánu činného v trestním řízení nedostavil k výslechu. Tato pravomoc se však nevztahuje na svědky, kteří se bez omluvy nebo vážného důvodu nedostavili k výslechu. V minulosti na tento problém opakovaně upozorňovali soudci. Jako na jednu z hlavních příčin neúměrně dlouho se táhnoucích trestních řízení. Trestní soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka, který soudil pachatele v kauze H-System, opakovaně navrhoval, aby se pravomoc k předvedení vztahovala i na svědky. Stejně jako to mají v USA.
Jak na Bakalu?
O předvedení Bakaly policií se pokusili i poslanci. V srpnu doručili Policii ČR žádost o jeho předvedení. Policie jim však musela odpovědět, že Bakalu předvést nemůže, protože se nenachází na území ČR. Je totiž ve Švýcarsku.
I přesto existuje možnost, jak jej komise může vyslechnout. A paradoxně přitom může použít návodu, který jí sám dal. Práce vyšetřovací komise se účastní i policejní vyšetřovatel, který byl komisi přidělen ze Služby kriminální policie a vyšetřování. Jeho přítomnost u všech výslechů i úkonů ParlamentnímListům.cz potvrdil poslanec Leo Luzar (KSČM), který je členem komise. Vyšetřovatel jednak provádí vedení spisu podle požadavků stanovených Trestním řádem. Zároveň ale zajištuje spojení a spolupráci se všemi ostatními orgány činnými v trestním řízení ve věcech, které se týkají OKD. Těch je v současné době několik. Ve fázi soudního řízení je stíhání bývalých manažerů OKD z dob při privatizaci. Ve fázi vyšetřování je několik skutků, které jsou souhrnně označovány jako vytunelování OKD a bytů OKD.
Poslanci vyšetřovací komise mohou využít pravomocí policejního orgánu, kterými podle Trestního řádu disponuje přidělený vyšetřovatel. Jeho prostřednictvím mohou jednoho ze státních zástupců, který vede trestní řízení v některé z kauz OKD, požádat aby soudu předložil žádost o mezinárodní právní pomoc ve Švýcarsku. Podle zákona o mezinárodní spolupráci v trestních věcech může český soud prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti požádat švýcarský soud v místě bydliště Zdeňka Bakaly, aby provedl výslech prostřednictvím videokonference. Tento institut náš i švýcarský trestní řád zná a je soudy občas využíván. Předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra ParlamentnímListům,cz potvrdil, že potřebným vybavením soudy disponují. Podle jeho názoru žádný zákon nebrání tomu, aby výslech prostřednictvím videokonference soud umožnil na „svém“ zařízení provést i parlamentní vyšetřovací komisi.
Odbor pro mezinárodní spolupráci v trestních věcech Ministerstva spravedlnosti ParlamentnímListům.cz potvrdil, že tuto možnost právní pomoci může náš soud vyžádat u švýcarského soudu na návrh státního zástupce, který je činný v některé z kauz OKD.
Pokud by se však Bakala rozhodl ignorovat i výzvu švýcarského soudu k dostavení se k výslechu, který by byl prováděn na vyžádání české strany, tak by již riskoval mnohem více než u nás. Švýcarský soudce jej podle Federálního trestního řádu i kantonálních trestních řádů kantonu Ženeva i Vaud může i jako svědka, jehož výslech je dožádán, nechat předvést policií v případě, pokud by se na jeho výzvu nedostavil. A samozřejmě i v „želízkách“.
Ve Švýcarsku je takový čin trestný. Podle článku 286 Federálního trestního zákona by mohl být potrestán 30 dny veřejně prospěšných prací. Někomu se to sice může zdát malý trest ve srovnání s tím, z jak rozsáhlé krádeže je obviňován. V jeho případě je však třeba vzít v úvahu, že odsouzení za trestný čin – i k veřejným pracem – by mu zavřelo dveře k získání švýcarského občanství. Podstatně by se mu tak snížily šance na to, že nebude švýcarskou stranou později vydán k případnému trestnímu stíhání do ČR za vytunelování OKD.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
