"Tady už nikomu nikdo moc nevěří. Když si pustíte pusu na špacír a chcete říct svůj názor, máte problém. Nevíte, kdo si to jak vyloží. Můžete být nepřítelem Ukrajiny, tedy teroristou, anebo nepřítelem Putina, takže taky teroristou, jen z druhé strany. Bylo to tady poklidné město, ale Krymem a válkou na Donbasu se vše změnilo," říká pro ParlamentníListy.cz Vadim, prodavač počítačových her ve stánku na Alexandrovském prospektu. Není to virtuální realita z jeho zboží, jde o dost věrné vyjádření dnešní situace v Oděse.
Fotogalerie: - Posthororová Oděsa
Město v obležení
Důležité dominanty Oděsy jsou obklopené vojskem nebo policií. Hlídkuje se u hlavních budov městské správy, nemocnic a jiných strategických objektů či křižovatek. Asi nejvýznamnější černomořský přístav je národnostně rozdělen dva ku jedné. Žije zde na jedenašedesát procent Ukrajinců a skoro třicet procent Rusů, dohromady přes milion lidí. A to dělá problémy. Hlavně, když skoro za humny zuří občas více, občas méně válka.
Městské pobřeží je vlastně několik přístavů najednou. Mořské nádraží s vysokým hotelem Oděsa za ním, hned vedle se nachází vojenský přístav, v němž je dnes zakotvená většina ukrajinské flotily, která se musela stáhnout z Krymu po jeho obsazení Ruskem. Ten je totálně uzavřen, neboť provokace a možnost útoků jsou ve městě na denním pořádku. Nicméně pár kilometrů odtud se skrývá ulička lásky. Pár domů včetně bývalého nočního klubu vypadá jako po náletu. Na ulici z nich vyhřezávají cihly. Tam si prostitutky po večerech domlouvají kšefty s kunšofty.
Pod povrchem Oděsy se skrývají vášně, jichž se každý obává. Lidé chodí po ulicích jako by se nechumelilo, proběhl zde šampionát v páce, ale na všech je patrná určitá nervozita. Po ulicích jezdí místní motorkáři na hony vzdálení drsným Nočním vlkům. Na jednom balkóně vymalovaná "Sláva Ukrajině!" Na hlavním tržišti figurína ukrajinské nevěsty s dřevěnou atrapou kalašnikova kolem krku. Kousek odtud socha spisovatele Isaaka Babela, autora Rudé jízdy či Oděských povídek, jenž byl po zmanipulovaném procesu zastřelen v roce 1940. Město jako každé jiné, ale ne. Tady snad každý cítí to napětí.
Psali jsme:
Masakr po roce
Budova odborů, majestátní obrovský dům. Právě okolo něj a v něm se odehrála událost, která má dodnes odraz v rusko - ukrajinské politice. Jdu ke zdevastované budově. Její zadní část je totálně zdevastovaná, ohořelá. Před dvěma hodinami nás sem nepustili s odůvodněním, že kolem ní probíhají vojenská cvičení. V současnosti je budova ohrazená zezadu betonovou zdí, zepředu plechovým zátarasem, jenž je z části nabarven modrožlutou. Okolo v parku se skrývá několik improvizovaných pomníčků.
Před rokem, přesně druhého května 2014, se zde odehrála událost, která je nazývána Oděským masakrem. Nicméně názory na to, co se zde stalo, se diametrálně liší. Podle očitého svědka Jana Hauera, jehož uvádějí Britské Listy.cz, se zhruba dve stě padesát mladých, maskovaných a velmi dobře vyzbrojených lidí, kteří křičeli hesla jako "Berkut" či "Fašismus neprojde", vydala za dohledu milice na Kostelní náměstí, kde se sešli fotbaloví fanoušci, ale i další lidé k podpoře jednotné Ukrajiny. Došlo k pouliční bitvě, proruští aktivisté začali střílet a prohrávat. Oba tábory se pak přesunuly na Kulikovo pole, kde se před Domem odborů vždy scházeli proruští aktivisté. Ti se nakonec v domě zabarikádovali. Obě strany na sebe házely Molotovovy koktejly a dům začal hořet.
Jiná verze příběhu, podpořená i některými videi, zní, že příznivci Euromajdanu zahnali protivníky do Domu odborů, kde je pozabíjeli a nechali uhořet. I počty obětí se dost liší. Podle oficiální verze si střet vyžádal devětatřicet mrtvých, podle té alternativní bylo obětí kolem stovky. "Bylo jich dvě stě. Šlo o normální lidi, kteří se báli rozlíceného davu a proto se tady schovali. Nicméně neměli kam uniknout a radikálové z Pravého sektoru je v domě mučili a pozabíjeli," říká ParlamentnímListům.cz taxikář Dimitrij, který mě sem zavezl.
Psali jsme:
Bomba v hotelu
Nakonec se dostanu ke svému hotelu Alexadrovskiy. Tam policisté, vojáci, hasiči. "Je tam prý bomba," informuje mě jeden z nich. Pamatuju si, že se tam při mém odchodu konala nějaká konference kosmetické firmy. Všichni nyní vycházejí z hotelu na ulici. "To je tady po hotelech pořád a nikdo moc neví, kdo to dělá," říká jedna z kosmetiček, co zrovna byly evakuovány. Po hodině sem doráží auťák se psem, nejspíš specialistou na bomby. Stojíme před hotelem a nikdo moc neví, která bije.
Divný pocit, raději se jdu projít městem. Národní divadlo opery a baletu v roce 1925 vyhořelo, ale v roce 1960 byla budova zrekonstruována, pak kvůli narušené statice několik let uzavřena, a otevřena až v roce 2007. "Jo, volali nám, že je tady bomba. Prověřovali všechno, ale na nic nepřišli. Tohle se tady stává," řekne pak uklízečka v hotelu Alexandrovskiy. Děvče se směje jako by to byla dobrá anekdota. Hned vedle hotelu v gruzínské restauraci se hosté dívají na fotbal, jako by bylo vše v pořádku.
Ukrajinská Oděsa se nachází mezi dvěma mlýnskými kameny. Na východě je Donbas, kde stále hoří konflikt mezi separatisty podporovanými Ruskem a ukrajinskou armádou, na západě se nachází sporná Podněsterská moldavská republika, jejíž statut brání ruští vojáci. Roku 2006 se tam konalo referendum, v němž pro připojení k Rusku hlasovala většina obyvatelstva. Když tam reportér ParlamentníchListů.cz před několika lety byl, viděl policejní režim, v němž v hlavním městě Tiraspolu prodávají obyvatelé poslední zbytky svého majetku, aby měli peníze na základní životní potřeby. V Oděse se navíc začíná hlásit ke slovu Národní rada Besarábie, historického území, které je rozdělené mezi Moldavskem a Ukrajinou. To město, vlastně celá Oděská oblast, má prostě pod povrchem rozbušku, jejíž knot hoří.
- Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTĚ ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
