„Podívejte se, kudy letíme. Vždyť musíme obletět celou Ukrajinu, aby po nás nevypálili nějakou raketu,“ říká soused v letadle. Civí na monitor, kde se na mapě táhne spojnice mezi Moskvou a Simferopolem. Trasa letu ohromného Airbusu A 330-300 plného pasažérů opravdu vede po oblouku. Níže jsou úplně všechy postřehy Alexandra Gegalčije z Krymu.

Ukrajina neinvestovala ani hřivnu

Starší muž v meziměstském trolejbusu, jehož cílem je Jalta, komentuje: „Podívejte, žádná cesta. Katastrofa. Podle mého Ukrajina za třiadvacet let neinvestovala do infrastruktury ani hřivnu.“ A dodává: „Nic. My teď ostrov Krym dobudujeme sami.“ Při tom si vzpomene na román sovětského disidenta Vasilije Aksionova o antiutopii, v které se bolševikům v roce 1920 nepodařilo vzít Krym a on se rozvíjel jako nezávislý ruský demokratický stát s úžasně velkými autostrádami a křižovatkami.

„Hlavní je nyní rychle postavit most,“ prohlásí jeden z přátel. O mostu přes Kerčenský záliv na Krym hovoří všichni, počínaje dětmi a konče penzisty. Podle mě se jej rychle vybudovat nepodaří. Problém není jen v technické složitosti mostu jako inženýrského projektu. Zůstává na něm totiž množství mezinárodních právních závazků s místním rozložením teritoriálních vod Azovského a Černého moře. A Ukrajina tomu samozřejmě klade překážky. Navíc roste cena pozemního cestování, protože hodnota rublu šla rapidně dolů. Litr benzínu už stojí přes čtyřicet rublů (kolem patnácti korun) za litr. Právě to je ale třeba pro české podnikatele sen.

Ceny nemovitostí si sedají