„Podívejte se, kudy letíme. Vždyť musíme obletět celou Ukrajinu, aby po nás nevypálili nějakou raketu,“ říká soused v letadle. Civí na monitor, kde se na mapě táhne spojnice mezi Moskvou a Simferopolem. Trasa letu ohromného Airbusu A 330-300 plného pasažérů opravdu vede po oblouku. Níže jsou úplně všechy postřehy Alexandra Gegalčije z Krymu.
Ukrajina neinvestovala ani hřivnu
Starší muž v meziměstském trolejbusu, jehož cílem je Jalta, komentuje: „Podívejte, žádná cesta. Katastrofa. Podle mého Ukrajina za třiadvacet let neinvestovala do infrastruktury ani hřivnu.“ A dodává: „Nic. My teď ostrov Krym dobudujeme sami.“ Při tom si vzpomene na román sovětského disidenta Vasilije Aksionova o antiutopii, v které se bolševikům v roce 1920 nepodařilo vzít Krym a on se rozvíjel jako nezávislý ruský demokratický stát s úžasně velkými autostrádami a křižovatkami.
„Hlavní je nyní rychle postavit most,“ prohlásí jeden z přátel. O mostu přes Kerčenský záliv na Krym hovoří všichni, počínaje dětmi a konče penzisty. Podle mě se jej rychle vybudovat nepodaří. Problém není jen v technické složitosti mostu jako inženýrského projektu. Zůstává na něm totiž množství mezinárodních právních závazků s místním rozložením teritoriálních vod Azovského a Černého moře. A Ukrajina tomu samozřejmě klade překážky. Navíc roste cena pozemního cestování, protože hodnota rublu šla rapidně dolů. Litr benzínu už stojí přes čtyřicet rublů (kolem patnácti korun) za litr. Právě to je ale třeba pro české podnikatele sen.
Ceny nemovitostí si sedají
Specialistka na nemovitý majetek, tady se neříká realitní makléř, Marie Milecká z firmy Pět sezón vysvětluje: „Ceny za byty a vily na jižním břehu se stabilizovaly na odpovídající úrovni. Jsou podle místa a kvality stavby od 1000 do 3000 amerických dolarů za metr čtvereční, ale hodnoty potichounku padají dolů. To se však netýká nedostatku zájmu investorů. Ceny byly totiž prokazatelně nesmírně navýšené. Ještě chvilku počkejte a začněte kupovat. S katastry nemovitostí je vše v pořádku. Rusko se s Ukrajinou domluvilo. Když ale někdo hraje na strmý pokles, balamutí zákazníky.“
Starý známý Hans Hammann, německý finančník pracující v Sevastopolu, byl před deseti lety prvním „opravdovým“ cizincem, který tady koupil byt. Za 25 000 dolarů. Na Velké Mořské, což je podobně honosná lokalita jako Pařížská ulice v Praze.
„To byla suma, kterou jsem mohl obětovat,“ říká Hammann. Dnes ten byt stojí 150 000 dolarů, ale nechce ho prodávat, avšak jezdit sem konzultovat problémy s bankéři ze zahraničí. Situaci na Krymu rozhodně nevidí přes růžové brýle. „Není zde systematických investicí, o vysoce kvalifikovanou práci člověk nezavadí. I proto tu chybí kupní síla, která je hybatelem rozvoje kapitalismu. Bohužel, za dobu ukrajinského hospodaření se nic, co by opravdu oživilo ekonomiku Krymu, neodehrálo. Naopak. Opravdové chudnutí regionu začalo před pěti lety a prohlubuje se. A Rusy čeká ještě další oslabení kursu rublu.“
Další ohlasy podnikatelů
„Nedokážu si představit, že bych zde mohl pracovat s nějakou blízkou perspektivou,“ míní známý kyjevský podnikatel Alexandr S., který zasvětil mnoho let rozvíjení sluneční a větrné energetiky na Krymu. A doplňuje: „Rusko se právě pokouší na tuto nevelkou enklávu zavést své zastaralé monopolistiké zákony. To brzdí veškerá řešení důležitých otázek. Ne, nebudu už čekat. Spíše budu podnikat v Malajsii!“
Zato majitelé sevastopoského hotelu Staré město Vladimír a Natálie K., kteří se vrátili z Česka, se dívají do budoucnosti s důvěrou. Podařilo se jim totiž zařadit hotel do mezinárodní sítě Booking.com, ale hlavně oslovit různé manažery, obchodníky a jiné specialisty. Přestali být tedy až tak závislí na sezónních hostech. V Praze navíc jejich děti zakončily studia na Gymnáziu Botičská, takže je mohou začít zasvěcovat do vedení rodinného podniku. A proč nezůstali v demokratické Evropě? „Česko se nám nestalo domovem. V Sevastopolu je všechno příjemné, je vesele. Ani děti se úplně nesrostly s Evropou,“podotýkají.
Nicméně probít se s obchodem přes neproniknutelnou stěnu byrokratických nařízení EU není jednoduché. Už dva roky se o to snažíme s Aleksandrem Kostinem, manažerem závodu Krymský titán z Armjanska. Znamenité české skleněné kuličky nejsou sankcionovaným zbožím a závod také není na černé listině Evropské unie. To jen čeští úředníci obchod všemožně brzdili, v podstatě uvalovali sankce dle své vůle. Sice přes koleno, ale podařilo se nám to.
Pracujeme jako dříve
Pohostinné ulice Jalty připomínají svými reklamními plakáty Karlovy Vary. Ředitel divadla A. P. Čechova N. S. Rudnik, mnohonásobný zasloužený kulturní pracovník, lavíruje mezi liberálním mainstreamem a ruskou vládou, která přispívá penězi na kulturu „okupovaného“ území. „Pracujeme stejně, jako jsme pracovali dříve, do ‚okupace‘,“ podotkne a provokuje: „Ne jako v Československu, kde se po roce 1968 kvůli výzvám umělců hromadně zavírala divadla.“
Nijak se „okupace“ a sankce neodráží ani v místních tržnicích. Je tady všeho dostatek. Když se s ironií zeptám trhovce, odkud z Evropy ty rajčata pocházejí, změří si mě přísným pohledem a odvětí: „Proč? U nás máme vlastní. Své broskve, jahody, hrušky, fíky, maliny, melouny a dýně. Prodávat zde jablka třeba z Polska, to je bez šance!“
Sankce a elektřina
Pluji podle jižního břehu Krymu na nevelkém parníku. Komentáře průvodce jsou zasvěcené: „Zleva stojí obnovený kompleks Kurpaty, což je z dřívějších dob Čechoslovákům dobře známý hotel Družba. Támle je vidět sovětský hotel Inturist Jalta s rozkošnou pláží. Na pláže nyní mohou jít i obyčejní lidé. Zdejší vláda totiž přijala zákon o odkrytém přístupu k moři. Často u moře vidíte betonové kostry domů, což nejsou zříceniny z války, ale dávné oběti investičních podvodníků. A tam nahoře v kopcích stojí nové vily a zámky hrdinů kapitalistiké práce.“
Mnoho lidí na Krymu vzpomíná se zachvěním na návštěvy ruského prezidenta Vladimira Putina. Místní jednotně, ale nešlo prý o nacvičené zdravice, křičeli: „Sposibo!“ Šlo o „spasibo“ za připojení k Rusku. V Sevastopolu na nábřeží u památníku potopených lodí zhruba třicetiletý muž hrdě poznamená: „Sankce? V EU nevědí, co dělají. Kašleme jim na ně. Za Krymské války v letech 1854 až 1855 jsme zde potopili šestnáct svých lodí a uzavřeli záliv, abychom do něj nepustili anglické, francouzské a italské lodě, celou flotilu. Tu válku jsme vyhráli. Neobtěžujte Rusy, nebo uvidíte.“
Zima přišla neočekávaně. V druhé polovině listopadu vybuchly nálože u dvou systémů dodávky elektrického proudu z Ukrajiny na Krym. Jeho obyvatelé zůstali bez světla a tepla. Zatímco kyjevská vláda řešila možnost, že to zpunktoval Putin, radikálové výbuchy opakovali a dodávky elektřiny přerušili definitivně. Prorusky orinetované obyvatelstvo Krymu to spíše semklo, Rusko a Donbas omezilo dodávky uhlí na Ukrajinu. Ruské ministerstvo energetiky naopak řeší, jak uvést do provozu energetický most na Krym.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
