Vnímáte Alexandra Dubčeka jako kladnou postavu našich dějin?Anketa
Jen kousek za Železnou Rudou, dál do Německa, se otevírá ráj pro vyznavače letní turistiky a neformálního ubytování. Přispěla k tomu také politika spolkové republiky, která usnadnila legislativu pro možnost provozování malých, rodinných kempů, na zemědělsky nevyužívaných pozemcích.
Když luxus není drahý
Takovým ale rozhodně není Camping Resort v Bodenmeisu, lázeňském městečku nedaleko Velkého Javoru. Na ploše 50 000 metrů čtverečních se rozkládá areál, kterému bychom museli na hony závidět. Každé parkovací místo má připojení k elektrice – a to je jich tam několik stovek! Je dostatečně velké, aby se tam postavil karavan pro několik osob s plným vybavením. A ještě si třeba rozvinul přístřešek, zaparkoval u toho menší auto. Kolo či motorku si mohou rekreanti dát do speciální úschovny, která slouží v zimě i pro lyže nebo snowboardy. Jak vidno, provoz areálu není omezen jen na léto, ale je celoroční.
K dispozici, samozřejmě zdarma, je velké dětské hřiště venkovní, i vnitřní, kryté. Ta jsou zdarma. Sauna už je za poplatek: 19,80 eura, a za denní návštěvu fitka je pět eur. Místo pro parkování stojí od 18,60 eura do zhruba 28 eur za den. K tomu se připočítává necelé euro za kilowatthodinu spotřebované elektřiny.
Všechno v dosahu pár desítek metrů – i pěkně velký bazén, odkud je rozhled po vrcholcích Šumavy.
Využít můžete restauraci, kde se podávají i snídaně. Mimochodem, ta stojí pro celou rodinu 24,50 eura. A může vás být pět nebo klidně osm. Přes den se zde podávají teplá jídla, od specialit počínaje – po ty bavorské zajímavosti, jakou je třeba curry wurst, tedy olbřímí opečená klobása politá kečupem a posypaná kari. S hranolky dohromady 9,50 eura. Bavorská sekaná s bramborovým salátem za 12 eur. Ve velmi příjemně zařízené restauraci je to i pro skrblíka zážitek. Griluje se na terase, angus steak o váze 200 gramů 19,50 eura, čtvrtkilový kus pak za 38 eur.
Líbí se vám, jak Petr Pavel vykonává úřad prezidenta republiky?Anketa
A hned vedle je pivní předzahrada, kde si můžete dát speciální nápoje s kapkou alkoholu, nebo pivo, které zde stojí pět eur. A všechno je samozřejmě s obsluhou…
Jako nadstandardní službu si přímo v areálu můžete zapůjčit automobil ford focus. Na jeden den a 300 kilometrů zaplatíte 64,60 eura.
Klienty jsou Němci třeba z Berlína nebo severních spolkových zemí a také Holanďané, Italové, Španělové, Angličané, Dánové, Švédové... Téměř každý vás tady pozdraví, i když se vidíte poprvé a zřejmě také naposledy.
Doporučeno je příliš nefotit, to pro větší soukromí klientů, kteří tu pobývají od několika málo dní až po dva týdny, kdy třeba vyrážejí na celodenní výlety po okolí. Do Čech se mnoho lidí neplánuje podívat, jak jsme zjistili malou anketkou.
Do centra města, plného restaurací a hospůdek, se v pohodě dostanete pěšky, anebo se můžete svézt funícím vláčkem, který je poháněn nikoliv elektromotorem, ale dieselem. A mete si to po ulicích Bodenmeisu až ke sklárně Joska Crystal, která je na druhém konci městečka.
Co vás však překvapí, je neuvěřitelné ticho, které byste v tak exponovaném místě rozhodně nečekali. A to jsme tady na návštěvě v průběhu dne, nikoliv večer. Hlasitá hudba není povolena. Že by tady někdo rámusil a harašil, to skutečně nehrozí. „Klid a ticho léčí,“ říká paní v restauraci a téměř šeptá...
Obyčejně neobyčejné
Jsou však nejen vícerohvězdičkové kempy. Starší občané SRN spíše využívají prostředí více domácí, a to je třeba kemp jen kilometr u obce Drachselsried, která mimochodem má rovnou dva různé rodinné pivovárky. Tady už se sedí pospolu na pivních setech, obytné karavany za miliony tu nenajdete.
Je tady ale řada rádoby chatek, jež jsou vlastně staré karavany, rozšířené o malou přístavbu, nebo třeba starý wochenhaus, tedy obytná maringotka. Tady už je poplatek za místo a osobu vlastně individuální, ceník jako v případě dalších podobných kempů v Bavorsku, není vystaven hned na prvním rohu, jak to vidíme u nás. Našinci jsou k tomu donuceni předpisy, v Německu se to tak nebere. Majitel penzionu, hospody či pozemku se s vámi nějak domluví.
Základní sociální vybavení je společné a povětšinou sídlí v budově správce, která už má svá léta. Nemusíte se bát, že na vás ale nebudou příjemní. Vítán je každý a těch pár eur určitě oželíte. Pak si tu můžete dát pivo za tři eura nebo opečenou norimberskou nebo vařenou bílou bavorskou klobásu. Tady vám stačí šest až osm eur, za kafe 2,50 eura.
Fotogalerie: - Levice před MPSV
Na cizince tady moc nenatrefíte. Občas se tu vyskytne Holanďan a třeba i Rakušan, ale jinak nic. Někdo má přístup na elektřinu, jiný ne, ale vše se dá domluvit. A i přesto, že se tu pije i z tupláku, je klid a žádná hlasitá extempore nečekejte.
Jezdí se sem jako na chatu. I několikrát do roka. A přes léto – klidně na měsíc. Sousedé se již znají drahné roky. Tak nějak to připomíná české trampské osady…
Retro? Kdepak – životní styl!
A pak můžete zažít skutečné retro jako z dob NDR, ale v západoněmeckém podání. Na kusu louky, pár desítek metrů od centra malé vísky Regenhütte je kemp, který uvítají extra nenároční turisté. Za malým parkovišťátkem se téměř po polňačce (ale velmi krátké) ocitnete na políčku nebo snad bývalé zahradě. Tady parkuje několik karavanů a jistě nepřehlédnete ani stany. Složení klientely je tu ale různorodější. Od třicátníků po zachovalé důchodce. Cizince nepotkáte. Žádný Polák, Čech, Maďar… všechno lidé z tuzemska. Ideální pro mladé rodiny, které hledají něco jiného, než jsou hotelové resorty. „Alespoň tady vnoučata naučíme, jak se dříve kempovalo,“ usmívá se jedna z postarších téměř stálých obyvatelek kempu, která sem jezdí až z Rostocku. Tam je prý hlava na hlavě, a tady mír a klid a pěkná příroda a čistý vzduch. A také bezpečí, kýve na dost důležitý aspekt bavorských kempů.
Sociální zázemí opět v budově, kde bydlí majitel. Tomu také uhradíte nějaké drobné a dostanete místo. Elektřina za příplatek, ale výjimečně, to se tady jaksi nehodí.
Tady nečekejte nějaké občerstvení. To si nakoupíte a uvaříte. Anebo si dojdete na začátek vsi, kde stojí velký hotel. Případně si nakoupíte v marketu v okresním městě Zwiesel, které je vzdáleno asi patnáct kilometrů. Že by někdo někdy jel do Čech, třeba dříve i pro cigarety, to si tady snad ani nepamatují. A že by sem zabrousil někdo od české Železné Rudy? To těžko… možná hned po revoluci pro cigarety…
Bída předchází pád
A jedeme zpět. Klatovským okresem do krajského města. Po cestě, hlavně na Šumavě, potkáváme řadu poloprázdných hotelů a místa, která byla dříve doslova zaplněna auty, kde se nedalo zaparkovat. V Bavorsku začaly prázdniny, a potrvají do konce září. To už je vidět s frekvencí na našich silnicích. Ale jde hlavně o motorkáře. Karavany sem nemíří. Pro Holanďany bylo ještě před covidem Česko zaslíbenou zemí. Nyní bez ostychu hovoří o drahotě a nepříjemné obsluze, zakaboněných zaměstnancích na informacích nebo jazykově nevybavených policistech. O značení uzavírek a objížděk už prý ani nemluvě.
A na hlavní poště jim evidentně nepříjemná obsluha přepážky řekne: „Tady jste v Čechách, tady musíte mluvit česky.“ To jim, nešťastným cizincům, ovládajícím alespoň dva jazyky – angličtinu a němčinu, sdělí jadrnou češtinou.
Tak proč by tady pobývali déle, než je nejnutněji třeba? Už i ten tranzit se dá vymyslet příhodněji – třeba přes Polsko…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
kratkyzobak
_profil_top.jpg)
