V rukách policie se ocitl Marek Dalík už před osmi lety – v září 2004. Byl obviněn spolu s Janem Večerkem z podplácení poslance Zdeňka Kořistky. „Z pověření ODS mi nějací lidé nabídli deset milionů a velvyslanecký post v Bulharsku, když nepodpořím Grossovu vládu,“ připomněl nyní ParlamentnímListům.cz tehdejší události bývalý unionistický poslanec. Zmínil se o tom tehdy před novinářem a aféra se naplno rozjela, protože noviny neochránily svůj zdroj. „Nejlepší na tom je, že jsem těsně před tím hlasoval pro novelu zákona, že novinář nemohl být trestně stíhán za to, že chrání svůj zdroj,“ říká se smutným úsměvem Kořistka.
Vlivní lobbisté byli obviněni, ale brzy se ocitli na svobodě
Dalík s Večerkem se ovšem brzy dostali na svobodu, protože ostravský státní zástupce zamítl vazbu a za několik dní bylo zrušeno i obvinění, jak bylo tehdy v případě vlivných lidí běžné. A tak probíhal proces dobře známý i z jiných kauz. Okresní státní zástupce Josef Bláha odvolal dozorujícího žalobce Martina Fraše, protože odmítl zrušit obvinění Marka Dalíka a Jana Večerka. Fraš pak dokonce čelil kárné žalobě. V prosinci 2005 odložilo kauzu ostravské státní zastupitelství podruhé, protože svědka, který se přihlásil, že rozhovor slyšel, nepovažovali za důvěryhodného. Předseda ODS Mirek Topolánek sice připustil, že se s Kořistkou vyjednávalo, ale odmítl, že by se poslance strana pokusila uplácet. Večerek a Dalík samozřejmě také tvrdili, že nikoho neupláceli, i když se potvrdilo, že se skutečně s Kořistkou sešli.
Psali jsme:
Z člověka, který poukázal na korupci, se stal obžalovaný
Případ se otočil o sto osmdesát stupňů. Dalík s Večerkem podali na Kořistku žalobu, chtěli půl milionu korun za to, že je obvinil z uplácení a neprokázal ho. „Člověk, který poukáže na korupci, tak nakonec skončí u soudu v roli obžalovaného,“ postěžoval si Kořistka. Ale hrozilo mu ještě mnohem větší nebezpečí. Také největší pravicová strana - ODS - ho žalovala pro poškození dobrého jména. „Chtěli po mně dokonce 10 milionů korun a omluvu v médiích,“ vzpomíná Kořistka.
Psali jsme:
U nejnižší soudní instance prohrál na celé čáře. V průběhu jednání mu soudce nedovolil pustit odposlechy telefonů, a došel k absurdnímu závěru, že nabídka místa velvyslance v Bulharsku sice padla, ale byla míněna jen v žertu. Krajský soud mu proto nařídil omluvit se v médiích a zaplatit Dalíkovi a Večerkovi 30 tisíc korun.
Kořistka vyhrál až u Nejvyššího soudu
„Až u vrchního soudu v Olomouci a pak u Nejvyššího soudu jsem vyhrál,“ řekl s úlevou Kořistka. V té době už totiž náklady na soudní řízení, které musel za léta vynaložit, dosáhly u obou soudů téměř tři čtvrtě milionu korun, musel je nakonec zaplatit žalobce. Konečný verdikt padl až v lednu 2011 u Nejvyššího soudu, po více než sedmi letech. Ten posvětil právní posouzení věci olomouckým Vrchním soudem, když v řízení o žalobě na ochranu osobnosti došel k závěru, že se Kořistkovi podařilo prokázat pravdivost svých tvrzení.
„Dospěli jsme k názoru, že pan Kořistka svá tvrzení prokázal, tedy to, že mu nabídka ze strany pana Dalíka a Večerka byla učiněna,“ řekl po konečném rozsudku mluvčí Vrchního soudu v Olomouci Petr Angyalossy. „Tento rozsudek byl zřejmě impulsem pro ODS, že žalobu potichu stáhla,“ vysvětlil unionistický poslanec, proč už k dalšímu soudu nedošlo. Ale na trestní řízení týkající se korupce ze strany Dalíka a Večerka to žádný vliv nemělo.
Psali jsme:
„I když jsem potom požádal okresní státní zástupkyni Kornasovou o obnovení trestního řízení ve věci korupce, ta to odmítla. Nestačily jí ani rozsudky dvou soudů! Všechno pak posvětila nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká. Dnes se ukazuje, jakou práci státní zastupitelství v mé kauze sehrálo. Všechno zametlo pod koberec. Jednalo se přece o Topolánka,“ řekl ParlamentnímListům.cz Zdeněk Kořistka.
Z politiky odešel. Je to špinavá hra, prohlásil
Po odchodu z Poslanecké sněmovny v roce 2006 už se Kořistka v politice neangažuje. „Nechci už mít s politikou nic společného, je to špinavá věc, zkazilo mi to život, skoro osm let jsem strávil u soudů,“ vysvětlil svou nechuť pokračovat ve veřejné práci. Mediální kauza mu totiž zničila pověst, měl problém po odchodu z politiky sehnat i zaměstnání. Není divu, prezident Václav Klaus tehdy ihned varoval před vyvoláním umělé aféry a uvedl, že Kořistku „nepovažuje za totálně důvěryhodnou osobu.“ Takové výroky od nejvyššího ústavního činitele nikomu na dobrém jménu nepřidají. „O mém vítězství se už v médiích skoro nepsalo,“ říká smutně Kořistka, že k pořádné očistě jeho jména na veřejnosti po vyhraném soudním sporu vlastně nedošlo.
Jako nedůvěryhodný se ukázal lobbista Dalík
Kořistkovi věřili po celou dobu jeho straničtí kolegové. „Bylo to sice tvrzení proti tvrzení, ale jak jsem Zdeňka Kořistku znala, ani by mne nenapadlo, že by si něco vymyslel,“ potvrdila bývalá předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová. Pozdější informace o Dalíkově rychlém a pohádkovém zbohatnutí, o podezřelém pronájmu vily v Toskánsku, kde trávil dovolenou tehdejší premiér Mirek Topolánek, naopak podle ní zpochybnily důvěryhodnost lobbisty Dalíka. O světě politiky, který po roce 2006 opustila, si už dávno nedělá žádné iluze. Uplácení v podobě postů nebo jiných výhod se prý dělo v Poslanecké sněmovně po jejím odchodu z politiky poměrně běžně. „Slyšela jsem, že někteří poslanci, aby se stali dobře placenými členy různých dozorčích rad, hlasovali tak, jak se po nich žádalo,“ promluvila o korupčních praktikách v parlamentu advokátka.
Byly doby, kdy se kauzy vlivných nikdy nevyšetřily
„To byly doby, kdy se nevyšetřilo nic, pokud se to týkalo vlivnějších kruhů,“ konstatuje o neúspěšném trestním stíhání Dalíka s Večerkem advokátka Marvanová. Ale začíná prý být zjevné, že dnes se konečně snaha objasnit některé kauzy projevuje. Také Zdeněk Kořistka doufá, že se konečně karta obrací. „Držím policistům palce, aby se jim tyto kauzy podařilo dotáhnout až do konce,“ řekl Parlamentnímlistům.cz bývalý poslanec Unie svobody.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
