Volby prezidenta přinesly v prvním kole debakl pro kandidáty dvou etablovaných politických stran – sociálních demokratů a lidovců. Největší podporu získal kandidát strany Svobodných a proti němu stojí politik spojený se stranou Zelených. Z hlediska dosavadních politických dějin Rakouska se dá mluvit o tom, že Rakousko může mít nakročeno k bodu zlomu. 

Prezident má v rakouském politickém systému především ceremoniální a symbolickou roli. V novodobých dějinách po roce 1945 se na nejvyšším postu objevovali zpravidla politici spojení se sociální demokracií s dvěma výjimkami, kdy v čele země stanul kandidát za lidovce. V Rakousku se prezident volí přímou volbou už od roku 1929, takže v tomto ohledu má prezidentská volba velkou tradici a personální obsazení odráželo konsensuální politiku proporčního systému, kde se u vlády střídali nebo spolupracovali v rámci koalice lidovci a sociální demokraté, zatímco menší strany mohly mít jen „asistenční“ roli (s jednou výjimkou v letech 2000 až 2007). Poválečný a na keynesiánství navázaný konsensus druhé republiky byl poprvé vážně ohrožen v roce 1999, kdy Haiderovi Svobodní skončili druzí. Dnešní volby jsou tedy v jistém smyslu pokračování dlouhodobějšího trendu, i když Svobodní po vládním angažmá mezi roky 2000 až 2007 značnou část podpory ztratili a zažívají po roce 2008 z opozice politický comeback. 

Kandidát Hofer ve volební místnosti: