"Civilizovaný svět provádějící neokolonialistickou politiku pomocí bomb a raket je rozhořčen. Několik pomatených francouzských občanů sáhlo na svobodu slova. Ve vzniklém chaosu ale zanikly základní otázky. Co ta svoboda projevu nebo slova vlastně obnáší a kam až sahá? A kdo určuje, kam až lze zajít,“ začíná se zamýšlet nad událostmi spojenými s vyvražděním části redakce francouzského týdeníku Charlie Hebdo islámskými extremisty Jiří Jírovec, nezdolný kritik politiky Západu. Pro ParlamentníListy.cz se vyjadřuje i k problémům, které měl se zveřejňováním svých textů na serveru Britské listy.

Čulíkovy rady, jak co číst

"V dubnu roku 1999 bombardovala letadla NATO budovu jugoslávské televize v Bělehradě. Prý to byl legitimní cíl. Potíž byla v tom, že personál budovy pracoval i pro západní média, a tak nezůstalo jen u politování nad okrajovými škodami. Tělo maskérky, které vyčuhovalo pod zhrouceným stropem, přece jenom nešlo úplně zatajit,“ říká na úvod. V jednom článku pro Britské listy (BL) tehdy Jírovec napsal: "Možná, že NATO má nějaký předpis na to, od jakého poměru lži a pravdy lze bombardovat. Otázka je, zda platí i interně. Asi ne, protože to by už dávno museli nějakou chytrou střelou zlikvidovat i vlastního mluvčího, který s neuvěřitelnou arogancí šíří polopravdy připravené jeho propagandistickými poradci.“

Šéfredaktor Bristkých listů pod článkem poučil čtenáře o tom, jak správně mají tento článek číst, když napsal: "Příspěvek Jiřího Jírovce protestující proti bombardování srbské televize je zaujatý, protože pomíjí zločinnou propagandu vedoucí k mnoha úmrtím, kterou už řadu let tato televize šíří... Zastávám názor, že člověk, který pracuje pro takovou instituci, nese za její dílo vlastní část viny.“