„Pozemky leží nedaleko Kremlu. Všechna podobná místa jsou již dávno zabrána lidmi blízkými vládě. Přáteli Putina či moskevského starosty Sergeje Sobjanina. Takže mají důvod, aby byl ten člověk křivě obviněn a odsouzen. Není to nic nového. Když bude v Česku, moc toho nenadělají. Když bude vydán do Ruska, půjde mu o život, a ne o rozsudek,“ říká investigativní ruský novinář Grigorij Pasko. Hovoří o dosti podivné kauze podnikatele Ildara Gareeva, o jehož vydání k soudu do Ruska nyní rozhodl Vrchní soud v Praze. Parlamentní listy zjistily k případu cenné informace a snaží se jej v širších souvislostech zrekonstruovat.

Vražda obhájkyně Maksimové

Organizace vraždy. Toho se měl Ildar Gareev dopustit tím, že v nezjištěné době před dubnem 2002 na nezjištěném místě pověřil A. D. Asajeva, aby za úplatu získal další osoby, které by usmrtily poškozenou Maksimovou. Přes tři prostředníky měl najmout Boršigova, jenž právě v dubnu 2002 vraždu v Moskvě vykonal; zaplatit za to všem prostředníkům 20 000 amerických dolarů. Alespoň tohle se píše v dokumentech, podle nichž Krajský soud v Praze označil vydání Ildara Gareeva do Ruské federace za přípustné.

Necelý rok po vraždě došlo v Moskvě k soudu, který poslal za mříže tři komplice. V kauze byl hlavním svědkem T. A. Gibadullin, který měl předat zmíněné peníze. Nicméně obviněn nebyl. V roce 2014, tedy dvanáct let po vraždě a odsouzení tří pachatelů, vydal obvodní soud v Moskvě mezinárodní zatykač na Ildara Gareeva, jehož jméno u tehdejšího soudu nepadlo a v době vraždy byl mimo Rusko. „Nasvědčuje to účelovému trestnímu stíhání, možná trestnímu stíhání na zakázku, jak je, vycházeje ze zpráv nezávislých institucí, v Ruské federaci běžné,“ napsal Gareev ve stížnosti Krajskému soudu v Praze. Nicméně české soudy posuzují pouze žádost o vydání a nehodnotí důkazy.

Ostatně i motiv vraždy advokátky Maksimové je dost nejasný. Podnikatel Gareev měl v té době ve firmě Sadovoje kolco, která vlastní pozemky a reality v centru Moskvy, spolehlivou většinu. Občanskoprávní spor, v němž druhou stranu zastupovala Maksimová, se týkal zanedbatelného dvouprocentního podílu a výsledek nemohl ovlivnit rozložení sil ve firmě. Navíc její strana soudní řízení prohrála.