„Přechod od komunismu do postkomunismu byl hladký. V kapitalistickém systému zůstala mentalita těchto lidí stejná, jen korupční obnosy se zvětšily,“ hodnotí ironicky Josef Mašín, který žije v Santa Barbaře v Kalifornii. Rojení korupčních afér v Česku ho i jeho přátele nechává klidným. „Pro dnešní Česko je to symptomatické, jde pouze o malý pracovní úraz. Tyto případy žádnou obzvláštní pozornost v okruhu mých známých nevzbudily,“ podotýká a následně pro ParlamentníListy.cz líčí celé zlodějské dějiny Čechů.

Zlatokopové v Sudetech

„Nic nového pod sluncem. Tento stav je v souladu s vývojem mentality českého národa. Po vzniku první Československé republiky darovali občané z vlasteneckého nadšení své rodinné šperky i snubní prsteny do národního zlatého pokladu. Po skončení druhé světové války nadšení občané, aniž by k vítězství jakkoliv podstatně přispěli, tentokrát jako zlatokopové vpadli do bývalých Sudet, kde se podíleli na nezasloužené kořisti. Přišel vítězný únor a čtyřicet let socialismu. Stát, v čele s komunistickou smetánkou, rozkrádal ve velkém. Jelikož socialismus může existovat pouze tak dlouho, pokud je ještě někdo, komu se dá něco odcizit, musel se tento systém zákonitě zhroutit. Ti malí se během těch čtyřiceti let naučili rozkrádat státní majetek v malém, dvě cihly v aktovce nebo pytel cementu v kufru auta,“ nahlíží do minulosti.

„Krádeže, korupce a švejkoviny se staly součástí každodenního života, ve kterém vyrostla generace vůdců, z nichž si pak komunisté po rozpadu svého systému vybrali dědice, jimž předali kormidlo národa za cenu své beztrestnosti. V listopadu 1989 se „sametovým“ revolucionářům v čele s Václavem Havlem podařilo podrazit národ nástrojem nebo způsobem, kterým byla kontinuita zákonů. Svým chlebodárcům se tito noví vůdcové odměnili tím, že pod humanistickým heslem „nejsme jako oni,“ nebyly komunistické zločiny potrestány a rozkradené majetky zůstaly v rukou těch, kteří je rozkradli. Dnešní generace podrazáků nemusí být zneklidněna. Pohled do historie je uklidňující, krádeže a korupce se netrestají, řemeslo tak má budoucnost,“ líčí lakonicky.