Hotel Pernety. Nachází se v ulici Raymond Losserand na pařížském Montparnassu. Na jeho prosklených dveřích jsou vyvěšena úřední oznámení. V prvním se píše, že byla nemovitost vlastněná městem odňata současným pronajímatelům. Druhé upozorňuje, že je celkem zachovalá budova určena k demolici. Právě v ní je ubytována skupina uprchlíků, kteří odtud často bez problémů vycházejí a vydávají se na průzkum okolí.

Hlavně Afričané

Hned za prosklenými dveřmi je jídelna, kde posedává několik mladých mužů. Zaměstnanec mě pošle za dvěma charitativními pracovnicemi do blízké kanceláře. "Jsou zde hlavně Eritrejci, Súdánci, Guinejci a pár Afghánců. V těch zemích se skoro nedá žít," oznámí jedna s tím, že víc mi toho sdělit nemůže, protože mají od vedení hovořit s novináři zakázáno. Je třeba se obrátit na mluvčí charitativní organizace Emmaus Solidarité, která zařízení provozuje. Od Cecilie Clerel přijde po mailu jen mechanicky generované sdělení, že v práci bude ke konci měsíce.

"Podle mě tady budou přes celou zimu. Nicméně místním nevadí, chovají se skromně a tiše," říká číšník v protější restauraci. Z hotelu v tu chvíli vychází dva uprchlíci. S novinářem se poslušni zákazu bavit odmítnou. Ostatně Hotel Pernety je jedním ze tří míst, kam před zhruba dvěma měsíci přesídlila policie uprchlíky, co před tím dlouho žili ve stanech na břehu Seiny. Nad stany bylo napsáno, že jsou určeny pro migranty z blízké železniční stanice Gare d´Austerlitz, tedy nádraží Slavkov.