Do Chorvatska jezdí Fantovi od roku 2001. Deset let jenom jednou v hlavní sezoně o prázdninách s dětmi, od roku 2012 dvakrát mimo sezonu v červnu a v září. Jaroslav vysvětluje, že se svými rodiči jezdil k moři už od dětství. „Hlavně na Balt nebo k Černému moři do Bulharska a Rumunska, po revoluci do Itálie,“ vysvětluje. V dospělosti už se mu k moři nechtělo. „Přišlo mi v té době, že je lepší zůstat s partou kamarádů a jezdit po fesťácích po Česku,“ objasnil.

„Přemlouvala jsme ho dva roky, protože já jsem u moře nikdy nebyla,“ říká Renata. Nakonec se to podařilo a zrodila se láska na celý život mezi Chorvatskem a Fantovými. „Jen mi asi tři sezony trvalo, než jsem si zvykl na vedro. I v červnu – když už se pomalu blíží červenec – už odtamtud zase rádi prcháme. Také už se to tam začíná zaplňovat, to víme, že je nejlepší čas odtamtud zmizet,“ říká Jarda. Mají jedno oblíbené místo na Makarské riviéře. „Tam jezdíme jako na chatu. Pak máme ještě tři oblíbená místa, která střídáme. A v poslední době s námi jezdí i další naši přátelé,“ upozorňuje. „Nejsme tedy takoví zdivočelí cestovatelé, co by obráželi každé místo, ale také nejsme ti, co celou dobu leží na pláži u moře,“ uvádí.

Neznamená to však, že by na ní vůbec nebyli. „Když přijedeme, tak se na ní dva dny opravdu jen válíme,“ vysvětluje Renata. Jarda ji však poopravuje. „To neznamená, že pořád ležíme, ale třeba se pár kilometrů po pláži kolem moře projdeme.“ A doplňuje, že kupříkladu Makarská riviéra skýtá možnost dlouhého pohodového treku po různorodém pobřeží, kdy míjíte zátoky, pláže velké, malé i intimní zákoutí. „Pobřežní letoviska a vesničky distribuují potřebné doplnění tekutin a pochutin prostřednictvím konob, restaurací, barů, kaváren, pekárniček, slastičáren a minimarketů. Tyto procházky bývají většinou nenáročné, vhodné pro děti i méně aktivní či pohyblivé jedince,“ upozorňuje s tím, že v normálních dobách je možné se vrátit i autobusovou linkou, která staví nad každým letoviskem.