O mediálním pokrytí uprchlické krize v Česku a Německu přišli diskutovat novinář Respektu Tomáš Lindner, bývalá korespondentka Newsweek Česko v Berlíně Pavla Francová, korespondent Sächsische Zeitung v ČR Steffen Neumann a vedoucí německé redakce Českého rozhlasu Till Janzer.
Diskutující se shodli na tom, že německá média zkraje uprchlické krize informovala o problematice jednostranně – novináři při pokrývání tématu razili „vítací“ politiku kancléřky Angely Merkelové. Převládající optimismus se začal drolit zhruba na přelomu října a listopadu, k definitivnímu obratu došlo po silvestrovských sexuálních útocích na ženy. Od té doby se v německých médiích objevují i negativní skutečnosti, které činí debatu o uprchlících různorodější.
Na české straně je situace trochu jiná. Neumann vypozoroval, že naše média přináší hlavně špatné zprávy o uprchlících, což občas vytváří kuriózní situace. „Moldava je bez uprchlíků, brzy o ně přijde i Cínovec,“ slavnostně hlásal v listopadu na titulní straně teplický deník. „Říkal jsem si aha… v Moldavě ale nikdy uprchlíci nebyli,“ podotkl k tomu novinář.
Dle Neumanna se jedná o reakci na odchod několika desítek uprchlíků z Blízkého východu, kteří byli ubytovaní v budovách na hranicích, v nichž dříve sídlili němečtí celníci. Uprchlíky měli možnost poznat i Češi, protože migranti chodili nakupovat na českou stranu, kam to měli nejblíže. Často je ale naháněli policisté, protože uprchlíci přecházeli hranice nelegálně a Češi jejich pohyb hlásili. V Moldavě prý uprchlické téma hodně rezonovalo, a tak se není co divit, že teplický deník přinesl titulek, v němž obyvatelům oznamuje, že už se s migranty potýkat nebudou. Zatímco Moldavané si nejspíše oddechli, uprchlíci si místo oblíbili, a dokonce prý stávkovali, když je chtěli přesunout jinam.
Které organizace jsou v Česku nejprospěšnější?Anketa
S tím, že česká média představují migrační krizi v negativním světle, aby zabránila příchodu uprchlíků, souhlasí i Till Jantzen. Podle něho si špatné zprávy můžeme přečíst zejména u médií, které vlastní soukromé osoby. Jednostranný pohled na uprchlickou krizi v tomto případě plyne z toho, že média často nemají zahraniční korespondenty a jen přebírají zprávy a informace z tiskových agentur a jiných médií. „Německo není moc daleko, dá se tam dojít podívat se, jak se s tím vypořádává. Jestli integrace funguje, nebo ne,“ povzdechl si Jantzen.
„Žádné české tištěné médium nemá stálého zpravodaje v zahraničí,“ přizvukoval Lindner, který tuto anomálii přikládá škrtům v rozpočtech redakcí. On sám si prý ale nemůže stěžovat, protože má v Respektu osvícené šéfy, kteří mu umožnili cesty do zahraničí. „Nejde jen čistě o peníze novinářů na cesty do zahraničí,“ navázala Francová s tím, že negativní titulky zkrátka na internetu, resp. sociálních sítích táhnou, o což soukromým médiím jde – aby zaujaly lidi a ti klikali na články. Negativní zprávy ale nejsou problémem jen v Česku. Neumann uvedl, že v Německu prý dokonce spustili kampaň s cílem dostat více pozitivních článků do médií.
„Mám dojem, že donedávna v médiích vystupovali stejní lidé, to se změnilo,“ upozornil německý novinář. V Sächsische Zeitung to pozorují v názorové rubrice, kde se diskutuje o palčivých otázkách z různých úhlů, k čemuž prý pomohlo i zjevení protiislámského hnutí Pegida, které do debat vneslo kontroverznost. „Bohudík za utečence a Pegidu, že jsme se mohli jako novináři vyvíjet,“ soudí Neumann, podle něhož ale média na druhou stranu naskakují na vějičku kontroverzním výrokům, které některé veřejně činné osoby vypouští právě s tímto záměrem. Neumann to ale nepovažuje za správné, ohled by se dle něho měl brát i na váhu, jakou mají lidé ve společnosti. I proto kritizuje prostor, jaký dostával v médiích protiislámský aktivista Martin Konvička se svými radikálními názory. „Mám dojem, že zastupoval menšinu, na jeho akce chodilo málo lidí,“ vypozoroval novinář.
Psali jsme:
Hovořilo se také o kultuře komentářů pod články. V německých médiích jsou dle Neumanna nastaveny docela úzké mantinely. Přes den je diskuze moderovaná, v noci se vypíná. V Česku vládne anarchie, o čemž se na vlastní kůži přesvědčila moderátorka diskuze Zuzana Liszová. Když před několika měsíci psala komentář pro jeden velký zpravodajský web, editor ji varoval, ať po zveřejnění raději nečte komentáře. Ona se i tak do diskuze podívala a přečetla si spoustu ošklivých poznámek na svoji osobu. „Někdo by měl diskuzi moderovat, reagovat na názory, které tam zaznívají,“ myslí si.
Do diskuze o uprchlících se zapojil i postarší pán, kterému se nelíbí přílišná tolerance většinové společnosti směrem k muslimské menšině. Představoval by si větší tlak na to, aby se přizpůsobila. V Teplicích potkává desítky zahalených žen, kterým jsou vidět pouze oči. Na druhou stranu, „my když přijedeme do Saúdské Arábie nebo Dubaje, nechodíme tam v plavkách po náměstí“. V médiích se prý navíc objevují zprávy o tom, že utečenci vyžadují rozdělené bazény.
„To, že už jste četl o příběhu z bazénu, to ukazuje, že se o věcech nemlčí,“ reagoval Lindner. Připustil ale, že se v Německu jistou dobu o určitých problémech mlčelo. Před několika lety psal reportáž ve Frankfurtu o radikálních islamistech a tehdy měla spousta lidí z úřadů a škol strach o kontroverzních věcech s novinářem otevřeně mluvit a také s ním nemluvila. Dneska je ale prý situace jiná a o kontroverzních tématech se v Německu vede diskuze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Štěchová
