Za úvodní téma si Petr Žantovský tentokrát zvolil nápad ministra vnitra Milana Chovance, že bude prosazovat změnu volebního zákona tak, aby na kandidátkách do sněmovních voleb musela být minimálně třetina žen. „Respektive druhého pohlaví. Kdyby tam tedy náhodou byla převaha žen, tak by muži museli být zastoupeni minimálně třetinou, což je hezký alibismus. A když se to nepodaří, tak se to bude sankcionovat třicetiprocentní srážkou ze státního příspěvku za získané poslanecké mandáty,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
S jemnou dávkou ironie o návrhu hovoří jako o zajímavé až kreativní myšlence, kterou v této důslednosti ještě nezaznamenal ani v tématu kvotací pro ženy, ani v žádném jiném podobném tématu. „Takové nápady jsou už čisté sociální inženýrství. Je úplně jedno, jestli žena má schopnosti, nebo nemá schopnosti, nebo muž, hlavně že má něco mezi nohama. To je velmi zásadní kvalifikační předpoklad, který zavádí do hry pan ministr vnitra. A věru nevím, komu přesně se touhle taktikou snaží zalíbit. Možná si myslí, že bude mít v nějakých příštích volebních kláních větší úspěch u žen, nebo u mužů, když budou mít zaručeno těch 33 procent,“ přemítá Petr Žantovský.
Jak slyší Dienstbier o sankcích, rozkvete jak květinka na louce
Vůbec ho nepřekvapuje, že se k tomuto tématu pro média hned vyjádřil ministr bez portfeje Jiří Dienstbier, který má na starosti lidská práva a rovné příležitosti. „Pan ministr Dienstbier, jak slyší slovo sankce, hned rozkvete jak květinka na louce a zajásá, protože sankce, to je přesně ono, čemu velice dobře rozumí. Takže také prohlásil, že kdyby se zavedl tenhle zákon, tak bez sankcí by nedával žádný smysl. Sankce jsou v přeneseném slova smyslu tedy smyslem tohoto zákona. Až takhle to neřekl, ale já si to tak umím interpretovat,“ konstatuje mediální odborník.
Psali jsme:
Návrh je podle něj naprostá hloupost a za hloupost ho považují i politici odleva doprava, od vládní koalice po opozici. „Ať už vezmu ANO, TOP 09 či ODS a myslím si, že i komunisté by měli na toto téma výhrady. Proto je zcela zjevné, že taková kravina nemůže Parlamentem projít. Aspoň ne v tomto složení. Možná bude tuto věc prosazovat paní Marksová, možná i několik dalších jedinců, ale projít to nemá šanci z hlediska stávajících politických vyjádření jednotlivých stran,“ tvrdí Petr Žantovský.
V okurkové sezoně Chovancovy kvóty u médií zaberou
Proto je přesvědčen, že tento návrh lze vnímat jen v jediném kontextu, a to jako okurkové téma, jímž se ministři Chovanec s Dienstbierem zviditelňují. „Dobře vědí, že je ´okurka´, že v médiích je toho méně ke psaní. Alespoň v českých médiích, protože pro česká média nejsou tak důležité zahraničně-politické události, kde je zatraceně mnoho co psát. Avšak česká média zajímají spíše stavy českých koupališť a kvóty pro ženy. Takže je zjevné, že tohleto téma u českých médiích perfektně zabere a pan ministr Chovanec se zviditelní. Žádný jiný výsledek to mít nebude,“ míní mediální analytik.
Druhé vybrané téma je neporovnatelně vážnější a týká se bojů v Pásmu Gazy. „To je opravdu velké drama a velká nepříjemnost, kterou rozpoutali bojovníci Hamásu tím, že zmasakrovali ty izraelské studenty. Ve čtvrtek jsem o tom sledoval debatu v Událostech, komentářích České televize, které se zúčastnila paní Aida El-Housseini, což byla v podstatě advokátka těch palestinských snah, a druhým účastníkem té diskuze byl pan Mojmír Kallus, který zastupoval židovské organizace,“ obrací Petr Žantovský pozornost ke komentovanému zpravodajství veřejnoprávní televize.
Stokrát zopakované tvrzení, že palestinská hnutí se pouze brání
„A paní El-Housseini permanentně vyjadřovala myšlenku, že palestinské hnutí – ona vzala osmnáct palestinských hnutí, nejen Hamás a Islámský džihád, ale i dalších šestnáct politických subjektů – působí koordinovaně a že to není jenom izolovaný Hamás a izolovaný Islámský džihád, ale že je to koordinované působení, a teď cituji - ´již jsou to obranné aktivity´. Tedy že když Izrael spustí nějakou bombu na nějaké – samozřejmě s velkým politováním – civilní cíle, jako třeba na tu nemocnici, tak to je ta příčina, proč se musí palestinská hnutí bránit,“ shrnuje mediální odborník vystoupení Aidy El-Housseini, členky Palestinského klubu v ČR.
Má ale za to, že zapomněla na ty izraelské studenty i na to, co bylo opravdu startovacím okamžikem této nešťastné války, a ignoruje to, protože se jí to nehodí do krámu. „Opakovala to snad stokrát za ten zhruba desetiminutový diskuzní blok, že se palestinská hnutí pouze brání a vlastně jsou hlavním nositelem mírové myšlenky. Tak to mně přijde velice zajímavé. Zajímavé mi přijde také to, že druhého účastníka diskuze pana Mojmíra Kalluse, který zastupoval židovské organizace, téměř nikdo nepustil ke slovu. Ani pan redaktor Borek, ani paní El-Housseini,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Členka Palestinského klubu v ČR nepustila nikoho ke slovu
Vyšly tak na něj jen dva krátké vstupy, ale ty stály za to. „V jednom z nich použil větu, která by se měla tesat. Cituji: `Palestinský lid by měl být chráněn před Hamásem a podobnými organizacemi`. A o to opravdu jde, že zájmy lidí a zájmy možná často i zmanipulovaných zfanatizovaných Palestinců zneužívají pro své vojensko-politické a ekonomicko-politické zájmy nějaké organizace, které si berou vlastní obyvatelstvo jako rukojmí. To je věta, která je strašně důležitá, v našich médiích však téměř vůbec nezaznívá. A tak je dobře, že ji řekl alespoň pan Kallus,“ oceňuje mediální analytik.
Mgr. Michaela Marksová
Debatu však podle něj moderátor David Borek absolutně nezvládl. „Stává se to v České televizi docela často, a nejen v jeho případě. Paní El-Housseini ho téměř nepustila ke slovu a on nebyl schopen se prolomit přes její neustálý tok slov. Ona se nenadechovala, nedělala tečky, nedělala pauzy. Ta paní to má naučené, má velmi dobrý rétorický trénink a ví, že když chce protivníka ubít – a má na to v České televizi vymezeno deset minut nebo kolik – tak prostě musí mluvit celou tu dobu. Nepustit nikoho ke slovu, a tím pádem vytvořit dojem, že vlastně celou dobu pravda zněla pouze z jejích úst,“ poukazuje Petr Žantovský.
V médiích nepadá otázka, jak čelit přívalu demagogie, lhaní a polopravd
Při pohledu na počínání zkušeného profesionála Davida Borka si během této debaty kladl jednu otázku. „Jestliže takovému přívalu demagogie, lhaní a polopravd není schopen čelit jeden televizní profesionál v nějaké marginální televizní debatě, tak jak potom chceme čelit a oponovat této demagogii jako národy, jako společenství, jak jim chceme čelit politicky, neřkuli tedy vojensko-politicky. To je opět otázka, která v našich médiích nepadá, a docela bych ji tam chtěl vidět,“ přiznává mediální odborník.
Na závěr si nechal komentáře českých sdělovacích prostředků na informaci, že náčelník Generálního štábu Armády ČR Petr Pavel byl vládou nominován na post předsedy Vojenského výboru NATO, a konfrontoval je s dvanáct let starou událostí. „Navrhnout pana generála Pavla na takovou funkci je samozřejmě báječná věc a kdyby se to povedlo, byl by pan generál určitě tím správným mužem na tuto pozici. Kolem toho byly ve všech médiích různé oslavné tanečky s připomínáním jeho zásluh v minulosti, třeba při balkánském konfliktu i odjinud, ale to všechno je naprosto v pořádku,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Návrh na funkci v NATO slaví média mnohem víc než pozici v rámci OSN
To, co ho v souvislosti se zprávou o nominaci generála Pavla zaujalo, bylo měření dvojím metrem, jehož se média dopouštějí. „Kdybych srovnal desítky řádků v novinách a minuty v různých elektronických médiích, které se na téma kandidatury pana generála otiskly nebo odvysílaly – a teď už nemluvím vůbec o tónu, ale jen o kvantifikačním hledisku – s mediálním ohlasem jiného mezinárodního významného jmenovacího aktu z roku 2002, kdy byl 8. července toho roku zvolen předsedou Valného shromáždění OSN Jan Kavan, bývalý ministr zahraničí, tak by to byl velký nepoměr,“ upozorňuje mediální analytik.
Aby nespoléhal jen na svou paměť, snažil se zpětně dobrat různých mediálních reakcí z té doby. „A zjistil jsem, že buď nebyly téměř žádné, nebo byly velmi strohé, jednověté. Anebo byly ještě přibarveny velmi negativním postojem dotyčného novináře vůči osobě pana Kavana, který právě v té době čelil různým svazkům Kato a různým dalším věcem a jistě nebyl mezi médii nejpopulárnější. Nicméně byl to předseda Valného shromáždění. A Valné shromáždění, jak víme, je nejvyšší operativní orgán Organizace spojených národů,“ připomíná Petr Žantovský.
Zvolení předsedou Valného shromáždění média jen tak odmávnout neměla
Novináři svou nevšímavostí a minimálním zájmem o to, že český představitel obsadil tak významnou pozici, jako by dávali najevo, že OSN je organizace, která nikoho nezajímá. „Když porovnám mediální ohlas na návrh jmenovat generála Pavla do funkce v NATO a mediální ohlas zvolení Jana Kavana do funkce předsedy Valného shromáždění OSN, tak je to asi sto ku jedné co do množství a asi miliarda ku jedné co do náklonnosti či empatii vůči těmto osobám. A to je opravdu výrazem naprostého selhání českých médií,“ tvrdí mediální odborník.
Sdělovacím prostředkům nevyčítá pozitivní empatii vůči generálu Pavlovi, ale vyčítá jim naprosto zaujatý a negativní postoj vůči Janu Kavanovi. „Můžeme si dnes o panu Kavanovi myslet ledacos. Bavili jsme se o Palestině a Jan Kavan je jedním z těch, kdo chodí na náměstí a řeční tam na téma práv palestinského lidu, jeho sebeurčení a samostatnosti. Jistě, Jan Kavan se dlouhodobě nějak politicky profiluje a nám se to může, ale i nemusí líbit. Ale to přece neznamená, že když je předsedou nejvyššího orgánu největší světové organizace, tak to můžeme jen tak odmávnout,“ dodává Petr Žantovský pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
