Psali jsme o hrůzném zacházení se seniory. A takto do toho vstupuje vláda

Mnozí senioři jsou naprosto opuštění a nemají se komu svěřit, i když je jim prokazatelně ubližováno. Není tak ani nikdo, kdo by se jich zastal. O to víc alarmující jsou pak zprávy, že na území České republiky vznikají neregistrovaná zařízení poskytující péči starým lidem nelegálně a zároveň nekontrolovatelně.

Na to, že díky tomu zde žijí zhruba na sedmi odhalených místech „ztracení" lidé, upozornila v minulých dnech ombudsmanka Anna Šabatová. Proč se o nich hovoří jako o ztracených? Právě proto, že skončili v neregistrovaných sociálních zařízeních určených starým občanům. Nemají tam však trvalá bydliště, většinou se o ně nikdo nezajímá, jsou často připraveni o veškeré své příjmy, výjimečné není ani to, že nemohou mít u sebe doklady. Po hrůzách, které vyplynuly na povrch v popisu podmínek v některých takových zařízeních poté, co se ParlamentníListy.cz začaly zajímat, jak je tomu v praxi, se tentokrát naše redakce zajímá o to, jaké kroky podniká Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), aby zabránilo tomu, že se bude nežádoucí jev šířit dál.

Řešíme to a hledáme cesty, tvrdí Ministerstvo práce a sociálních věcí

To potvrdilo, že problematiky takzvaných neregistrovaných služeb si je vědomo a intenzivně ji v současnosti řeší. A upřesnilo počty těchto zařízení, ovšem s poukázáním na to, že ne všude se jedná o průšvih.

„Hlavním problém je zejména poskytnutí kvalitní služby, odborného personálu a dodržování základních lidských práv, které v těchto neregistrovaných službách není vždy plně zajištěno. MPSV v této době ví, že existuje zhruba 80 těchto neregistrovaných služeb. Odborné odhady však hovoří o tom, že jich může být u nás až několik stovek. Na druhou stranu je nutné zmínit, že ne všechny tyto neregistrované sociální služby poskytují nekvalitní péči,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz mluvčí ministerstva Michaely Marksové-Tominové (ČSSD) Petr Habáň.

V oblasti poskytování sociálních služeb se tak vyskytují subjekty, které vykonávají činnosti odpovídající sociálním službám, aniž by měly k výkonu těchto činností oprávnění ve formě registrace. Jedná se zejména o tzv. ubytovny či hotely pro seniory. Služby, které jsou v těchto zařízeních poskytovány, jsou nejčastěji vykonávány na základě živnostenského oprávnění či prostřednictvím tzv. asistentů sociální péče. Jak ministerstvo zdůrazňuje, tento způsob poskytování sociálních služeb je v rozporu se zákonem o sociálních službách, pokud nelze prostředí, ve kterém je tato terénní služba poskytována, posoudit jako přirozené prostředí klienta. Bohužel, k tomu, aby se věc mohla pohnout z místa a začít řešit, bude nutná spolupráce hned několika rezortů.

Neregistrovaných zařízení pro seniory mohou být stovky

„V této souvislosti je také nutné zmínit, že tuto oblast musíme skutečně řešit i s dalšími rezorty, zejména Ministerstvem průmyslu a obchodu, které má v gesci živnostenský zákon, protože v těchto službách jsou poskytovány základní činnosti, jakými je poskytování ubytování nebo stravy (viz běžné hotely, penziony). Musíme tedy jasně oddělit tyto běžné komerční služby od tzv. neregistrovaných sociálních služeb,“ konstatoval dál Habáň.

Kdy se o problému začalo opětovně mluvit? „Ochránkyně lidských práv navštívila sedm takových zařízení a zjistila v nich vážné nedostatky, které lze v souhrnu označit za špatné zacházení s klienty. Těmi jsou staří, nemocní či zdravotně postižení lidé závislí na péči. Jsou přitom vystavováni zvýšenému riziku ohrožení zdraví, života a lidské důstojnosti. I proto vyzývá k tomu, aby lidé byli velmi opatrní a ověřovali si informace, než do nějakého zařízení, které nabízí péči a sociální služby, svěří své rodiče, prarodiče či jiné blízké,“ sdělila před několika dny ParlamentnímListům.cz mluvčí úřadu ombudsmanky Iva Hrazdílková.

Černého Petra drží mnohdy i zařízení registrovaná

Jak dále vyplynulo při bližším dotazování, ukázalo se, že hrůznosti toho, co se v Česku v péči o seniory děje, však nejsou spojeny vždy jen s neregistrovanými zařízeními.

„Já bohužel musím konstatovat, že o závažných problémech jsme často informováni jak ze zařízení, která nejsou úplně legální, či řekněme podle zákona o sociálních službách, tak i ze zařízení, která jsou normálně registrována, a to, co stanoví zákon pro jejich provoz, splňují,“ uvedl například Jan Lorman, předseda občanského spolku Život90. Podle něj je problém v tom, že zcela jistě zůstávají mnohá neregistrovaná zařízení utajená či minimálně bez vědomí jakýchkoli úřadů, takže i když se v nich může dít cokoli, seniorům hned tak nikdo asi nepomůže.

Ztracení lidé, pro které již není místo návratu?

„Víte, oni jsou ti lidé, jakmile se tam dostanou, de facto ztracení. Už se nemají kam vrátit. Rodina o ně nemá zájem, oni v těch neregistrovaných zařízeních nemají ani možnost trvalého pobytu, takže o nich skoro nikdo neví – nikdo neví, co se s nimi děje, co prožívají. Pokud jsou mentálně v pořádku, stejně si nemají komu ani postěžovat. Kontrolní mechanismy se na ně nevztahují. Nedokážu však pochopit, že i když se v některých případech podařilo týrání či hrubé zanedbávání péče i zdokumentovat a natočit, nikdo se tím komplexněji nezabývá. Měl jsem možnost vidět na vlastní oči to, co se dělo v Červeném Újezdu u Teplic – tam se zanedbávaly hygienické předpisy, porušování práv pacientů, lidská práva. Policie to podle řady svědectví asi věděla, ale nekonala. Proč? Proč to alespoň neprověřila – vždyť v takovém případě měla právo tam vstoupit. Vždyť tam byly i na chodbách lidské výkaly, o tom, jaká byla péče o samotné pacienty, ani nechci detailněji hovořit,“ připomněl jednu z nejznámějších medializovaných kauz Lorman.

Své o utrpení mnohých seniorů ví i Michaela Sladká, a to díky tomu, co svěřují takzvané Senior lince. Že skoro nikdy nejde o pozitivní zprávy, není třeba zdůrazňovat. Většina ze seniorů se svěřuje s osamělostí, která někdy hraničí až s touhou ukončit život, velké množství je i seniorů, kteří jsou týráni. Svěřují se třeba na této lince se svými negativními prožitky spojenými s péčí v ústavech?

„Týrané oběti v ústavech – a skutečně je jedno, zda v těch registrovaných, či nikoli, poněvadž se tak děje bez ohledu na to – se na naši linku obracejí jen zřídka. Bývají často nepohybliví, což jim též tuto možnost ztěžuje, ale navíc netuší, jak efektivně by se problém dal vyřešit, když si budou stěžovat na personál, na kterém jsou závislí. Proto jsou telefonáty od těchto seniorů spíše výjimkou – jednou, dvakrát za rok,“ řekla Michaela Sladká ParlamentnímListům.cz. Kvůli opuštěnosti mnohých seniorů v takovýchto ústavech nejsou zaznamenávány ve větší míře ani stížnosti příbuzných.

Bude jasno už do konce září, co s tím?

Žalostnou situaci se pokouší usměrnit a napravit v co nejkratší době nyní hlavně Ministerstvo práce a sociálních věcí. „Do konce letošního září bude ze strany ministerstva zpracován doporučený postup ke stíhání neregistrovaných služeb (zřejmě by se jednalo o správní delikt § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách). Tato kontrola je v současné době plně v gesci krajských úřadů. MPSV tak může pouze upravit metodický postup, jak mají krajské úřady postupovat. Tento doporučený postup bude definovat znaky neregistrované sociální služby a specifikovat kompetence jednotlivých aktérů, kteří se podílejí na procesu stíhání poskytovatelů tzv. neregistrovaných služeb (zejména krajské úřady, úřad práce, obecní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí),“ vysvětlil pro čtenáře ParlamentníchListů.cz Petr Habáň z tiskového oddělení MPSV.

Jak doplnil, třetí část popisovaného postupu bude obsahovat pravidla pro samotný proces stíhání, vedení správního řízení. V současnosti již metodicky Ministerstvo práce a sociálních věcí prý podporuje krajské úřady ve stíhání těchto neregistrovaných sociálních služeb. „V budoucnu dále plánuje též návrh legislativních změn, které pomohou řešit tuto problematiku. To je především rozšíření kompetencí registrujícího orgánu, případně změny v institutu asistenta sociální péče. Novelu zákona o sociálních službách, která bude komplexně tuto oblast řešit, připravíme v průběhu roku 2015,“ slibuje Habáň. Nutno doplnit, že na MPSV letos v červnu vznikla i pracovní skupina, která řeší lidská práva v oblasti sociálních služeb, což zahrnuje i tuto oblast.

Zajímejte se o to, kam umísťujete své blízké, vyzývá ombudsmanka

Výše popsaný stav – který je samozřejmě podstatně hlubší - naznačuje, že je třeba se jím skutečně urychleně zabývat. Snad první dobrou vlaštovkou toho, že se něco začne měnit, jsou nejen avizované kroky Ministerstva práce a sociálních věcí, ale také razantní postoj ochránkyně lidských práv Anny Šabatové. Ta důrazně varuje před nejrůznějšími zařízeními, která bez povinného oprávnění, což znamená nelegálně, poskytují péči. Upozorňuje opakovaně na to, že se tím vyhýbají veřejné kontrole, nemusí se řídit standardy kvality péče, chybí v nich odborný personál, klienti jsou nepřijatelně omezováni.

„Za nelegální poskytování péče mohou krajské úřady ukládat pokuty až do výše 1 milionu, v některých případech může neoprávněná činnost přerůst až v trestný čin,“ uvedla ombudsmanka.

Jenomže, jak bylo uvedeno na začátku, jde stejně jako v případě ubytoven pro sociálně vyloučené občany opět o výhodný byznys. Nebo minimálně se to tak může zatím pro různé „podnikavce“ jevit. Zatímco registrovaná zařízení musí dodržovat stropy dané zákonem - tudíž nechávat klientům 15 procent jejich důchodu, neregistrovaná zařízení vyžadují veškerý příjem seniora. K tomu berou často ještě příspěvky od příbuzných, takže měsíčně vyjde cena za jedno lůžko na 25 tisíc korun.

Podnikavci vidí možnou „zlatou žílu“. Podaří se je včas zastavit?

Ten, kdo si chce založit a otevřít zařízení pro seniory legálně, musí se podle současného platného zákona registrovat u příslušného krajského úřadu. Poté jej mohou úředníci pravidelně kontrolovat, zda dodržuje normy. Noví podnikatelé (či podnikavci), kteří se však v této „branži" začínají objevovat, toto obcházejí. A stačí jim k tomu poměrně málo - uvést, že otevírají pro staré lidi „dům", „centrum" nebo „penzion". Tím pádem se zákon na jejich zařízení nevztahuje.

Senioři na sklonku života zažívají různá utrpení

Závěrem je třeba připomenout to, že senioři mnohdy čelí mnoha problémům. A jak v ústavech, tak mnohdy i uprostřed zdánlivě idylických rodin. Dokazují to statistická čísla, která ukazují, že počty násilných činů na starých lidech jsou v Česku stále vyšší. Malou sondu do života této skupiny společnosti nabízí telefonní linka Senior telefon. Eviduje třikrát více týraných seniorů než v roce 2011.

Číslo, které označuje počet hovorů, které se týkaly násilí na seniorech nebo jejich týrání, roste meziročně minimálně o sto. Na tuto linku, kterou provozuje spolek Život 90, se za posledních 10 let dovolalo 136 388 seniorů v problematických životních situacích.

Týraných seniorů, či těch, co trpí samotou, přibývá

„Počet hovorů v oblasti domácího násilí a týrání narůstá. Hovory s touto tématikou často doprovázejí i sebevražedné myšlenky. Ze statistik vyplývá, že za poslední rok stoupl počet hovorů, které se sebevraždou souvisely, o dalších 60,“ potvrdila Dana Kroupová, která v Životě 90 krizovou telefonní linku Senior telefon vede.

V roce 2013 volalo na Senior telefon celkem 12 423 klientů. Z tohoto počtu bylo týrání zastoupeno ve 450 případech, domácí násilí ve 246 případech a 315 hovorů řešilo sebevražedné tendence seniorů. Nejčastějším tématem hovorů na Senior telefonu však dál zůstává samota, pocit opuštěnosti a deprese ze ztráty blízkých lidí nebo sociálního kontaktu.

Letos, za prvních 5 měsíců roku, se na Senior telefon dovolalo už 5418 klientů. Od ledna do května 2014 bylo 164 hovorů s tématem týrání, 124 o domácím násilí a 117 hovorů se týkalo sebevražd.

Senior telefon 800 157 157 je jediná nonstop bezplatná linka důvěry pro seniory v Česku. Život 90 je organizace, která poskytuje služby seniorům a jejich blízkým. Vedle provozu telefonické linky důvěry instaluje a provozuje též službu tísňové péče s tísňovým tlačítkem, organizuje vzdělávací a rekondiční aktivity pro seniory, provozuje odlehčovací pobytové centrum, pečovatelskou službu a seniorské Divadlo U Valšů.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.