Kdo v Ústeckém kraji vyhraje volby?Anketa
Bylo to v době, kdy se ministrem vnitra na kratší dobu stal lidovec Cyril Svoboda (2. ledna 1998 – 22. července 1998, pozn. red.), toho času poradce premiéra Babiše pro ústavní a legislativní záležitosti. Jako novopečený člen kabinetu se rozhodl, že by bylo politicky vhodné, aby měl přehled o rozpracovaných, živých a závažných kauzách.
Proto dorazil s patřičným doprovodem na útvar provézt revizi.
A jak se sluší, byl patřičně přivítán.
Celé vedení útvaru bylo nastoupeno v pozoru a čekalo, jak se projeví. Byl tam Evžen Šírek, jeho náměstek Zbyněk Čermák, vedoucí odborů a dokonce i náměstek policejního prezidenta Jan Zátorský. Pak už to šlo ráz na ráz. Ministr rozrazil dveře a hned mezi nimi poručil: „Připravte mi k seznámení všechny zajímavé a závažné spisy!“
A bylo zle.
Šírek to samozřejmě odmítl a ministr mu suše oznámil, že ve funkci skončí. Pak za sebou zabouchl dveře.
Šírek následně pověřil svého náměstka Čermáka řízením útvaru a se Zátorským se vydali za policejním ředitelem s tím, že mu na stůl položili služební průkazy a oznámili, co se stalo a že končí. Policejní prezident se tehdy také zachoval víc než zajímavě. Dvojnásobnou rezignaci odmítl a osobně zavolal ministrovi, že za podřízenými stojí, vrátil jim služebáky se slovy, že se zachovali správně.
Evžen Šírek to protentokrát ustál.
Pak došlo k dalším politickým změnám a na post ministra vnitra nastoupil Stanislav Gross (ČSSD) a na post policejního prezidenta Jiří Kolář. Ale i na protikorupční službě došlo k jedné zásadní, a jak se později mnohokrát ukázalo i velice důležité věci. Vedoucí oddělení operativy Karel Tichý přišel s nápadem a plánem na založení kriminálního spisu, který by měl za úkol mapovat prorůstání organizovaného zločinu do státní správy.
Šírek souhlasil, Tichý dostal zelenou, a tak vznikla „KRAKATICE“. Její ústřední postavou se stal František Mrázek. Šírek nechal udělat analýzy všech starých případů a Tichý díky svým policejním informátorům začal dodávat aktuální informace z prostředí. Byly nasazeny odposlechy a začala se využívat i sledovačka. Spis se plnil a rozrůstal. V krátké době na něm pracovalo celé operativní oddělení. Dokonce došlo i k navázání přímé spolupráce s BIS a pražskou mordpartou. Spolupráci podepisoval Šírek a někdejší sekční šéf BIS František Bublan. Dokonce byl zapracováván i pokyn prezidenta Havla, aby lidem ve spise v čele s Mrázkem byla věnována náležitá pozornost, protože jejich činnost je dokonce i českému státu nebezpečná. Žádost tehdy adresoval prezident cestou BIS právě i policejním republikovým útvarům ÚOOZ a ÚOKFK. Šírek za útvar odpověděl: „Informace máme a konáme.“
Jan Kubice dodnes nepochopitelně uvedl, že oni v ÚOOZ informace nemají prakticky žádné. Kdo je František Mrázek, prý Kubice netušil.
Celou práci tak odváděl útvar řízený Evženem Šírkem. Zprávy byly předávány kontaktním pracovníků BIS. Činnost byla směřována k získání a nalezení jakýchkoli přímých důkazů, jež by vedly k realizaci rozpracovaných osob. A pracovníci protikorupční policie se nestačili divit, jaké osoby se kolem Mrázka vyskytují. Politiky nevyjímaje.
A pak došlo k tomu, k čemu vlastně muselo v našich podmínkách nutně dojít.
František Mrázek se začal zjištění o svém rozpracování dozvídat. A začal provádět protiopatření za využití jak peněz, tak samozřejmě jemu zavázaných osob na všech možných místech a funkcích. A že jich bylo!
Útok, jak jinak, vedl proti řediteli Šírkovi, jeho kolegům, podřízeným a vlastně proti skoro celému útvaru. Hlavní úder chystali tehdejší Mrázkovi nejdůležitější chábři; „vládní kancléř“ Miroslav Šlouf a bývalý pracovník BIS, v té době bezpečnostní ředitel NBÚ, Martin H.
Nejen o jeho působení v BIS, kde se dodnes prolíná řada citlivých jmen, zase příště.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
