Po úvodním stručném představení diskutujících položil redaktor týdeníku Respekt Tomáš Sacher otázku Matěji Stropnickému, který se kdysi údajně vyjádřil, že „v Česku se netoleruje elitnost“ či snaha elitou se stát. A jak to tedy bývalý pražský radní vidí? Ten sám sebe za elitu nepovažuje, jelikož z tohoto výrazu cítí určitý negativní nádech. „Do určité míry sdílím to, že ti, kdo se vnitřně považují za elity, k tomu často nemají moc dobrý důvod.“

Dokumentarista Vít Klusák vyjádřil zděšení nad tématem debaty a oponoval Stropnickému. „Já jsem vlastně nezažil nikoho, kdo by o sobě prohlásil, že je elita,“ řekl s tím, že nelze usuzovat, kdo se za co vnitřně považuje, protože to nevíme. Zmínil i vystoupení prezidenta Zemana na Albertově, kdy prezident mluvil o pseudoelitách, což Klusák bere jako nálepku.

Stropnický následně mluvil o tom, že podle něj má většina společnosti určité cíle. „Buď být úspěšný, nebo být bohatý, nebo být slavný, nebo být mocný, nebo něco jako být dobrý umělec, nebo oceňovaný sportovec,“ řekl Stropnický a dodal, že takové lidi společnost vidí jako elity, a pak ohodnotil debatu jako smysluplnou.

Po první výměně názorů následovala diskuze na téma „pražská kavárna“. „Je to mýtus, je to způsob, jak se někoho zmocnit tím, že ho pojmenujete. To je indiánský mechanismus,“ řekl Klusák a popsal jej jako dobré píár. „Ti, které tím Zeman myslí, nesedí pouze v pražských kavárnách, ale sedí stejně tak v olomouckých, brněnských a plzeňských kavárnách,“ dodal. Podle něj je to „pracující inteligence“ a ze strany Zemana „šikovný způsob, jak se vypořádat s názorovým oponentem“.

„Spousta lidí na to slyší. Představím si lidi, se kterými jsem natáčel v Moravskoslezském kraji, že když to prostě zaslechnou, tak si představují, že v těch pražských kavárnách vysedávají umělci, kteří berou granty, nemají pořádně nic na práci, vymýšlejí nějaké srandy, jak někam pověsit rudé trenky a podobně. Jsou to nýmandi,“ popsal Klusák, jak někteří lidé vnímají „pražskou kavárnu“.