„Analýzy hovoří o tom, že se Turecko blíží Sýrii a Iráku. Propadá se do vnitřního chaosu. Pokud se nic nestane, bude z Turecka ‚failed state‘, tedy zhroucený stát. Turecká migrace bude v tom případě silnější než syrská,“ sdělil poslanec Ivan Gabal. Stalo se na debatě „Rozhodí Turecko Evropskou unii?“ v Malostranské besedě. Odborníci se tam vyjadřovali k velmi důležité, ale často zapomínané roli Turecka v dnešním světě.
Referendum na jistotu
V Turecku právě nyní probíhají dalekosáhlé změny. V noci na sobotu tamní parlament odhlasoval ústavní reformu, která posílila pravomoci prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a otevřela mu cestu, aby mohl na jaře uspořádat referendum o ústavních změnách. Podle nich by mohl hodně neomezeně vládnout až do roku 2029. V Německu se v tomto ohledu píše o „Erdoganistánu“.
Podle nezávislé novinářky Terezy Engelové Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje loni získala v průzkumech přes padesát procent a dá se předpokládat, že ho tato voličská základna bude podporovat. „Není to ale tak, že by všichni chtěli prezidentský systém a podpořit ztrátu exekutivních pravomocí parlamentu. Proti jsou nicméně jen republikáni a prokurdští poslanci. Dvanáct z nich ale nyní sedí ve vazbě. Situace v médiích je dost problematická. Opoziční hlasy se nemají k lidem jak dostat, šíří se jen přes sociální sítě,“ dodala.
Ostatně, jak zmínil Gabal, kampaň podporující změny ve prospěch Erdogana už je v Turecku v plném proudu. Nedávno tam byl na služební cestě a viděl billboardy, na nichž je současný prezident přirovnáván k zakladateli tamní republiky Kemalu Atatürkovi.
„Turecko zažilo jen málo stability a lidé se tam bojí rozvratu. Budou hlasovat pro stabilitu, kterou spatřují v osobě prezidenta. Erdogana podporují muslimští, ale i ostatní turečtí nacionalisté. Nemyslím si však, že se Turecko propadne do občanské války. Nicméně je na hranici ekonomického kolapsu,“ dodal rozhlasový komentátor Jan Fingerland.
Diktátor Erdogan
Na akci Institutu pro křesťansko-demokratickou politiku dále sociolog Ivan Gabal poznamenal, že Erdogan jako turecký premiér začal v roce 2003 velmi dobře. Tehdy se rozvíjelo technické školství, země hospodářsky rostla, i když velké obchody byly uzavírány občas přes premiérovy příbuzné a známé. Dokonce vedl jednání s představiteli kurdské opozice. „Do roku 2015 by se o Erdoganovi dalo hovořit jako o základním modernizátorovi Turecka. Odchodem USA z Iráku, vznikem Islámského státu, vzrůstem kurdského nacionalismu a s dalšími problémy nastal zlom,“ dodal.
Podle Engelové se posílením pravomocí dostane prezident dříve nebo později do pozice diktátora, který půjde tvrdě proti opozici, což vzbudí nesympatie a protesty. Z Turecka začnou utíkat lidé, mezi prvními intelektuálové. „Erdogan tlačí banky do nízkých úroků. Tři zahraniční banky už ohlásily, že z Turecka odejdou. Začne do toho tlačit i domácí banky, což ještě prohloubí ekonomické problémy,“ doplnila.
Rusové a gülenisté
V kazašské metropoli Astaně se nyní konaly mírové rozhovory o Sýrii za účasti Turecka, Ruska, Íránu, syrské vládní delegace a některých povstaleckých skupin. Podle Fingerlanda může za vliv Ruska v regionu hodně samo Turecko s tím, že Vladimir Putin je lepší hráč než Erdogan. „Nemyslím si, že by Turecko mohlo ohrozit Evropu. Nebezpečím ale je vlastní cesta, tedy velká chuť Turecka paktovat se s Ruskem,“ dodal.
Po loňském červencovém pokusu gülenistů o puč to prý v Turecku vypadá jako v Československu po srpnu 1968. Vládne tam tuhá normalizace, probíhají neustálé čistky. „Je ale třeba vědět, že gülenisté byli hodně bráni jako sekta a nepanovala k nim velká důvěra,“ podotkla Engelová. Turecko se stále cítí být vůdcem sunnitského světa a může používat měkkou sílu na Balkáně, na Kavkaze a v arabském světě. Nelze také zapomínat na tři miliony Turků v Německu, kteří se stále více přiklánějí k Erdoganovi, což by také mohl být problém. Jak dodal Gabal: „Nesmíme mistrovat na Turecko.“ Z debaty bylo zřejmé, že se Tureckem musíme mnohem více seriózně zabývat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
