Ovšem začněme popořádku – tedy tím, proč vůbec ukrajinský autor představuje knihu napsanou v ukrajinském jazyce v Praze. Chernilevskyi utrpěl pět střelných zranění na centrálním kyjevském náměstí v noci z 18. na 19. února tohoto roku. Střely mu zpřerážely stehenní kost a předloktí.
Psali jsme:
Ovšem když krátce i během představení své knihy na události oné noci vzpomíná, mluví o tom, že měl vlastně štěstí. Je to pro něj typické. Čiší z něj totiž neuvěřitelná vitalita, optimismus, což potvrzoval i v dobách, kdy mu rozhodně dobře nebylo a kdy ležel v motolské nemocnici. I tam se prý snažil maximálně pomáhat, být co nejméně v centru pozornosti. Jak prozradila koordinátorka pomoci Svitlana Porche, v Motole vzpomínají na tohoto ukrajinského básníka a profesora velice rádi i proto, že se snažil být vždy veselý, pomáhal v rámci svých možností i s péčí o další pacienty a nesporně bylo znát, že je velmi vzdělaný. Ale vraťme se k tomu, co ho do motolské nemocnice a České republiky vůbec přivedlo? Jak se stalo, že byl zraněný?
Milenecké tragédie – nejen na Majdanu
„Těch střel vyslaných ke mně bylo víc, část mě ale nezasáhla. Pamatuji si, že je našli v bundě a v mých věcech. Kdybych stál k odstřelovači čelem, tak by mě zasáhly a byl bych mrtvý," popsal. Na otázku ParlamentníchListů.cz, jak pak vnímal sled událostí, které přinesly na Majdan násilí, radikály a extrémisty, reagoval se slovy, že on sám se pokládá za pouhého pozorovatele.
„Na Majdanu jsem byl, protože se do pouličních bojů zapojili moji studenti,“ řekl. Přiznal pak i to, jak mladí lidé přicházeli původně na Majdan skutečně s touhou něco změnit, hledali cestu k něčemu novému. „Jsem přesvědčen, že se rodí nová společnost. Ti mladí, co se o politiku nechtěli zajímat, najednou pochopili, že jsou její součástí, že nemohou stát stranou. Přesto tam mnozí chodili – třeba i v mileneckých dvojicích – kluk s holkou. Rozhodně tam nešli s tím, že by chtěli, aby do nich někdo začal střílet – přesto se tak stalo,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz profesor, který na Ukrajině vyučuje na dvou vysokých školách. Nutno dodat, že milenecké tragédie i zrada se staly i hlavní nití, která se prolíná celou jeho právě vydanou básnickou sbírkou.
Přišel na Majdan varovat své studenty, zasáhlo ho pět střel
A proč se v osudnou noc ocitl i on na Majdanu? „Chtěl jsem své studenty, kteří tam byli, varovat před nebezpečím a pomoci jim,“ reagoval. Popsal, že cesta Kyjevem na centrální náměstí mu však tehdy zabrala více než dvě hodiny, protože v důsledku nepokojů nejezdila městská hromadná doprava. A byl zraněn.
V rámci humanitárního programu MEDEVAC se nakonec dostal leteckým speciálem spolu s dalšími 38 raněnými na hlavním kyjevském náměstí do České republiky. Léčba jeho zranění si vyžádala tři měsíce.
148 básní o lásce, zradě i jako hold všem, co pomáhali
„Byl to přechod z očistce přímo do ráje,“ vzpomíná i nyní na ty dny, které mu umožnily opustit běsnící zónu v jeho domovině. Jak přiznal, svá slova opakuje i nyní, měl je na jazyku i v okamžiku, kdy v červnu z Prahy odlétal a vracel se na Ukrajinu. Stanislav Chernilevskyi ve své vlasti patří k významným literátům, jeho básně patří do výukových osnov středních škol. Popis nálady v tomto duchu nechybí pak ani v jeho 148 básních. Některé z nich velice zaujatě a poutavě v Kavárně Modrý orel na Starém Městě přednesl – i proto, že jsou jakýmsi holdem a poděkováním všem, kteří mu pomohli. Mnozí z nich byli totiž i hosty jeho vystoupení.
Psali jsme:
„Za to, že jsem se mohl léčit v Česku, jsem vděčný,“ uvedl Chernilevskyi, který si pobyt na lůžku během léčby prý krátil četbou Jaroslava Haška a psaním básní. Ty tvoří ucelenou sbírku, kterou pojmenoval Český sešit. Ve verších propojuje kulturu obou zemí a mísí ji s událostmi, které zažil na Majdanu.
Básně jsou velmi melodické, se zajímavou skladbou, a proto bude zřejmě velmi náročné najít básníka, který by verše tak, aby jim byla zachována jejich originalita, jež vynikne právě v ukrajinštině (a slovech, které prý někdy nutily i rodilou Ukrajinku, jež mu sbírku ilustrovala, k hledání ve slovníku), přeložil. Přesto to Chernilevskyi na dotaz ParlamentníchListů.cz nevyloučil. Konstatoval však s úsměvem, že by ideální bylo, v případě překladu do českého jazyka, pokud by ještě žil český básník (a nositel Nobelovy ceny za literaturu) Jaroslav Seifert.
Ihned, co zranění Ukrajinci v ČR přistáli, zvedla se obrovská vlna solidarity
Nutno dodat, že během setkání, v němž dominovali hlavně krajané z Ukrajiny, však byl dán prostor i dalším lidem, bez kterých by sbírka zřejmě nemohla nikdy vyjít. Navíc se významným dílem podepsali na praktické pomoci všem, co do České republiky byli převezeni.
Psali jsme:
„Víte, zatímco byl na východ od nás Majdan v Kyjevě, my jsme zažívali s příletem zraněných Ukrajinců Majdan tady v Česku. Bylo to velmi náročné, ale solidarita, která vznikla, byla naprosto skvělá. Okamžitě nabízeli jakýkoli druh pomoci Ukrajinci, co zde žijí, někteří Rusové i Češi. Nemocnice byly zaplaveny mandarinkami a různými pochutinami, kterými pacienty zásobovali ti všichni lidé dobré vůle. Jelikož to zranění nemohli ani všechno sami sníst, měli jsme možnost dávat ovoce a všechny ty dobroty i na jiná oddělení nemocnic, českým pacientům –hlavně těm dětským,“ popsala Svitlana Porche z Arcidiecézní charity Praha, která je ředitelkou Střediska Migrace a veškerou sociální pomoc organizovala do nejmenších praktických detailů. Když však na její hlavu pronesl Stanislav Chernilevskyi chválu, odmítla ji se slovy, že pouze dělala to, co je úkolem sociální pracovnice. Možná, že takovou reakci básník očekával, a tak dopředu vyjádřil poklonu této ženě i tím, že přímo její jméno hned v několika básních zmínil. Ostatně profesor upozornil v souvislosti s prací Svitlany Porche ještě na jednu další věc. Totiž to, že za zraněnými pacienty chodily denně davy lidí, což působilo potíže chodu nemocnic.
Fotogalerie: - Pražský Majdan 5.10.2014
Fotogalerie: - Pražský Majdan 21.9.2014
Byly to davy jako před Mauzoleem, popsal básník rychlou snahu pomoci
„I když to někdy byly mladé krásné Ukrajinky a viděl jsem, že tam k nám na pokoje mířily zástupy lidí téměř stejně jako do Mauzolea, bylo jasné, že s tím bude třeba něco udělat. A paní Svitlana s tím měla opravdu hodně práce a starostí. Přesto to zvládala a byla vždy vstřícná a milá,“ popsal Chernilevskyi.
Závěrem ParlamentníListy.cz položily autorovi básní otázku, jak nahlíží na to, co se od událostí, kdy on byl zraněn a léčil se u nás, dělo na Ukrajině. Zda vnímá na aktuálním vývoji něco pozitivního.
„Jak už jsem řekl, vnímám jako velice dobré to, že se tam rodí nová společnost. Pozitivní je také to, že po Majdanu nevznikl na Ukrajině z nějaké osobnosti kult –jako například v Rusku. Tam vidíte, jak si lidé udělali kult z Vladimira Putina a jeho tvář je téměř všude – na matrljoškách, na čepicích, na tričkách, různě po zdech. Na Ukrajině se po Majdanu objevují spíše erby, vlajky, natírají se mosty žlutomodře na znamení naší státní vlajky. A to vnímám velice symbolicky. Ty mosty mají lidi spojovat, pomáhat je přenést někam, kam směřují a chtějí,“ uzavřel Chernilevskyi.
Básně vyšly u nás, budou převezeny na Ukrajinu. Opět pomohli krajané
Uznávaný ukrajinský básník, režisér a profesor Kyjevské divadelní národní univerzity Stanislav Chernilevskyi vydal svoji knihu v Nakladatelství Akropolis. Básně ilustracemi doplnila Zinayida Gavrylyuk. Jelikož ukrajinská knihkupectví mají problém s distribucí, bude se tato sbírka distribuovat s humanitární pomocí. Aby se knihy na Ukrajinu vůbec dostaly, předal básníkovi, který již opět vyučuje na ukrajinské univerzitě, do Prahy si vlastně jen "odskočil" a vrací se v příštích dnech zpět do vlasti, zástupce Ukrajinských odborů (což je organizace působící na českém území) Karas Kostjuk šek na finanční částku, která dopravu zaplatí. Stejně tak uhradí Stanislavu Chernilevskyimu i cestu z České republiky domů.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
