Z úst řečníků středeční svatováclavské demonstrace zaznívala řada varovných slov o muslimských přistěhovalcích. Nejčastěji bylo poukazováno na protichůdnost hodnot, které příchozí muslimové vyznávají, či bezpečnostní riziko, které by pro nás mohli představovat, neboť nevíme, jestli někdo z nich není náhodou potencionální terorista, který nás vyhodí do vzduchu.
„Od dob proroka Muhammada měl islám Evropu ve svém hledáčku. Nedávno započatá takzvaná uprchlická krize se pro islám snaží dobýt to, co není schopen sám vytvořit,“ varoval kupříkladu šéf britské Pegidy Tommy Robinson. „My nemáme kam jít jako někteří, kteří k nám přicházejí z různých zemí, neumějí si doma udělat pořádek a myslí si, že tady budou drancovat naše sociální systémy a poroučet nám, jak jsou zvyklí ve svých zemích,“ rozhorlil se exsenátor Vladimír Dryml, který nyní znovu usiluje o post senátora jako nezávislý na kandidátce Úsvitu.
„Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom zastavili pogrom, který se na nás řítí,“ apeloval na přítomné bulharský protiislámský aktivista Julian Ivanov, koordinátor dobrovolnické gardy Vasil Levský.
Podrobnosti o demonstraci si můžete přečíst ZDE
V podobném duchu hovořili i jiní návštěvníci demonstrace, se kterými na místě mluvila redaktorka ParlamentníchListů.cz.
„Oni se množej jako zrzaví mravenci. Na počet nás za chvíli přebijou, protože se prostě množej. Mají iks dětí a za chvíli tady bude černo,“ obává se jedna z dam, kterou redaktorka ParlamentníchListů.cz oslovila po skončení demonstrace. „Co si budeme povídat, všechny války byly ve jménu nějakýho boha. A voni tydlencti, kdo nevěří v jejich Alláha, tak co? Je o hlavičku kratší, nevěřící je pro ně absolutně nepřijatelnej,“ dodala.
Fotogalerie: - Chceme bezpečnou zemi
Paní Slavíčková, která emigrovala z Československa v roce 1968 po vpádu vojsk Varšavské smlouvy a několik desítek let žije ve Švýcarsku, rovněž sdílí obavy z muslimů. „My jich máme sedmdesát tisíc novejch a to možná ještě není konec,“ vzkázala Čechům.
Čtvrť ve městě Winterthur, kde bydlí se svým manželem, přirovnává k nechvalně proslulé bruselské čtvrti Molenbeek, která je považována za jednu z líhní islámských teroristů. Pocházel odtud i hlavní strůjce pařížských útoků Belgičan marockého původu Abdelhamid Abaaoud. V Molenbeeku také bydlel Salah Abdeslam, komplic pařížských útočníků, kteří v listopadu 2015 povraždili v Paříži více než sto lidí.
Ve švýcarském městě dle Slavíčkové, podobně jako v Bruselu a dalších evropských městech dochází k radikalizaci muslimů. „Je tam taky ta moše (mešita, pozn. red.), kde imám hlásá nenávist a tak dále. Tři se tam zradikalizovali, odešli bojovat k Islámskému státu. A nic se proti němu neděje,“ rozčilovala se.
Ve Švýcarsku by prý nebyla demonstrace proti islámu vůbec možná. „Máte tady bohužel větší svobodu slova než tam,“ posteskla si. „Švýcarsko, taková pěkná země, kdo by to byl řekl,“ podivovala se kolemjdoucí, která zaslechla slova paní Slavíčkové.
„To je celá velká industrie. Pracují v něm sociální pracovníci, soudci a já nevím, co všechno, a ti se tam tím živěj,“ objasnila Slavíčková švýcarský systém, který pečuje o uprchlíky.
S projevy islámu, které mnozí považují za neslučitelné s našimi hodnotami a zvyky, jako je zahalování žen nebo zákaz podávání vepřového masa v restauračních zařízeních, se Slavíčková nesetkala. „Ale setkala jsem se s tím, že na koupališti se muslimky dožadují toho, aby tam mohly chodit v burkinách. Už mají extra koupaliště u Basileje,“ upozornila s tím, že se dá očekávat další prosazování muslimských zvyků a hodnot. „Ve školách je již teď ve třídách třetina švýcarských žáků a dvě třetiny muslimských,“ zdůraznila.
Švýcarsko je dáváno na odiv jako země, kde se občané ve velkém podílejí přímo na rozhodování o řadě záležitostí – ať už v referendech, nebo jiných nástrojích přímé demokracie. O možnosti odmítnutí či zákazu muslimské imigrace ale zatím neměli Švýcaři možnost hlasovat. Proč?
„Protože bohužel ty takzvané buržoazně demokratické strany zrazují,“ vysvětlil manžel paní Slavíčkové. „Víte, když k nám přijde uprchlík, tak se snaží, aby měl stejnou životní úroveň jako my (Švýcaři),“ objasnil pan Slavíček. Konkrétně to prý znamená, že při dvou dětech dostane migrant 4100 švýcarských franků jako podporu.
Vedle toho má ale spoustu věcí zadarmo jako třeba zuby, které si Švýcaři musí zaplatit ze svého. „A když potřebuje matraci – já jdu do banky, vezmu si svoje peníze a koupím si ji. Ale uprchlíkovi to zaplatí sociální úřad, z daní Švýcarů,“ vysvětlil Slavíček s tím, že obchodníci proti tomu logicky nic nenamítají, protože mají byznys. Stejně jako sociální pracovníci a další, kteří jsou zapojeni do systému péče o uprchlíky, hlasují pro prouprchlické politické strany, protože jim uprchlíci zajišťují obživu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Štěchová
