Vojtěch Dyk na úvod zmínil akci „Týdny občanského neklidu“, kterou „vyprovokovali“ s ředitelem La Fabriky Richardem Balousem, ředitelem Národního divadla Janem Burianem, dramatikem Karlem Steirgerwaldem, herečkou Evou Salzmannovou a Michalem Dočekalem, šéfem Činohry Národního divadla.
V prohlášení, které výše uvedení podepsali, se vymezují proti konání našich nejvyšších ústavních činitelů vůči Číně a varují před ohrožováním svobod politickou mocí. „Tato hanba nás vrací do minulosti. K obratu republiky na Východ nemá vedení státu mandát,“ míní autoři, kteří zároveň žádají všechny politiky, aby „jasně prosazovali ideály demokracie, svobody a masarykovské humanity, na nichž byl náš stát před 98 lety založen a ke kterým jsme se před 27 lety vrátili“.
Dyk objasnil, že se jedná o jakési vykopnutí, které by mělo mít trvalejší charakter a nemělo by skončit 17. listopadu. On sám prý bude prosazovat diskusi s lidmi, zejména opačného názoru. „Mám pocit, že nazrál čas, abychom tímto dialogem pomalu začali stmelovat to, co se nám bohužel za šestadvacet let povedlo rozesrat,“ nebral si hudebník servítky.
Na důležitost dialogu s názorovými odpůrci poukázal i Dan Přibáň, který přes rok po nocích diskutuje s lidmi na Facebooku a snaží se jim ukázat, že se v některých záležitostech mohou mýlit. Začal s tím poté, kdy po návratu z poslední zahraniční cesty zveřejnil záběry obyvatel Východního Timoru a někteří mu to komentovali tak, že jsou to imigrantští čmoudi. To ho rozčílilo, a tak vyrazil na facebookové tažení. Mnozí mu říkají, že to nemá smysl, on však zaznamenal pozitivní vliv svého snažení, když mu někteří „followeři“ jsou schopní argumentovat.
Revoluce umělců?
„Snažím se nebýt laciný a nelhat,“ ujistil přítomné Jiří Mádl. „Vždy se nejvíce snažím zareagovat v okamžiku, kdy někdo v politice lže nebo je laciný a ostatní nemají – teď nikoho neurážím – schopnost nebo čas to rozpoznat. A právě v tomto momentě přichází ve všech společnostech prostor pro umělce, aby na to upozorňovali. Víc se po nich ani chtít nemůže,“ myslí se herec a režisér.
V mocenských sférách proto dle jeho názoru panuje velký strach z umělců. „Fakta můžete přehodit jinými fakty, můžete lhát, ale emoce, které nastavíte z nějakého pohledu jako umělec, ty neokecáte. V tu chvíli můžete dělat revoluci,“ upozornil Mádl.
Milan Šteindler zdůraznil, že se obává angažovanosti, protože se veřejné vystoupení k nějaké společenské otázce může lehko obrátit proti němu, když může být osočován z toho, že se chce coby herec zviditelnit. Proto raději mluví až tehdy, když je tázán. Naposledy ho takto oslovili z Show Jana Krause, a proto natočil videovzkaz s podporou panu Bradymu.
Množící se vystoupení umělců proti našim nejvyšším ústavním činitelům, a zvláště proti prezidentu Zemanovi, přišla dle Šteindlera v době, když už se o tom naplno mluví po hospodách či divadelních šatnách. „Konečně to někdo vyslovil nahlas za ty, co mají stejný názor,“ uvedl herec s tím, že taková aktivita přišla v době, kdy je společnost rozdělena do dvou početně vyrovnaných táborů – prozemanovského a protizemanovského.
„Chybou pana prezidenta je to, že slíbil, že bude nadstranický prezident. Slíbil, že se bude snažit společnost sjednocovat. A to nesplnil,“ vytknul Šteindler prezidentovi.
Trollové a ParlamentníListy.cz
Na Šteindlerova slova navázal Vojtěch Dyk, který zdůraznil, že umělci byli vždycky hlásnou troubou a nastavovali zrcadlo společnosti. Z vlastní zkušenosti, z facebookových reakcí na video, které natočil s Jiřím Bartoškou, může říct, že lidé se bohužel spíše cíleně strefovali do Bartošky a vůbec neřešili problém, který Dyk s Bartoškou vznesli. To je dle něho zásadní úskalí Facebooku.
Šteindler upozornil, že na internetu se musejí brát v potaz také Ruskem placení trollové, kteří se snaží ovlivňovat názory lidí v Evropě. „Takže internet se stal nejen místem názorových sporů, ale stává se také bitevním polem a dalším stupněm hybridní války,“ varuje herec. Když tam tedy někdo nadává Bartoškovi a kydá na něj špínu, nemusí to být „hlupák“, ale sofistikovaná organizace, která na tom pracuje.
Podle Dyka existuje zhruba 8 serverů, které vysílají zprávy s negativním zaměřením – například prý třeba ParlamentníListy.cz. Šteindler navázal tím, že se tento server snažil využít situace, když ho oslovil s prosbou o rozhovor poté, co vystoupil v DVTV, kde vyjádřil názor na hradní osazenstvo. „Rádi by toho využili ve svůj prospěch,“ nadhodil herec.
Zeman je špička ledovce
Mádl podotkl, že po vystoupení v Show Jana Krause slyšel, že snaha umělců poukázat na nešvary našich čelných politických představitelů by mohla být kontraproduktivní. Že přesvědčují přesvědčené a utvrzují zemanovce v jejich názoru. Když ale o několik dní později sledoval, že všichni začínají převlékat kabáty a kalkulují, jak se ta situace vyvine – včetně premiéra Bohuslava Sobotky, který Mádla zklamal svojí „připosraností“ – tak si říkal, co bych kalkuloval.
„Umělci jsou nějakou stabilní silou, jsou konzistentní a v okamžiku, kdy budou všichni převlékat kabáty, budu rád součástí konzistentní skupiny. Ať si každý říká, co chce, ať to třeba člověk prohraje tímhle, ale já si za tím prostě budu stát,“ rozhorlil se herec.
„Když dá někdo najevo svoji nespokojenost s něčím a řekne, pojďme to řešit a někdo mu řekne, ty seš debil, to pro mě není debata,“ ozval se Vojtěch Dyk, aby se pustil do kritiky prezidenta Zemana za to, že při svém nástupu do funkce „populisticky“ deklaroval, že bude prezidentem dolních deseti milionů.
Dyk zároveň zdůraznil, že Zeman je jen špička ledovce. Problém soudobé společnosti dle něho spočívá v tom, že jsme přestali respektovat hodnoty, které tu byly nastoleny v roce 1989. „Když si zajdete na náměstí, jste tam s těmi lidmi a cítíte, jak kolem vás proudí pravda a láska, cítil jsem to teď na Staromáku…“ zavzpomínal Dyk s tím, že ale většina společnosti tyto hodnoty nectí a pak se dostáváme do hodnotového bahna.
Milan Šteindler souhlasí s tím, že prezident je vrcholek ledovce. Zajímalo by ho však, jakého ledovce. V této souvislosti je dle něho zajímavé, že lidé, kteří mají stejné názory jako Zeman, prošli rovněž Prognostickým ústavem – Václav Klaus, Miloslav Ransdorf, Valtr Komárek. „Tihle lidi se najednou dostali do vedení země. Všichni podporují protievropský směr a vyzývají, abychom vystoupili z EU,“ upozornil herec. My však dle něho ale nejsme Švýcarsko – buď nás okupovali Němci, nebo Rusové. Když nebudeme v Evropě, budeme nutně patřit na opačnou stranu – do sféry východního vlivu.
Dyk připojil, že četl, že dvojitý agent KGB a CIA Karel Köcher byl rovněž v Prognostickém ústavu. Z toho vyvozuje, že takových lidí tam asi bylo dost a dost. Setkává se s nimi prý i dnes – většinou jsou to předsedové charitativních organizací...
Člověk ustrašený je snadněji manipulovatelný
V diskusi také zaznělo, že někteří lidé si myslí, jak se mají špatně – a přitom jsou na tom lépe než za komunismu. „Většina lidí má to, co si za bolševika přáli a neměli: dvě auta v rodině, barevnou televizi a vlastní byt. Většina lidí to má, a přesto říkají, že doba je těžká,“ nechápe Šteindler.
K tomu všemu se prý lidem politici, populisté a různé vlivové organizace snaží namluvit, že doba je opravdu zlá – „že k nám přijdou uprchlíci, všichni čtyři zase odešli, že Amerika nás sežere…“ Protože vědí, že člověk, který se bojí, je lépe manipulovatelný. „Kdo má hypotéku, půjčky a tak dále, tak je poslušný, protože když ho vyhodí z práce, nebude mít na splácení půjček, je v prdeli – přijde o auto, barák…“ popsal Šteindler.
Ke strašení lidí přispívají dle herce i média. Šteindler zároveň nechápe, proč se u nás prodávají média Číňanům. Uvedl, že dal rozhovor časopisu Týden, kde řekl, že bychom se neměli dostávat pod vliv Rusů a Číňanů. Oni prý jeho slova zkreslili, když napsali, že bychom se neměli dostávat pod vliv Rusů, ale proč ne Číňanů. Když Šteindler volal redaktorovi, který s ním dělal rozhovor, dozvěděl se, že do textu zasáhl editor, protože Týden vlastní Číňané.
Podle Dyka je privatizace médií obrovský problém. „Na nás ale je, abychom podobnými debatami vytvářeli tlak. Protože oni chtějí, abychom se báli. Ale my jim musíme říct, my se nebojíme, vy se bojíte, svině. A já mám zprávy, že už se to děje. Dneska jsem mluvil s ředitelem Národního divadla, který má kontakty v Senátu, že se šíří jejich patrem, že neví, co se vlastně bude dít,“ zajásal Dyk.
Zeman se porazí sám
V rámci odpovědí na otázky z publika Mádl vyjádřil přesvědčení, že Zemanova taktika – říkat, že je prezidentem dolních deseti miliónů – se nakonec obrátí proti němu. „Když někdo řekne, že bojuje za obyčejné občany a má vedle sebe Mynáře, který byl v exekutorské společnosti, která ničila lidem životy za to, že měli propadlou jízdenku. A další z jeho kamarádů je Kellner, tak asi těžko můžete říct, že hájíte dolních deset miliónů,“ vypálil Mádl těžký kalibr na Hrad.
„Nehrajme si na elitu, dávejme si na to pozor a uvádějme věci na pravou míru. Myslím, že tomuhle člověku jsou lidi ukradený,“ dodal Mádl s tím, že Zeman si hraje na to, že je typický Čech – mluví sprostě, chlastá… a říká lidem to, co chtějí slyšet. Dle herce je na to třeba upozorňovat a třeba i říkat lidem to, co nechtějí slyšet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Štěchová
