V belgickém filmu Můj džihád je řešen problém muslimů žijících v Evropě, kteří se nechali zlákat radikální ideologií takzvaného Islámského státu a odjeli na východ bojovat svou „svatou válku“. Jen Belgii loni opustilo přes čtyři sta mladých mužů. V regionu Vilvoorde se místní muslimská komunita na tuto situaci snaží reagovat a ve filmu hovoří místní imám Sulyaman, který srozumitelně vysvětluje příčiny této radikalizace a svým výchovným působením ukazuje, jak jí lze předcházet. Klíčem je podle něj využít energie mladých lidí k jejich osobnímu rozvoji a vrátit tak slovu džihád jeho původní význam.

Petr Pelikán, který je bratrem ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) v komentáři k filmu řekl, že příliš nevěří v „nápravu“ muslimských komunit na základě tohoto pojetí džihádu; džihád je podle něj skutečně primárně ozbrojený boj a pomoc k němu a sekundární významy se mu přiřazují dodatečně. „Islám se stále více obrací k primárním textům, jako je Korán a sunna jako ke svým hlavním zdrojům, tam je jasně dáno, co džihád je; a vždy se najdou lidé, kteří se tím řídí,“ vysvětlil v úvodu Petr Pelikán. Na otázku, jak by měla vypadat prevence extremismu v Evropě, uvedl, že se současná situace v Evropě nedá řešit prostředky, které se nyní pokládají za regulérní. Podle Pelikána přijde výkyv, který situaci změní, protože muslimské komunity jsou už loajálnější něčemu jinému, než je stát, jsou příliš uzavřené a žijí příliš samy sebou.

Islámská charita podporuje fundamentalisty

Film Mezi věřícími přiblížil situaci v Pákistánu, kde je mnoho islámských radikálních škol, kde jsou pákistánští chlapci od raného dětství vychováváni k jedinému cíli, jímž je džihád. Jedna z účastnic chtěla vědět, kde se berou finance na provoz takového školství, které získává žáky hlavně tím, že zdarma nabízí zaopatření dětem z nejchudších rodin. Politolog Marek Čejka vysvětlil fungování a roli islámské charity. Muslimové mají povinnost vydávat část svého výdělku na charitu, v níž při využití prostředků (na rozdíl od sekulárního prostředí) není tolik korupce a charita tedy funguje efektivně. Kromě milodarů mohou prostředky pocházet také z konzervativních islámských zemí, jako je Saúdská Arábie. Podle Petra Pelikána jde o něco podobného jako v období katolické církve, kdy se kupovaly odpustky; lidé věřili, že když vydají peníze, získají odpuštění. Všeobecně pak v islámských zemích funguje další zdroj financování, jímž jsou islámské nadace, tedy institut, kdy se majetek věnuje nebo odkáže na náboženské účely. V případě islámských nadací jde o dost stabilní zdroj příjmů ve všech islámských zemích.