Houstnoucí atmosférou kolem českých velvyslanců otvírá Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za uplynulým týdnem. „Začal bych tím, jak vstali noví kádrováci, abych parafrázoval název jedné staré komunistické knihy. Začalo se totiž hovořit a velmi silně požadovat nové prověřování diplomatického sboru podle toho, jaká studia jednotliví diplomaté mají. Zaznívá požadavek, aby nemohli diplomatickou službu vykonávat lidé, kteří mají diplomatickou akademii v Moskvě z osmdesátých let,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Uznává, že na první pohled může tento požadavek vypadat logicky a oprávněně, ale když se na něj podíváme zblízka, tak v něm najdeme řadu zádrhelů. „Za prvé je zvláštní, že takový požadavek se objevil teď, pětadvacet let po konci komunismu. To působí dojmem, že jde o účelovou věc, která má směřovat k dnešní situaci na Ukrajině, respektive novému vyvažování vztahů s Ruskem. A jak se to v Čechách obvykle dělává, bojujeme tady staré bitvy, dávno vyhrané, nebo prohrané, které už dnes nemají vůbec žádné opodstatnění,“ konstatuje Petr Žantovský.
Pro poslance Bendu není diplomatická akademie normální školou
V té souvislosti ho zaujal výrok poslance Marka Bendy, jenž prohlásil, že si ti diplomaté „neudělali normální školu“, míněno v oněch 80. letech. „To mělo navozovat dojem, že diplomatická akademie v Moskvě byla nějaký aušus, nějaký VUML, abych tak řekl, nějaká politická nalejvárna, což je samozřejmě úplný nesmysl. Byla stejně jako diplomatická akademie v Tel Avivu, abych jmenoval ještě protější zájmové země, elitní školou jako obdobné školy kdekoli na světě, ve Francii, v Americe. Šlo o naprosto výběrové školy, které ale samozřejmě nějakým způsobem rekrutovaly některé studenty do služeb té země, v níž se ta škola vyskytovala,“ upozorňuje mediální odborník.
Psali jsme:
Připomíná, že například Hynek Kmoníček, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, studoval v Tel Avivu na podobné škole. „Určitě by si vzpomněl na zajímavé příhody z dob svých studií. To byla také opravdu výběrová a elitní škola stejně jako diplomatická akademie v Moskvě. A teď najednou dávat najevo, že to byl jakýsi nekvalitní produkt, není úplně fér. Nechtěl bych být podpásový a mluvit o tom, že třeba někdo má zase plzeňská práva. Tak jestli je tahle škola normálnější než ta diplomatická akademie, no nevím,“ poznamenává Petr Žantovský.
Nemá žádný význam tvářit se, že cokoli od Moskvy je od ďábla
Uvádí i příklad toho, jak vypadala tamní výuka v 80. letech ve srovnání s českými vysokými školami. „Jenom podotýkám, že nejsem v kolizi zájmů a nemám diplomatickou akademii v Moskvě, studoval jsem v Praze na Univerzitě Karlově. Ale znám spoustu lidí, kteří prošli podobnými školami, nejen diplomatickými, ale třeba i vojenskými, a to na různých místech. A připomenu, že na českých vysokých školách se v té době skládaly státnice z předmětu marxisticko-leninská filozofie a k tomu byly tři nebo čtyři odborné předměty a diplomová práce,“ říká mediální analytik.
„Na těch ruských školách nešlo konkrétně o tenhle formalistický výplach jako u nás. Tam se skládala zkouška z historického a materialistického dialektismu a v podstatě to byla poměrně dost náročná zkouška z dějin filozofie od Hegela po Sartra. A nějaký úplný pitomec by nebyl schopen tím projít, protože by prostě neobstál a nedostál by těm požadavkům. Takže dnes se tvářit, že cokoli je od Moskvy, tak je od ďábla a je to bez hodnoty a špatné, tak to opravdu nemá žádný význam,“ tvrdí Petr Žantovský.
Novináře nezajímalo, jakou školou diplomatická akademie byla
Naopak u nás marx-leninské státnice byly opravdu šaškárnou a připomínaly Škvoreckého Tankový prapor. „A plnění Fučíkova odznaku, což je jedna z nejkrásnějších pasáží moderní české literatury. Tak takhle nějak vypadala marx-leninská filzsofie na českých školách. V Rusku to tak nebylo, takže když dnes někdo bojuje proti těm starým chimérám, tak ve mně vzbuzuje velké podezření, že potřebuje trafiky pro nové kamarády, že jde o to, že určitá část diplomatů by měla být odejita a jiní lidé by se měli do té služby pustit. A to je velmi nefér,“ myslí si mediální analytik.
„A co mě na tom naprosto nejvíce udivuje, je to, co říkám hodně často, že čeští novináři nemají potřebu se dozvědět, jak taková škola opravdu vypadala. Co to bylo za školu, jestli byla, nebo nebyla hodnotná, jestli byla, nebo nebyla navázaná na zpravodajské služby. Oni tu potřebu nemají, spokojí se s tím, že se někde řekne, že kdo má diplomatickou akademii v Moskvě, tak je nevhodný pro českou diplomatickou službu. No já nevím, jestli to tak je. Ale každopádně vím, že novináři tady zaspali. Jako obvykle,“ míní Petr Žantovský.
Čerstvý případ katolického kněze vzbuzuje velké podezření
Pro druhé téma si zvolil do médií uniklý příběh katolického kněze, který měl zneužívat romské děti. „Byly o tom reportáže, v televizi nám ukazovali ty domy i byty, ve kterých se to mělo dít. A na kameru vystupovali jako svědci výhradně občané té čtvrti, tedy romští občané, kteří se dušovali, že tam farář skutečně chodil a zneužíval jim jejich děti. Nevím, nebyl jsem u toho a je pravdou, že katoličtí faráři po celém světě bojují v posledních letech s takovými kauzami. A že k nim dochází nebo v minulosti docházelo, to určitě ano. Ale tenhle případ ve mně vzbuzuje velké podezření,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Důvodem je to, že v této kauze neslyšel ani jedno slovo o údajných činech faráře od nikoho mimo tu komunitu. „Nemáme vůbec žádnou šanci si ověřit, jak to bylo doopravdy a jestli se tady náhodou někdo někomu nemstí. Řeknu, co ve mně budí toto podezření. Byl jsem velice dobře obeznámen s kauzou, která proběhla zhruba před deseti lety v Chebu. Když si vzpomenete, tak tehdy média věnovala velkou pozornost tomu, čemu se říkalo dětská prostituce v Chebu. Mělo tam jít o to, že Němci přijížděli přes hranice a v masovém měřítku zneužívali romské děti, deseti-dvanáctileté,“ připomíná mediální odborník.
V Chebu děti kradly a samy pak vyhrožovaly udáním
„Znám se velice dobře se šéfem policejního týmu, který to vyšetřoval několik let. A za celá ta léta se neprokázal ani jeden případ, který by vedl k oprávněnému podezření z dětského sexu. Naopak to velmi často vypadalo jako podle jednoho mustru. A to tak, že romské děti zastavily někde na ulici německého občana v mercedesu, který povzbuzen bulvárními médii si skutečně přijel užít do Chebu něco sexu, to je pravda. A ty děti ho zastavily a s příslibem této zábavy ho odvedly do té jejich čtvrti a tam ho okradly. Když se ohradil, tak pravily, že když to bude hlásit, tak řeknou, že je znásilnil,“ popisuje Petr Žantovský.
Proto prý ani jeden z těch Němců neohlásil to okradení na českém území, ale až na německém, když se vrátili domů. „Potom to český policejní tým dával dohromady s tím bavorským policejním týmem. To říkám jako příklad, že tyhle příběhy jsou velice ošemetné. A nařknout někoho, že jezdí zneužívat romské děti do nějakého ghetta, je hrozně snadné. Ale nedá se prokázat ani pro, ani proti. Protože ty romské děti budou samozřejmě svědčit tak, jak velí rodiče, jak velí jejich komunita, a nedělají si starosti s tím, jestli to je, nebo není pravda, když to slouží jejich momentálnímu prospěchu,“ podotýká mediální analytik.
Nehledat si zdroje nebo paralely je buď hloupost, nebo neschopnost
Proto se velice obává, jestli sdělovací prostředky dotyčného kněze neskandalizují naprosto neprávem a bez nějakého důkladnějšího zjištění, jak se věci opravdu mají. „Tu paralelu s Chebem mohl udělat kterýkoli český novinář. Kdyby se podíval do médií před deseti lety, tak těch příběhů a reportáží byly desítky, možná stovky. A každý, kdo chce dělat novinářskou profesi, by si měl umět najít zdroje a paralely a porovnávat. Jestliže to nedělá, tak je to buď hloupost, neschopnost nebo nezájem. Nevím, co z toho je horší,“ přemítá Petr Žantovský.
Závěrem se pozastavuje nad tím, co se v souvislosti s verdiktem Bratislavského okresního soudu ve věci Andreje Babiše odehrálo v České televizi. „Já se nechci příliš zastavovat u merita věci, jestli ten soud vyhrál oprávněně, nebo neoprávněně. Jednou je to soud a rozhoduje autonomně a suverénně, to skutečně nechci řešit. Ale co mě na tom udivilo, že večer v Událostech, komentářích České televize se k tématu vyjadřovala jako nezávislý politolog paní Vladimíra Dvořáková, předsedkyně Akreditační komise,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Funkcionář jmenovaný vládou se nemůže vyjadřovat o ničem, co se jí týká
Nevadilo by, kdyby se vyjadřovala jako nezávislý politolog. „Ale strašně vadí, že se vyjadřuje v průběhu výkonu funkce předsedkyně Akreditační komise. Vždyť předseda či předsedkyně Akreditační komise je bezprostředně jmenován premiérem a je mu zodpovědný. To znamená, že paní Dvořáková zde byla v naprosto krajní kolizi zájmů. Jako nezávislý politolog se nemůže vyjadřovat k něčemu, co se děje v české vládě. To prostě nejde. V ní je předseda vlády i místopředseda vlády pan Babiš a ona se nemůže z pozice člověka velmi závislého na těchto politických prominentech vyjadřovat o čemkoli, co se jich týká,“ poukazuje mediální odborník.
„Ještě bych snesl, že se paní Dvořáková bude v televizi vyjadřovat například k marxistickým tendencím ve střední Americe, k tématu revolučního hnutí v Nikaragui, protože koneckonců v roce 1987 obhájila dizertační práci z marx-leninských revolucí ve střední Americe, na Kubě, v Nikaragui, v Mexiku a jistě je odbornicí na marxismus aplikovaný v Latinské Americe. Tak k tomu nechť se vyjadřuje, protože tam žádná kolize zájmů vzhledem k její funkci určitě není. Ale k české vládě by se neměla vyjadřovat nejméně do okamžiku, kdy jí skončí mandát předsedkyně Akreditační komise,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Žantovský.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
