Při letních toulkách krajinou jste si možná všimli, že části některých luk zůstaly neposečeny. Nejedná se však o lajdáctví zemědělců, kteří na loukách hospodaří, ale o záměr. Ponechávání neposečených ploch je totiž jedním ze způsobů, jak čelit katastrofálnímu úbytku hmyzu, ke kterému v posledních letech dochází. Článek s výsledky studie německých vědců [1] již dříve upozornil na úbytek tří čtvrtin odchycené biomasy létavého hmyzu během pouhých 27 let.

Důvodů vymírání hmyzu, včetně nenahraditelných opylovačů, je celá řada. Od ztráty přírodních stanovišť, přes změnu klimatu, až po některé choroby, ale především je to způsob využívání a struktura krajiny. Mozaika polí, luk, pastvin, mezí, mokřadů a dalších prvků, které dříve činily naši krajinu pestrou a mnohotvárnou, se postupem let vytratila a chybí v ní nyní rostliny, které poskytovaly hmyzu v různých stadiích vývoje potravu a úkryt.

„Ponecháním neposečených ploch na loukách zemědělci alespoň částečně kompenzují plošné intenzivní hospodaření, při kterém výkonná technika v krátkém čase poseče obří výměry travních porostů a připraví o život či životní prostor celá hmyzí pokolení,“ vysvětluje náměstek pro ochranu přírody a krajiny MŽP Vladimír Dolejský. Druhově bohaté louky, jejichž údržbu již dlouhodobě podporuje Ministerstvo životního prostředí v rámci svých krajinotvorných programů, se sklízejí dle možností postupně. Jedná se ale jen o část luk, převážně ve zvláště chráněných územích.