Z pohledu agrárních komor je zcela zásadní probíhající diskuze a návrhy k možné podobě reformované Společné zemědělské politiky po roce 2020, která se v mnoha konkrétních směrech dotýká všech zemědělců. Zdeněk Jandejsek, prezident české Agrární komory k tomu říká: „Pro další plánovací období je naprosto nezbytné získat v zemědělské politice oporu k aktivnímu a výrobnímu hospodaření za využití moderních poznatků, které budou zemědělskou výrobu rozvíjet a nikoliv tlumit. Potenciál našeho regionu je v oblasti výroby potravin nevyužitý a zcela zbytečně jsme postupem let po vstupu do EU přišli o soběstačnost u komodit, které historicky umíme vyrobit i zpracovat. Západní země naopak využívají své ekonomické síly, svou výrobu neustále zvyšují a přebytky produkce pak agresivně uplatňují na našich trzích.“

I přesto komory vnímají Společnou zemědělskou politiku jako základ Evropské unie v péči o krajinu a přírodní zdroje, o oblast produkce potravin, sociálních úloh a dalších veřejných cílů. Při vědomí toho, je nezbytné zachovat její silný rozpočet a nadále zajišťovat potravinovou nezávislost EU a přispívat tak k udržitelnému rozvoji venkova. To vše za respektování odlišností zemědělství v jednotlivých zemích daných historickým vývojem, což je v případě České republiky například velikost farem a z toho vyplývající požadavek odmítnutí zastropování. Na společném trhu je také nezbytné zajistit rovnoprávné podmínky hospodářské soutěže, a to především v odstranění rozdílu mezi úrovněmi přímých plateb v členských státech. Nezbytné je také soustředit se na stabilizaci trhů se zemědělskými komoditami a předcházet tržním krizím. Balász Györffy, prezident Maďarské komory říká: „Společná agrární politika musí být průběžně modernizována a administrativně zjednodušována, ale přitom by si měla zachovat stávající strukturu, jejímiž nástroji by zajistila stabilní příjmy, účinně řešila řízení rizik, postupný rozvoj výrobně náročnějších odvětví a tím nastavila dlouhodobou jistotu podnikání. V oblasti tzv. skrytých národní dotací uplatňovaných především v ekonomicky silných zemích, lze uvažovat o požadavku nastavení jednotného limitu, který by přispěl k narovnání soutěže agrárních soustav.“

Základní rozměr požadavků byl definován a přijat již v tzv. Bratislavské deklaraci, kterou agrární komory V4, Chorvatska, Litvy a Estonska podepsaly 31. března 2017.