Smyslem ocenění je vytvořit našim nejlepším vědcům takové podmínky, v nichž by mohli plně rozvinout svůj potenciál ve prospěch Akademie věd ČR a celé české vědy. Grant až do výše 30 000 000 korun mohou ocenění čerpat v průběhu šesti let a hradit z něj náklady spojené s výzkumem, mzdami či pořízením technického vybavení. Obdržet jej mohou pouze jednou za život.

O udělení Akademické prémie rozhoduje předsedkyně AV ČR s poradní komisí domácích i zahraničních odborníků, a to na základě dosažených výsledků a s ohledem na budoucí perspektivu výzkumu. Kromě odborných životopisů a rámcové představy o zaměření vlastního výzkumu musejí vybraní kandidáti předložit také rozvrh využití grantu. Laureáti zároveň po dobu trvání finanční podpory získávají statut hosta Akademického sněmu AV ČR.

RNDr. Jiří Hejnar, CSc. (*1962), je význačný český genetik. Vystudoval Univerzitu J. E. Purkyně v Brně, postgraduální studium v oboru molekulární onkologie absolvoval v Ústavu molekulární genetiky v Praze. Byl na vědeckých stážích mimo jiné v Beatsonově institutu v Glasgow, Max-Planckově institutu molekulární genetiky v Berlíně či na univerzitě v Brazílii.

Od roku 1996 pracuje jako vedoucí Oddělení virové a buněčné genetiky v Ústavu molekulární genetiky, dlouhodobě působí též jako člen rady tohoto ústavu. Věnuje se především retrovirům a epigenetice (změnám v genové expresi způsobeným jinými faktory než změnami v sekvenci nukleotidů DNA), regulaci transkripce, regulaci retrovirové exprese hostitelskou buňkou, mechanismům retrovirové latence a perzistence či retrovirové integraci. Za svou vědeckou činnost získal výroční cenu Akademie věd ČR (2014) a stříbrnou pamětní medaili Senátu ČR (2015).

Svůj výzkum popisuje Jiří Hejnar slovy: „Předmětem našeho zájmu jsou retroviry, hojně studovaná skupina virů, jejichž dědičná informace zapsaná v molekulách RNA se přepíše do DNA, tedy zcela obráceně, než jsme zvyklí u jiných virů a organismů. Retroviry navíc tuto svou DNA začlení do DNA napadeného hostitele, vytvoří tzv. provirus. Ten funguje podobně jako ostatní geny hostitele a slouží jako předloha pro virové bílkoviny, ze kterých se posléze sestavují virové částice schopné napadnout další buňky.“ Studium retrovirů je podle Hejnara důležité z několika důvodů. Způsobují totiž závažná onemocnění člověka jako HIV-1 a nemoci hospodářských zvířat, například leukemii skotu, koček či drůbeže. Kromě toho se tak „dozvídáme mnoho o fungování našich vlastních buněk, o organizaci naší vlastní genetické informace a o poruchách, které mohou vést ke vzniku nádorů“.