Přečtení dědičné informace pšenice seté dlouho považovali experti za prakticky nemožné kvůli její enormní velikosti. Skládá se totiž ze 17 miliard písmen, a je tak pětkrát větší než u člověka. Je to tím, že se skládá ze tří navzájem podobných subgenomů a také proto, že většinu jejího genomu tvoří mnohokrát se opakujícími úseky DNA. Podle ředitele Ústavu experimentální botaniky AV ČR Martina Vágnera práce v časopise Science, ke které významně přispěli olomoučtí vědci, aspiruje na nejdůležitější výsledek v rostlinné biologii tohoto roku.

Práci vědcům ztěžovalo také to, že dědičnou informaci musejí číst po malých úsecích. Jak vysvětluje vedoucí Centra strukturní a funkční genomiky rostlin Ústavu experimentální botaniky AV ČR a kordinátor programu Strategie AV21 Potraviny pro budoucnost Jaroslav Doležel, komplikuje to její správné sestavení: „Jako kdybychom rozstříhali tři vydání stejné knihy ve velmi podobných jazycích na úseky kratší než jedna věta, tyto kousíčky smíchali a knihy sestavovali do původní podoby. Jsem proto rád, že se to u tak velkého genomu, jaký má pšenice, nakonec podařilo.“

Zelená revoluce z Hané

Olomoucké pracoviště Akademie věd ČR spoluzaložilo v roce 2003 Mezinárodní konsorcium pro sekvenování genomu pšenice. V mezinárodním projektu, jenž vznikl právě za účelem rozluštění genomu pšenice, sehrálo zcela klíčovou roli. Výzkum genomu pšenice totiž vycházel z metody třídění chromozomů pomocí takzvané průtokové cytometrie, kterou vyvinuli a rutině používají jako jediní na světě právě na Hané.