Přesun se týká i vydávání tzv. závazných stanovisek s vysloveně odbornou povahou sloužících k zajištění ochrany kulturních památek, životního prostředí a dalších veřejných zájmů před možnými zájmy developerů, investorů a stavebníků. Pro kraje a obce by to znamenalo převést velké množství zaměstnanců do nového úřadu, vytvořit nová pracoviště, zajistit rozdělení archivů a další opaření, která by přišla na miliardy korun. Kraje se proto ohradily proti záměru a svůj zásadní nesouhlas vyjádřily jak směrem k MMR, tak k vládě. Návrh zákona by znamenal rozbití spojeného modelu státní správy a stal by se pro občany značně nepřehledný.
„Přestože všichni chceme zrychlení a zjednodušení stavebních řízení v naší zemi, považujeme předložený návrh zákona za nekvalitní a uspěchaný. V žádném případě nemůžeme přijmout ani dílčí úpravu, kterou stát včera avizoval po jednání premiéra Andreje Babiše a Ministerstva pro místní rozvoj se zástupci Svazu měst a obcí. Tato změna předpokládá ponechání základních stavebních úřadů v odpovědnosti obcí a současná pracoviště fungující v rámci krajských úřadů hodlá zrušit, resp. nahradit je novým státním úřadem. S rozdělením tzv. spojeného modelu veřejné správy na úrovni krajů není možné souhlasit, všichni víme, že ze strany státu nejde o přijatelný kompromis. Navíc nikdo z autorů novely zatím nevyvrátil naše obavy z ohrožení veřejného zájmu ze strany velkých developerů,“ upozorňuje hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek pověřený řízením Asociace krajů ČR a dodává: „Takový krok by byl v přímém rozporu s koncepcí veřejné správy, do systému by vnesl nepřehlednost a nevedl by k očekávanému zrychlení procesů, po kterém řadu let všichni voláme. Naopak, změna by přinesla významné zpomalení vyřizování mnohých případů, a to nejméně v prvních několika letech po jejím zavedení.“
Jiří Běhounek dále zdůrazňuje, že soustředění odborných agend zajišťujících respektování veřejného zájmu do jediného státního úřadu by mělo za následek pokles odbornosti a citelné zvýšení korupčního rizika. „Vysvětlím to na příkladu. Ochrana životního prostředí, která je nedílnou součástí agend stavebního zákona, má mnoho různých složek od ochrany ovzduší, přírody a krajiny, přes ochranu povrchových i podzemních vod až po ochranu zemědělského půdního fondu. Není možné, aby tolik komplexní problematiku odborně obsáhli třeba dva „univerzální úředníci“ z nově zamýšleného úřadu. A takových věcí je samozřejmě celá řada,“ doplnil.
Původním záměrem Ministerstva pro místní rozvoj při tvorbě novely byla snaha územní a stavební řízení urychlit. Problém pomalého vyřizování správních případů přitom s organizací veřejné správy přímo nesouvisí. Vyplývá z kombinace několika jiných faktorů. Předně do značné míry absentuje digitalizace projektových dokumentací a dalších podkladů, proto již prvotní posuzování podání nabírá značné zpoždění. Dalším faktorem je existence extrémně vysokého počtu řádných a mimořádných opravných prostředků v rovině správní i soudní. „Zrychlit územní a stavební řízení je tedy možné jen digitalizací a citlivými, vyváženými úpravami procesních pravidel, nejen stavebního zákona, ale i správního řádu a dalších zákonů,“ upřesnil Jiří Běhounek. Do konstrukce návrhu nového stavebního zákona se promítá i způsob jeho přípravy, který byl značně nestandardní. Norma pochází z pera zástupců pouze jedné strany účastníků řízení, totiž stavebníků, developerů. A ti touží po jednodušším schvalování, aby mohli snáze dosáhnout vyššího profitu. „Bohužel se obáváme, že na úkor zájmů a potřeb občanů, krajů a obcí,“ zdůraznil Běhounek. Kraje již v prosinci předložily zásadní připomínky k návrhu nového stavebního zákona, budou trvat na jejich důsledném vypořádání a budou i nadále upozorňovat na rizika, která tato překotná a zatím nedůvěru vyvolávající navrhovaná legislativní změna přináší.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
