Ve zrušeném tendru na rozšíření Temelína nebyla lokalizace kvůli zákonu o veřejných zakázkách požadována. Nyní však vláda otáčí a říká, že bude vyžadovat maximální zapojení firem působících na území ČR. Jenže existují různé stupně lokalizace, s nimiž se můžeme setkat v jiných zemích.

První příkladem je finská jaderná elektrárna Hanhikivi. Tu během kulatého stolu představil Ivo Kouklík, ředitel jaderného ostrova ve společnosti Fennovoima, která tento projekt realizuje. Řekl, že tento projekt realizuje plně soukromý subjekt na základě dodávky na klíč. O lokalizaci nikdo s dodavatelem technologie nejednal, i tak ale bude výrazná část prací svěřena finským firmám. Podle Kouklíka jim připadnou zakázky v hodnotě zhruba 2 miliard eur, avšak probíhá to čistě na dobrovolné bázi. „Výstavba proběhne v regionu, který má pomerně řídké osídlení, a místní firmy se těší na příliv pracovníků pro výstavbu i provoz elektrárny. V regionu žije asi 50 000 lidí a během výstavby tam přibude na 4000 pracovníků, v dlouhodobém horizontu pak bude elektrárna zaměstnávat stovky lidí kvůli provozu,“ doplnil Kouklík.

Odlišným připadem je maďarská jaderná elektrárna Paks II, kde si maďarská vláda vyjednala 40% účast místních firem. Došlo k tomu díky tomu, že projekt je realizován na základě mezivládní dohody. Z této dohody vzešly tři realizační smlouvy, z nichž nejdůležitější je EPC kontrakt. „Podle kontraktu musí dodavatel dodržet technické podmínky v něm stanovené, těch maďarská strana stanovila na 11 000, dále fixní termín výstavby a fixní náklady. Kontrakt dále obsahuje záruky pro zákazníka,“ vysvětlil Atila Aszodi, maďarský vládní zmocněnec pro udržení výroby v lokalitě Paks.