„Chtěl jsem pracovat s českým textem, s něčím známým, čemu bych já jako cizinec mohl přinést jinou perspektivu,” vysvětluje Islanďan Adolf Unnarsson. 

Součástí jeho studia režie na DAMU byla česká divadelní historie, proto Topola zná a oblíbil si ho. „Nikdy nevíte jistě, co se bude dít, a to je krása Topolova psaní. Je asi méně zřejmou volbou než třeba Havel, ale považuji jeho díla za univerzálnější. Každá generace se v něm může snadno najít,” říká mladý režisér.

Na hru starou téměř šedesát let se dívá moderním pohledem, snaží se jí porozumět, zvážit, a vzít ji za svou. Zamýšlí se nad tím, jaká jsou hlavní dogmata textu v kontextu moderní doby, a jak se liší od těch historických. Zatímco respektuje autora i jeho odkaz, otřásá základy originálního ztvárnění.