Druhá výstava, nazvaná „Benátské hutně tvarované a české řezané sklo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze“ dává nahlédnout na proměny sklářské tvorby ve dvou významných evropských sklářských centrech v období od 16. do 19. století.  V neděli 29. září bude možné výstavy navštívit naposled za doprovodu lektora. Prohlídka začíná v 15.00. Výstavy zároveň naznačují novou koncepci Galerie hlavního města Prahy, která zámecké prostory užívá. Místo si najde umělecké řemeslo, textilní umění a další formy, které do zámeckého interiéru patří. K vidění budou obě výstavy až do 3. listopadu tohoto roku.

Expozice sochařství přelomu století 19. a 20. století počíná neoklasicistními díly Josefa Václava Myslbeka (1848-1922) a zahrnuje práce jeho nejvýznamnějších žáků, jakými byli Josef Mařatka Quido Kocian, Bohumil Kafka a Jan Štursa.

Výstava však rovněž neopomíjí jeho neprávem zapomenuté žáky, které se snaží uvést zpět do kontextu doby. Patří k nim předčasně zemřelý talentovaný sochař František Hošek, který studoval u Myslbeka ještě na Uměleckoprůmyslové škole, a zejména pak absolventi sochařského ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze Vladimír Astl, Josef Kalvoda, český Němec Alois Rieber, Ladislav Kofránek a Jaroslav Krepčík. Každý z nich se vydal jinou cestou, ale plastiky, které vznikaly v průběhu studií a krátce po nich, se žánrově i stylově potkávaly.

Známé Myslbekovy spory se studenty žáky motivovaly k originálnímu uměleckému rukopisu a učinily z nich jedinečné představitele našeho sochařství první třetiny 20. století. Nepopiratelný vliv na českou plastiku počátku století měla nejen známá výstava impresionistického sochaře Augusta Rodina, která se uskutečnila roku 1902 v zahradě Kinských, ale i zvláštní výstava Krasoumné jednoty, jež o čtyři roky později představila české veřejnosti důležitého představitele naturalismu Constantina Meuniera.

Benátské hutně tvarované a české řezané sklo