V posledních dvou třech desetiletích jsme plýtvali příležitostmi, kapacitou, zdroji, intelektem i časem. Nyní je čas se zastavit a zamyslet nad tím, jak dál. Určitě nelze počítat s pouhým restartem ekonomiky a společnosti. Dojde k zásadním transformacím. Společnost bude po krizi odlišná od té, v které jsme byli ještě před dvěma měsíci. Bude se vyvíjet v duchu sedmi univerzálních zákonů vývoje civilizace.

Současná krize odhalila nerovnováhu ve většině sektorů společnosti. Budeme se s ní muset potýkat v příštích letech za cenu utahování opasků, za cenu zvýšeného úsilí a nákladů. Při tom si musíme být vědomi vážného nebezpečí, že v budoucnosti může být zneužita k postupnému návratu k nějaké formě totality.

Internet a další formy on-line komunikace sehrávají při řešení krize pozitivní roli. Práce z domova se stala novým fenoménem, s nímž bude třeba počítat. Naše budoucnost bude příběhem vědy a poznání. Národ – a vědce v první řadě - je třeba vyburcovat k nápadům, vést je k podnikání a přebírání zodpovědnosti za své objevy. Podnikatelství postavené na vědeckých výsledcích se tak stane směsí odvahy, kreativity a odborných schopností.

Současná krize také jasně ukázala, že deglobalizace je nezbytná. Poučme se a začněme systematicky budovat a podporovat novou strukturu českého průmyslu a zemědělství, jež budou směřovat k větší soběstačnosti a diverzifikaci. Soustředit se jen na automobilový průmysl nemá budoucnost. Poroste význam regionů – na této úrovni probíhá reálná organizace pomoci, lékařské péče, zásobování, atd. Do regionů se musí v budoucnu přenést zodpovědnost za výrobu energie a její distribuci v chytrých sítích, za zásobování potravinami, zdravotní péči, podporu zaměstnanosti. V případě krizí se musíme spolehnout jen sami na sebe, být soběstační. Sebeudržitelnost regionů bude rozhodující. Nikdo za nás a místo nás řešit problémy nebude. To ovšem nijak nesnižuje význam EU.