Obě stížnosti i s odůvodněním jsou veřejně dostupné na webu Ministerstva spravedlnosti ČR: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=5868&d=326826

I přes takto transparentní a vyvážený postup jsme se setkali s jistým nepochopením problematiky v článku deníku Právo ze dne 8. 1. 2014 s titulkem: Benešová dala Tykačovi šanci uniknout stíhání za CS Fondy. Považujeme za nutné vysvětlit dva zásadní momenty.

Pokud se jedná o stížnost ve prospěch obviněného, podané dne 30. 12. 2013, ministryně spravedlnosti jejím podáním v žádném případě netvrdí, že se P. T. nedopustil popsané trestné činnosti, ale pouze upozorňuje na fakt, že v případu Vrchní soud v Praze nepracoval s veškerými předloženými a dostupnými důkazy. Vrchní soud v Praze a následně ani Ústavní soud při svém rozhodování neposoudily znalecké posudky zpochybňující věrohodnost jednoho ze svědků, který svědčil proti obviněnému ohledně vyvedení finančních prostředků z CS Fondů. Vrchní soud v Praze důkazy neprovedl a Ústavní soud se následně námitkou toho, že důkazy provedeny nebyly, nezabýval a žádný názor k této okolnosti nevyjádřil.  Ministryně spravedlnosti tedy nepožaduje v podané stížnosti, aby Nejvyšší soud revidoval názory Ústavního soudu, jak se mylně objevilo v článku deníku Právo. Stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného tedy ministryně spravedlnosti podala kvůli jednoznačné procesní vadě spočívající v neprovedení důkazů, kterou nebylo možno přehlížet. Jednalo se o takzvané opomenuté důkazy a podle ustálené judikatury, pokud nebylo soudem v řízení o nich rozhodnuto, popřípadě se jimi soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, tak téměř vždy tato vada založí nepřezkoumatelnost, a tedy nezákonnost takového rozhodnutí.